Článek
Muži v nedělních oblecích, ženy ve slavnostních šatech a kloboucích, děti, kočárky, kufříky s jídlem a piknikovými potřebami. Zněla hudba a mezi lidmi panovala atmosféra, jaká doprovází začátek výletu, na který se dlouho těšíte.
Nikdo z nich nemohl tušit, že za několik minut bude stejné místo jedním z nejtragičtějších míst v dějinách Chicaga.
U nábřeží mezi ulicemi Clark a LaSalle byla připoutána parní osobní loď SS Eastland. Měla odvézt zaměstnance společnosti Western Electric a jejich rodiny přes Michiganské jezero do Michigan City v Indianě, kde se měl konat každoroční firemní piknik. Na podobné výlety se tehdy těšily tisíce lidí. Pro zaměstnance továrny Hawthorne Works v Cicero šlo o jeden z vrcholů roku. Pracovalo se šest dní v týdnu a jediný volný den určený pro společný výlet byl skutečnou událostí.
Tentokrát však Eastland nikdy nevyplula.
Loď, která měla problém už dávno před osudným ránem
Na první pohled byla Eastland moderní osobní parník. Spuštěna na vodu byla v roce 1903 a původně byla navržena pro podstatně menší počet cestujících. Během následujících let však prošla řadou úprav a její přepravní kapacita se výrazně zvýšila.
A právě tady začíná ona katastrofa.
Eastland měla neobvykle malý ponor a konstrukci, která způsobovala, že byla citlivá na rozložení hmotnosti. Měla pověst lodi, která se při větším shromáždění lidí na horních palubách nebezpečně nakláněla. V minulosti už několikrát došlo k situacím, kdy se loď výrazně naklonila. V roce 1904 se například při přeplnění dostala do velmi nebezpečné polohy a podobné problémy se opakovaly i později. Dobová přezdívka „hoodoo boat“, tedy něco jako „prokletá loď“, nevznikla úplně bez důvodu.
Přesto Eastland dál přepravovala cestující.
A pak přišel rok 1915 a s ním paradox, který je dodnes jednou z nejpozoruhodnějších částí celé tragédie.
Tři roky předtím se potopil Titanic. Tato katastrofa vyvolala obrovský tlak na zpřísnění bezpečnostních pravidel. Spojené státy proto přijaly nový zákon, známý jako LaFollette Seaman's Act, který mimo jiné požadoval, aby osobní lodě měly mnohem větší počet záchranných člunů a dalších záchranných prostředků.
Na první pohled šlo samozřejmě o rozumné opatření. Jenže Eastland nebyl Titanic.
Velká zaoceánská loď má hluboký trup, výrazný kýl a jinou konstrukci. Eastland byla naopak mělká a citlivá na hmotnost umístěnou vysoko nad vodou. Přesto na její horní paluby přibyly další záchranné čluny a záchranné vory. V létě 1915 jich měla jedenáct, spolu s desítkami záchranných vorů a další výbavou. Dodatečná hmotnost se tak ocitla právě tam, kde byla pro stabilitu lodi nejméně žádoucí - vysoko nad těžištěm.
K tomu se v předchozích letech přidaly další konstrukční změny, včetně použití betonu v některých částech lodi. Eastland se tak postupně stala těžší a méně stabilní.
Nikdo přitom neprovedl takovou zkoušku stability, která by spolehlivě ukázala, jak se loď bude chovat po všech těchto úpravách v okamžiku, kdy na její paluby nastoupí více než dva a půl tisíce lidí.
Ráno plné očekávání
V roce 1915 měl firemní piknik Western Electric mimořádný význam. Očekávalo se, že se jej zúčastní více než sedm tisíc lidí. Byly naplánovány hry, průvod, hudba, jídlo, koupání a další atrakce ve Washington Parku v Michigan City. Samotný park byl tehdy oblíbeným letoviskem s pláží, zábavním parkem, tanečním pavilonem, kolotoči, baseballovým hřištěm a dalšími atrakcemi.
Cena lístku na Eastland činila jeden dolar, při nákupu předem 75 centů. Pro dnešního člověka to může znít zanedbatelně, ale tehdejší dělník vydělával jen několik desítek dolarů týdně. Přesto byly lístky velmi žádané.
První cestující začali na Eastland nastupovat kolem půl sedmé ráno a loď se rychle plnila.
Přicházeli další a další zaměstnanci Western Electric, jejich manželky, děti a přátelé. Někteří se tlačili na horní paluby, aby měli co nejlepší výhled. Na palubě hráli hudebníci. Lidé se smáli, povídali si a těšili se na den u jezera.
Kolem 7:10 už byla loď prakticky plná. Na palubě se nacházelo přibližně 2 500 lidí. A tehdy se začalo dít něco, čeho si někteří cestující všimli. Eastland se začala naklánět.
Nebyl to však první náklon, který kdy její posádka zažila. Takové chování bylo u lodi známé. Posádka se proto pokusila situaci korigovat pomocí balastních nádrží, do kterých byla vpouštěna voda, aby se změnilo rozložení hmotnosti.
Jenže tentokrát už bylo příliš pozdě.
Čas 7:28
Náklon se zvětšoval. Pak se během několika okamžiků stalo něco, co působilo téměř neuvěřitelně. Eastland se převrátila na bok.
Stále byla přivázaná k nábřeží. Nikam nevyplula. Nezasáhla ji bouře, nesrazila se s jinou lodí, nedošlo k výbuchu ani požáru. Prostě se převrátila.
Loď dopadla na levý bok a její trup se zastavil na dně řeky v hloubce přibližně šesti metrů. Paradoxně tedy nebyla hluboko pod hladinou. Část lodi zůstala dokonce nad vodou. Nábřeží bylo jen několik metrů od jejího boku.
A právě to je na celé tragédii možná nejděsivější. Lidé zemřeli prakticky na dohled od chicagského nábřeží. Smrt přišla ze všech stran. Převrácení lodi bylo tak rychlé, že cestující neměli téměř žádnou šanci reagovat.
Mnozí se nacházeli na horních palubách. Ti měli v některých případech možnost vyšplhat na trup nebo přeskočit na okolní plavidla. Jenže stovky dalších lidí byly v okamžiku převrácení uvnitř lodi.
A tam se situace změnila v chaos.
Nábytek, stoly, lavice, skříně a další těžké předměty se během několika sekund staly smrtícími překážkami. Lidé padali jeden přes druhého. Někteří byli rozdrceni, další zůstali uvězněni uvnitř převráceného trupu a mnozí se utopili.
Někteří cestující se pokoušeli uniknout skrz okna a průzory.
Na místě se okamžitě rozběhla záchranná operace. Pomáhali členové posádek okolních lodí, hasiči, policisté, zdravotníci i obyčejní lidé, kteří se právě nacházeli u řeky.
Jedním z plavidel, které se dostalo k převrácené Eastland, byla loď Kenosha. Její posádka umožnila lidem dostat se z převráceného trupu do bezpečí. Další záchranáři lezli po boku lodi a hledali přeživší.
Jenže počet lidí uvnitř byl obrovský. A výsledek byl katastrofální. Zemřelo 844 lidí.
Muži, ženy i děti.
Podle Smithsonian Magazine bylo přibližně 70 procent obětí mladších 25 let. To znamená, že katastrofa vzala životy celé generaci mladých lidí, kteří měli teprve před sebou dospělost, práci, manželství a děti.
Eastland se tak stala nejhorší katastrofou tohoto druhu v dějinách Chicaga a nejtragičtější lodní katastrofou na Velkých jezerech z hlediska počtu obětí.
Chicago se probudilo do města plného mrtvých
Zpráva o katastrofě se šířila městem rychlostí, jakou tehdejší Chicago nezažilo.
Během několika hodin byly zřízeny provizorní márnice. Jedním z hlavních míst, kam byla těla převezena, se stala zbrojnice 2. pluku. Rodiny přicházely identifikovat své blízké.
Byla to scéna, kterou si lze dnes jen obtížně představit.
Před několika hodinami lidé oblékali své děti do slavnostních šatů a balili jídlo na piknik. Teď chodili mezi řadami těl a hledali tvář svého syna, dcery, manželky nebo manžela.
Některé rodiny přišly o několik členů najednou. Katastrofa zničila celé rodiny. Historické prameny uvádějí 22 rodin, jejichž členové zahynuli společně.
České Chicago přišlo o stovky svých lidí
Pro českou komunitu v Chicagu byla Eastland mimořádně bolestivou ranou.
Na začátku 20. století patřilo Chicago k největším centrům české emigrace mimo české země. Tisíce přistěhovalců z Čech a Moravy zde pracovaly v továrnách, zakládaly rodiny, spolky, školy a celé čtvrti. Významnou českou komunitu tvořili například obyvatelé oblasti Pilsen, ale také Cicera a Berwynu.
A právě v Cicero se nacházela obrovská továrna Western Electric - Hawthorne Works. Mnoho jejích zaměstnanců pocházelo z českých přistěhovaleckých rodin.
Když se tedy onoho rána Eastland naplnila zaměstnanci Western Electric, byla na její palubě výrazná část českého Chicaga.
Podle historických pramenů zemřelo při katastrofě více než 220 Čechů.
Česká komunita následky katastrofy pociťovala po desetiletí. Jedním z míst, kde dodnes nacházíme připomínku tragédie, je Bohemian National Cemetery, tedy Český národní hřbitov v Chicagu. Podle historických údajů zde bylo pohřbeno nejméně 143 obětí Eastland - největší počet obětí této katastrofy na jediném chicagském hřbitově.
Eastland je tedy také část historie české emigrace.
Kdo to zavinil?
Odpověď není jednoduchá.
Bylo zahájeno několik vyšetřování. Pozornost se soustředila na majitele lodi, kapitána, konstruktéry, inspektory i hlavního strojníka. Objevovaly se otázky, proč bylo vůbec dovoleno provozovat loď, která měla dlouhou historii problémů se stabilitou.
Velkou pozornost získal také fakt, že Eastland krátce před katastrofou dostala další záchranné vybavení v reakci na nové bezpečnostní předpisy. Zákon měl lidi chránit před podobnou tragédií, ale v případě Eastland mohl paradoxně přispět ke zhoršení její stability.
Loď byla problematická už před její instalací. Měla nevhodné konstrukční vlastnosti, opakovaně se nakláněla a její stabilita závisela na systému balastních nádrží. Dodatečná hmotnost záchranného vybavení mohla její stabilitu dále zhoršit, ale katastrofa byla výsledkem kombinace více faktorů.
Soudní řízení nakonec nepřineslo jednoduché potrestání viníků.
V roce 1916 byli obžalovaní v trestním procesu osvobozeni. Mezi obhájci byl i slavný americký právník Clarence Darrow. Federální archiv dodnes uchovává rozsáhlé soudní materiály, které dokumentují následné vyšetřování.
Civilní spor se táhl mnohem déle. Definitivní právní důsledky katastrofy se řešily ještě po mnoho let a rodiny obětí nakonec nedostaly takovou finanční náhradu, jakou by člověk vzhledem k rozsahu tragédie očekával.
Takže vlastně by se dalo říct, že žádný viník nehody nebyl nakonec potrestán.
Co se stalo s Eastland po katastrofě?
Možná nejpodivnější kapitola příběhu začíná ve chvíli, kdy skončila záchranná operace. Eastland nebyla ponechána na dně řeky. Byla vyzvednuta a později opravena.
Později byla přestavěna pro vojenské účely a dostala jméno USS Wilmette. Její život tak pokračoval ještě dlouho po katastrofě, která z ní udělala symbol jednoho z nejhorších dnů Chicaga.
Loď, která měla 24. července 1915 odvézt tisíce lidí na bezstarostný letní výlet, se stala místem, kde během několika minut zemřelo 844 lidí a přesto sloužila dál…
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/SS_Eastland)
Smithsonian Magazin (https://www.smithsonianmag.com/history/eastland-disaster-killed-more-passengers-titanic-and-lusitania-why-has-it-been-forgotten-180953146/)
Eastland disaster (https://eastlanddisaster.org/history/eastland-disaster)
Forest park History (https://www.forestparkhistory.org/eastland-ship-disaster.html)
Stránky českého velvyslanectví (https://mzv.gov.cz/chicago/en/culture_events/culture_events/x100_year_anniversary_of_the_ss_eastland.html)
