Článek
Nikdo z nich netušil, že jejich letadlo za několik hodin vstoupí do jednoho z nejcitlivějších vojenských prostorů Sovětského svazu. A už vůbec nemohli vědět, že sovětské radary budou jejich obrovský Boeing sledovat jako potenciálního nepřítele.
O několik hodin později na něj vystřelí sovětská stíhačka.
Všech 269 lidí zemře.
Událost, známá jako Korean Air Lines Flight 007 nebo KAL 007, se stane jedním z nejvýbušnějších incidentů celé studené války.
Boeing 747 na pravidelné lince
Letoun nesl registraci HL7442 a šlo o Boeing 747-230B. Obrovský čtyřmotorový dálkový dopravní letoun. Let KAL 007 začal v New Yorku na letišti JFK. Trasa vedla přes Anchorage na Aljašce a odtud pokračovala přes severní Pacifik směrem k Soulu.
Na palubě nebyli jen Jihokorejci. Mezi cestujícími byli lidé různých národností a také několik občanů Spojených států.
Jedním z nich byl Larry McDonald, americký kongresman za stát Georgia. Jeho přítomnost měla po katastrofě významný politický dopad. Mezi oběťmi totiž nebyl pouze běžný americký cestující, ale také úřadující člen Kongresu Spojených států.
Letadlo bylo moderní, posádka zkušená a počasí podle pozdějších vyšetřování nepředstavovalo zásadní problém. Co tedy mohlo způsobit katastrofu?
Malá chyba, která změnila kurz o stovky kilometrů
Odpověď začíná u navigačního systému. Boeing 747 používal inerciální navigační systém (INS), který umožňoval automaticky sledovat předem naprogramovanou trasu.
Autopilot však měl několik různých režimů. Jeden z nich byl HEADING. Letadlo jednoduše udržovalo určitý nastavený magnetický kurz. Druhý byl INS, při kterém letoun následoval naprogramovanou trasu mezi jednotlivými navigačními body.
Problém KAL 007 spočíval v tom, že letadlo nezačalo správně sledovat naprogramovanou trasu.
Podle pozdějších vyšetřování autopilot zůstal v režimu, který udržoval konstantní kurz, místo aby sledoval plánovanou trasu INS. Příčinou mohla být chyba posádky při přepnutí systému, případně skutečnost, že letoun už byl mimo toleranci, při které mohl INS kurz zachytit.
A právě tady se začalo odehrávat něco neuvěřitelného. Nikdo na palubě si zřejmě neuvědomoval, jak daleko se letadlo od plánované trasy postupně dostává. Odchylka byla zpočátku malá. Několik kilometrů. Pak desítky kilometrů. Ale letadlo letělo dál a dál. S každou hodinou byl problém větší.
Letadlo postupně zmizelo z vlastní trasy
Krátce po odletu z Anchorage už radar ukazoval, že KAL 007 není přesně tam, kde by měl být. Odchylka však nebyla tak dramatická, aby okamžitě vyvolala poplach.
Let pokračoval. Boeing měl přeletět přes severní část Pacifiku a následně pokračovat směrem ke Korejskému poloostrovu. Místo toho se jeho dráha postupně stáčela na sever. A tím se dostával do prostoru, který byl pro Sovětský svaz mimořádně citlivý.
Sovětský svaz měl v oblasti Kamčatky a Sachalinu řadu vojenských zařízení. Oblast byla důležitá pro sovětské strategické síly a námořnictvo.
A právě v době, kdy KAL 007 prolétal oblastí, probíhaly nebo byly připravovány některé sovětské vojenské aktivity. Ještě horší bylo, že poblíž operoval také americký průzkumný letoun.
Američané v oblasti pravidelně prováděli průzkumné mise. Sovětská protivzdušná obrana proto byla zvyklá považovat každý neznámý letoun za vojenský cíl. V jejich očích mohl být neznámý letoun nad citlivým územím součástí americké špionážní operace.
Později odtajněné dokumenty ukázaly, že sovětská armáda skutečně věřila, že v oblasti sleduje americký průzkumný letoun, a právě tento kontext významně přispěl k tragickému omylu.
Radar zachycuje vetřelce
Když se Boeing přiblížil ke Kamčatce, jeho situace začala být skutečně nebezpečná. Sovětská protivzdušná obrana letoun zachytila na radarech. Pro Sověty nebyl problém pouze v tom, že letadlo vstoupilo do zakázaného prostoru. Problém byl, že se nacházelo v prostoru, kde Sověti očekávali americkou průzkumnou aktivitu.
Sovětské velení proto vyslalo stíhačky. Piloti dostali úkol neznámý letoun identifikovat a případně donutit k opuštění sovětského vzdušného prostoru. Jenže situace byla komplikovaná.
KAL 007 letěl ve velké výšce. Byla noc. Pilot sovětského Su-15 měl problém s vizuální identifikací. A obrovský Boeing se pohyboval v prostoru, kde sovětské velení očekávalo nepřátelské americké letouny.
Sovětský pilot major Gennadij Osipovič se k Boeingu přiblížil. Později uvedl, že viděl charakteristická světla a okna letounu. Z jeho pozdějších výpovědí je patrné, že si byl vědom toho, že před ním není běžná malá vojenská stíhačka.
Přesto se rozhodl letoun sestřelit. Sovětské velení totiž v té době pracovalo s přesvědčením, že jde o nepřátelský průzkumný letoun.
Dnes se může zdát neuvěřitelné, že někdo dokázal zaměnit Boeing 747 za špionážní letoun. Jenže právě tady je nutné chápat tehdejší vojenskou realitu. Byla studená válka.
Sovětská protivzdušná obrana byla nastavena tak, aby bránila obrovské území před americkým útokem. A v roce 1983 byla důvěra mezi oběma supervelmocemi na mimořádně nízké úrovni.
Odtajněné materiály později ukázaly, že sovětští představitelé skutečně věřili, že se jedná o americký průzkumný letoun, nikoli o běžný dopravní Boeing.
Dvě rakety
Krátce po 18:26 UTC odpálil Osipovič na KAL 007 dvě střely vzduch-vzduch. Jedna z nich explodovala v blízkosti letadla. Její střepiny poškodily trup a některé systémy letounu.
Došlo tak k rychlé dekompresi kabiny. Boeing však neexplodoval, ani okamžitě nespadl. A právě to činí poslední minuty letu ještě tragičtějšími. Letoun pokračoval v letu.
Poškozený Boeing se začal chovat nestabilně a postupně ztrácel kontrolu. Záznamy z kokpitu později ukázaly, že posádka se ještě snažila situaci zvládnout. Pilot a kopilot se pokoušeli reagovat na vzniklé problémy. Některé systémy stále fungovaly. Dokonce i motory podle pozdější analýzy určitou dobu pracovali normálně.
Jenže letadlo bylo těžce poškozené.
Po zásahu se Boeing začal znovu zvedat, než následně přešel do klesání. Posádka se pokoušela obnovit kontrolu. Několik minut po útoku ještě existovala možnost, že letadlo nějakým způsobem nouzově přistane.
Jenže poškození bylo příliš vážné. Boeing se dostal do sestupné spirály. A nakonec zmizel nad mořem. Všech 269 lidí na palubě zahynulo. Letoun dopadl do moře poblíž ostrova Moneron západně od Sachalinu.
A pak začala druhá část tragédie
Možná ještě pozoruhodnější než samotné sestřelení je to, co následovalo. Sovětský svaz zpočátku nepřiznal, že civilní letoun sestřelil.
Moskva nejprve tvrdila, že sovětská protivzdušná obrana zaznamenala narušitele a že letoun následně zmizel. Později Sověti připustili, že jejich stíhačka na letadlo zaútočila. Tvrdili však, že se domnívali, že jde o americký průzkumný letoun.
Sovětská verze rovněž obviňovala Spojené státy a posádku KAL 007 z provokace. V západních zemích však byla reakce naprosto zdrcující. Americký prezident Ronald Reagan označil sestřelení za akt násilí a tragédii, která měla obrovské mezinárodní následky.
Americké ministerstvo zahraničí začalo okamžitě shromažďovat důkazy.
Dochované dokumenty ukazují, jak rychle se americká vláda snažila zrekonstruovat poslední okamžiky letu a získat informace o sovětských rozkazech.
V roce 1992 se objevily záznamy z černých skříněk KAL 007, které byly předány mezinárodnímu vyšetřování. Předtím totiž Sověti tyto zapisovače nalezli a drželi je v tajnosti.
Najednou bylo možné mnohem přesněji rekonstruovat, co se s Boeingem skutečně dělo.
Pozdější zveřejnění těchto údajů pomohlo potvrdit, že letoun nebyl nějakým záhadným způsobem řízen na špionážní misi. Jeho odchylka od plánované trasy byla výsledkem navigačního problému a postupného bloudění.
Tragédie, která pomohla změnit GPS
Jedním z nejznámějších následků KAL 007 byla změna americké politiky kolem GPS. V roce 1983 nebyl systém GPS dostupný civilistům tak, jak ho známe dnes.
Po tragédii prezident Ronald Reagan oznámil, že až bude systém dostatečně vyvinutý, bude zpřístupněn pro civilní využití.
Důvod byl jednoduchý: čím přesněji civilní letadla vědí, kde jsou, tím menší je riziko podobné navigační chyby.
Tragédie tak sehrála významnou roli v rozhodnutí zpřístupnit systém civilnímu světu. Reaganova knihovna dodnes uchovává dokumentaci k tématu KAL 007 i následné politice kolem GPS pro mezinárodní civilní využití.
*
Zdroje využité k tvorbě tohoto textu:
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Let_Korean_Air_007)
Wikipedia (https://en.wikipedia.org/wiki/Korean_Air_Lines_Flight_007)
Prima Zoom (https://zoom.iprima.cz/historie/sestreleni-letadla-505371)
idnes.cz (https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/sestreleni-letu-kal-007.A130904_151239_vojenstvi_mla)
