Článek
Byly přibližně tři hodiny ráno, dne 8. srpna 1963. Lidé hluboce spali a a po železniční trati v hrabství Buckinghamshire uháněl poštovní vlak z Glasgow do Londýna. Šlo o takzvaný Travelling Post Office, pojízdnou poštu, v níž zaměstnanci během jízdy třídili zásilky.
Ve druhém voze se přitom nacházelo něco mimořádně cenného. Peníze.
A právě na tento vlak čekala skupina mužů, která se během několika minut měla pokusit provést jednu z nejslavnějších loupeží v britských dějinách.
Později se jí začalo říkat jednoduše Great Train Robbery (Velká vlaková loupež).
A přestože je dnes příběh často vyprávěn téměř jako dobrodružná historka o „gentlemanech“ mimo zákon, ve skutečnosti šlo o ozbrojený násilný čin, při kterém byl těžce zraněn člověk, který pouze dělal svou práci.
Proč vlak převážel toliko peněz?
Na první pohled je zvláštní, proč by někdo posílal vlakem miliony liber.
Jenže v roce 1963 to nebylo nic neobvyklého. Poštovní vlaky převážely mezi městy mimo jiné bankovky a další cennosti. Většina podobných zásilek měla hodnotu kolem 300 000 liber.
Tentokrát ale nastala výjimečná situace.
V Británii byl před loupeží bank holiday (sváteční víkend) a v poštovním systému se nahromadilo nezvykle velké množství hotovosti. V daném vlaku tak nebylo obvyklých několik set tisíc liber, ale přibližně 2,3 milionu liber. Uvádí se, že v dnešní hodnotě by šlo zhruba o 30 milionů liber.
Lupiči tedy pravděpodobně věděli, že vlak poveze velkou sumu. Nemuseli však přesně vědět, jak obrovský jackpot na ně čeká.
Červená znamená stůj
Vlak řídil zkušený strojvedoucí Jack Mills. Krátce po třetí hodině ranní uviděl před sebou červený železniční signál znamenající zastavit.
Mills zastavil lokomotivu na místě zvaném Sears Crossing poblíž Ledburnu a Leighton Buzzardu. Jenže signál byl falešný.
Pachatelé návěsstidlo předem upravili tak, aby to vypadalo jako skutečná červená. Na návěstidlo umístili rukavici a pomocí šestivoltové baterie vytvořili elektrické zapojení, které rozsvítilo červené světlo. Když vlak zastavil, strojvedoucí vůbec netušil, že se právě ocitl v připravené pasti.
Tohle byl jeden z nejgeniálnějších prvků celého plánu.
Vlak totiž nebylo třeba přepadnout někde na nádraží. Stačilo přimět jeho posádku, aby zastavila sama.
Přepadení začíná
Když vlak zastavil, pomocník strojvedoucího David Whitby vystoupil z lokomotivy, aby zjistil, proč signalizace ukazuje červenou.
Právě v tu chvíli zaútočili lupiči.
Přepadli posádku a zmocnili se lokomotivy. Jejich cílem byl vůz s penězi.
Strojvedoucí Jack Mills byl při útoku udeřen do hlavy. Zranění bylo natolik vážné, že už se nikdy úplně nevrátil k původnímu životu. Po jeho smrti v roce 1970 se objevovaly různé spekulace, zda jeho smrt s případem nesouvisí, ale oficiální vyšetřování vyloučilo jakoukoli souvislost. Zemřel na leukémii.
Tento důležitý detail, se někdy v romantizovaných verzích příběhu ztrácí. Nebyla to loupež bez jakéhokoli zranění.
Pro Jacka Millse nebyla noc 8. srpna 1963 žádným dobrodružstvím. Byla to událost, která ho poznamenala na zbytek života. (Fotografie Jacka Millse mimo jiné ZDE)
120 pytlů s penězi
Lupiči měli velmi konkrétní úkoll. Dostat se k penězům, naložit je a zmizet dřív, než někdo stihne zasáhnout. A přesně to udělali.
Z vlaku odnesli přibližně 120 pytlů s hotovostí. Celková kořist se podle dobových a archivních údajů pohybovala kolem 2,3 až 2,6 milionu liber. National Archives dnes používá částku přes 2,63 milionu liber, zatímco British Transport Police uvádí 2,3 milionu.
Přepočteno na dnešní peníze šlo o desítky milionů liber.
Pro lupiče to vypadalo tak, že plán vyšel a vše se podařilo. Vlak byl přepaden. Peníze byly pryč. Posádka přemožena. Lupiči zmizeli. Z jejich pohledu proběhla dokonalá loupež.
Jenže ve skutečnosti to byl začátek jejich dopadení.
Leatherslade Farm: skrýš snů, ze které se stal sklad s důkazy
Po útoku odvezli pachatelé peníze na Leatherslade Farm, odlehlý statek v Buckinghamshire, který si předem pronajali. Muži měli u sebe miliony liber a věděli, že po nich pátrá celá britská policie. Na farmě zůstali několik dní.
Člověk by čekal přísnou disciplínu, žádné zbytečnosti a naprostou opatrnost. Jenže realita byla mnohem méně profesionální.
Podle archivních materiálů si například krátili čas hraním Monopolů. A dokonce při hře používali část skutečných ukradených peněz. National Archives dodnes uchovává materiály související s jejich pobytem na farmě, včetně fotografií zásob potravin.
Jejich pobyt zde provázela jedna chyba za druhou.
Policie dostává stopu
Samotná loupež byla zvládnuta pozoruhodně dobře, ale to co bylo pak, už tak slavné nebylo.
Pachatelé po sobě na farmě zanechali množství stop. Místo nevyklidili tak důkladně, jak měli, a policejní vyšetřovatelé začali nacházet hromady důkazů. A mezi nimi byly i otisky prstů.
Jeden z nejbizarnějších důkazů se týkal právě zmíněné hry Monopoly. Otisky byly nalezeny na herních předmětech a také na dalších věcech, které skupina na farmě používala.
National Archives uvádí například otisky na lahvi od kečupu a dalších běžných předmětech. Je to skoro ironie. Muži dokázali oklamat železniční signalizaci, zastavit vlak a během několika minut odnést miliony liber.
A pak je začaly usvědčovat věci, které by člověk normálně vůbec nepovažoval za důležité. Obyčejné předměty v opuštěném domě.
Britská policie postupně začala jednotlivé stopy spojovat. Vyšetřovatelé začali rozplétat síť lidí, kteří se na loupeži podíleli.
Jedním z nejznámějších se stal Ronnie Biggs. Nebyl vůdcem celé operace a jeho role byla menší než role některých dalších členů skupiny. Přesto se právě z něj později stal nejslavnější člen z Great Train Robbery a to hlavně kvůli tomu, co následovalo. Ale o tom později.
Třicet let vězení
Na základě všech důkazů byli pachatelé dopadeni. V roce 1964 probíhaly procesy s členy skupiny. National Archives uvádí, že za loupež bylo nakonec odsouzeno třináct mužů. Tresty byly mimořádně vysoké. Mnozí dostali 30 let vězení.
Britská veřejnost sledovala případ s obrovským zájmem. Noviny jejich příběh sledovaly jako senzaci. Jako by sledovali příběh z nějaké detektivky.
Jenže jeden z odsouzených se odmítl smířit s tím, že zbytek života stráví za mřížemi.
Ronnie Biggs.
Útěk, který udělal z lupiče celebritu
V roce 1965, tedy asi patnáct měsíců po odsouzení, Biggs utekl z vězení Wandsworth.
A jeho útěk byl téměř stejně bizarní jako samotná loupež.
Dostal se přes zeď a seskočil na matraci umístěnou na nákladním vozidle. Následně uprchl do zahraničí. Později podstoupil plastickou operaci a jeho život se změnil v dlouhé putování před britskou spravedlností.
Ze Španělska se přesunul do Austrálie a nakonec do Brazílie. Biggs v Brazílii postupně získal něco jako status celebrity. Žil v Riu de Janeiru, poskytoval rozhovory a nechal se fotografovat. Britská policie moc dobře věděla, kde se nachází. Ale jeho vydání nebylo jednoduché.
Biggs měl v Brazílii syna a brazilské právo mu poskytovalo ochranu před extradicí. Když se britský detektiv Jack Slipper v roce 1974 pokusil Biggse dostat zpět do Británie, brazilské úřady vydání odmítly.
A tak se muž odsouzený na třicet let stal jedním z nejslavnějších uprchlíků na světě.
Jeho příběh dokonce pronikl do populární kultury. V roce 1978 Biggs nahrál skladbu s punkovou skupinou Sex Pistols. Bizár, co?
A co ukradené peníze?
To je možná nejzajímavější otázka celého příběhu. Kam zmizely ty miliony? Odpověď není jednoduchá. Peníze se totiž nikdy nepodařilo kompletně najít.
Velká část peněz byla postupně vypátrána a zabavena. National Archives uvádí, že se podařilo získat zpět přibližně 400 000 liber.
Peníze se rozptýlily mezi jednotlivé členy skupiny, jejich spolupracovníky a lidi, kteří jim pomáhali s útěkem. Část byla utracena, část ukryta a část se nikdy nepodařilo spolehlivě vypátrat.
Nebyla to vlastně dokonalá loupež
Velká vlaková loupež se často popisuje jako dokonale naplánovaný zločin. Je to ale jen část pravdy. Samotné přepadení bylo mimořádně dobře připravené. Pachatelé věděli, který vlak zastavit, věděli, jak manipulovat signalizaci, věděli, kde se nacházejí peníze, a měli připravený únik.
Bylo v tom zamotáno příliš mnoho lidí.
A především přesvědčení, že když se podařilo zvládnout nejnebezpečnější část plánu, je
Proč se o Velké vlakové loupeži mluví dodnes?
Protože v sobě spojuje téměř všechno, co dělá historický kriminální případ poutavým.
Je v něm obrovská částka peněz, pečlivě připravený plán .Je v něm násilí. Je v něm honička s policií. Je v něm útěk z vězení a život uprchlíka na druhém konci světa.
A lidé prostě mají rádi senzaci.
A co se stalo s Ronniem Biggsem? Biggs strávil mimo Británii přibližně 36 let.
Nakonec se v roce 2001 dobrovolně vrátil do Velké Británie, kde byl zatčen a znovu uvězněn. V roce 2009 byl ze zdravotních důvodů propuštěn na svobodu. Zemřel v Londýně 18. prosince 2013 ve věku 84 let.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
National Archives (https://www.nationalarchives.gov.uk/whats-on/events/the-great-train-robbery-a-forensic-journey/)
Wikipedia (https://en.wikipedia.org/wiki/Great_Train_Robbery_(1963))
Getty images.com (https://www.gettyimages.com/photos/the-great-train-robbery)
The Guardian.com (https://www.theguardian.com/uk-news/2013/dec/18/ronnie-biggs-obituary)
Wikipedia (https://en.wikipedia.org/wiki/Ronnie_Biggs)
