Poslední korunovace ruského cara

Nikdo tehdy netušil, že tato oslnivá ceremonie, přeplněná zlatem, ikonami, drahokamy, kadidlem a pompou téměř byzantského rozsahu, je zároveň začátkem konce celé jedné epochy. O pouhých dvaadvacet let později bude tentýž car se svou ženou a dětmi zastřelen ve sklepě domu v Jekatěrinburgu. A s nimi zmizí nejen dynastie Romanovců, ale i samotná představa božsky ustanovené evropské monarchie.

Mikuláš II. se narodil roku 1868 jako syn cara Alexandra III. Vyrůstal v přísně konzervativním prostředí, pod neustálým dohledem svého otce. Mohutného, tvrdého panovníka, který věřil v absolutní moc cara.

Mikuláš byl pravým opakem.

Nebyl hloupý, ale byl nerozhodný, citlivý, uzavřený a nepřipravený. Současníci často popisovali, že působil spíše jako vzdělaný aristokrat než vládce obrovské říše. Měl rád rodinu, vojenské uniformy, lov, dlouhé procházky a klidný život.

Když Alexandr III. roku 1894 nečekaně zemřel, mladý Mikuláš prý zašeptal: „Nejsem připraven být carem.“

Krátce po nástupu na trůn se Mikuláš oženil s německou princeznou Alix Hesenskou, pozdější carevnou Alexandrou Fjodorovnou Ruskou.

Alexandra byla vnučka královny Viktorie. Téměř všechny evropské panovnické rody byly tehdy propojené příbuzenskými vztahy. Evropě se někdy přezdívalo „rodinný podnik královny Viktorie“.

Jak to tak bývá, příbuzenské vztahy mezi evropskou šlechtou měly své důsledky. Alix byla jednou z nejznámějších královských nositelek hemofilie a toto onemocnění předala svému synovi. Na základě toho pak vstoupil do života Romanovců Rasputin, o tom pak níže.

Alexandra byla významně zapojena do osobního i politického života svého manžela, cara Mikuláše II. Což však pro Mikuláše nebylo moc dobré, protože ruský lid Alexandru nikdy úplně nepřijal a nebyla moc oblíbená.

Mikuláš byl fatalista. Věřil, že carská moc pochází přímo od Boha a že jeho povinností není přizpůsobovat se době, ale zachovat autokracii. Carevna Alexandra tento pohled ještě posilovala.

Byla hluboce náboženská, uzavřená a vůči liberálním reformám téměř nepřátelská. V Navíc byla Němka. Mluvila rusky s přízvukem a pro svou tichou povahu působila až chladně. A v době první světové války se nenávist vůči jejímu německému původu stala obrovským problémem.

Korunovační slavnosti v květnu 1896 byly neuvěřitelně okázalé.

Do Moskvy přijely delegace z celé Evropy. Ulice byly vyzdobené prapory, květinami a ikonami. Šlechta nosila uniformy poseté diamanty a zlatem. Chrámové zvony zněly po celé Moskvě.

Samotný obřad v Uspenském chrámu navazoval na tradice staré Byzance. Ruský car nebyl pouze králem. Byl považován za Božího pomazaného. Něco mezi císařem a téměř posvátnou postavou.

Mikuláš během ceremonie sám sobě položil korunu na hlavu, symbol toho, že jeho moc nepřichází od církve ani od lidu, ale přímo od Boha. Chrám zářil ikonami, svícemi a zlatem. Sbory zpívaly pravoslavné chorály. Ceremonie trvala dlouhé hodiny.

Byla to demonstrace absolutní moci. A zároveň paradoxně okamžik, kdy už se tato moc začínala rozpadat.

Jen několik dní po korunovaci došlo k události, kterou mnozí později považovali za předzvěst katastrofy. Na Chodynském poli v Moskvě se měla konat slavnost pro lid. Rozdávaly se pamětní hrnky, jídlo a dary.

Dorazily statisíce lidí. Rozšířila se fáma, že nebude dost dárků pro všechny a dav zpanikařil. Následoval děsivý tlačenice. Lidé padali do příkopů, byli ušlapáni, rozdrceni. Zemřelo přes tisíc lidí, další tisíce byly zraněny.

Největší chyba ale přišla poté. Mikuláš a Alexandra se ještě téhož večera zúčastnili velkolepého plesu pořádaného francouzským velvyslancem. Mnoho Rusů to považovalo za bezcitnost.

Mladý car získal pověst člověka odtrženého od reality a tuto pověst už nikdy úplně neztratil.

Jak již bylo uvedeno výše, na přelomu 19. a 20. století byla Evropa propojena rodinnými vztahy tak těsně, že téměř připomínala aristokratický klan.

Královna Viktorie měla potomky v Británii, Německu, Rusku, Skandinávii i dalších zemích. Jenže tato rodinná blízkost nezabránila katastrofě. Naopak.

Když vypukla první světová válka, proti sobě stáli bratranci. Britský král Jiří V., německý císař Wilhelm II a ruský car Mikuláš II. Dochovala se jejich osobní korespondence, kde si říkali „Nicky“ a „Willy“.

Je téměř surrealistické číst dopisy, v nichž si panovníci píší jako příbuzní, zatímco miliony jejich vojáků umírají v zákopech. Jenže rodinné pouto nestačilo zastavit politiku, nacionalismus ani obrovské napětí té doby.

Carská rodina měla ještě jeden tragický problém. Jediný syn Alexej trpěl hemofilií dědičnou nemocí přenesenou právě z linie královny Viktorie. Každé zranění mohlo znamenat smrt.

Alexandra zoufale hledala pomoc. A tehdy vstoupil do příběhu Grigori Rasputin. Rasputin dokázal Alexeje uklidnit a někdy skutečně zmírnil jeho potíže. Carevna uvěřila, že jde o svatého muže.

Jenže veřejnost viděla něco jiného. Opilce, manipulátora a symbol rozkladu režimu. V aristokratických kruzích se začalo mluvit o tom, že Rusku ve skutečnosti vládne šílený mnich a německá carevna. To monarchii devastovalo.

Když roku 1914 vypukla první světová válka, Rusko nebylo připravené. Armáda trpěla nedostatkem zbraní, zásob i schopného velení. Mikuláš udělal osudovou chybu - osobně převzal velení armády.

Tím na sebe převzal odpovědnost za všechny vojenské katastrofy. Zatímco car pobýval na frontě, v Petrohradě rostl chaos, hlad a revoluční nálady. A Alexandra spolu s Rasputinem dál ničili reputaci monarchie.

V únoru 1917 se režim zhroutil. Armáda odmítla střílet do demonstrantů. Mikuláš abdikoval. Po více než třech stech letech vlády skončila dynastie Romanovců.

Po revoluci byla carská rodina deportována na Sibiř. V dubnu roku 1918 byli Romanovci odvezeni do Jekatěrinburgu.

V noci z 16. na 17. července 1918 byli Romanovci probuzeni s tím, že budou převezeni na bezpečnější místo. Sestoupili do sklepa domu Ipaťjejova. Tam jim bylo oznámeno, že byli odsouzeni k smrti.

Popravčí četa začala střílet a nastal chaos. Dcery měly v korzetech zašité šperky, které odrážely kulky. Některé z nich byly doráženy bajonety. Nakonec zastřelili všechny děti, cara i carevnu.

O deset dní později osvobodily Jekatěrinburg jednotky československých, pro cara a jeho rodinu už však bylo pozdě.

Během několika minut skončila dynastie, která vládla Rusku více než tři století.

Toto je jedna z nejdiskutovanějších otázek moderních dějin. Britský král Jiří V. byl Mikulášův bratranec a osobně k němu měl blízko. Britská vláda nejprve skutečně nabídla Romanovcům azyl. Pak ale přišel dramatický obrat. Jiří V. začal mít strach.

Britská společnost byla během války silně proti absolutistickým monarchům. Mikuláš byl v Británii velmi nepopulární a mnozí ho považovali za tyrana.

Král se obával, že přijetí Romanovců poškodí britskou monarchii a posílí republikánské nálady. A tak byla nabídka stažena.

Toto rozhodnutí dodnes historiky pronásleduje. Mohl Jiří V. zachránit svého bratrance? Nebo už bylo pozdě? Nikdo to neví jistě.

Jisté ale je, že Mikuláš a jeho rodina pak zůstali uvězněni v Rusku bez skutečné naděje.

Smrt Romanovců nebyla jediným pádem na poli monarchií. Byl to začátek konce celé éry. Během několika let zmizela ruská říše Romanovců, německá říše Hohenzollernů, rakousko-uherská monarchie Habsburků a osmanská říše.

Starý aristokratický svět se rozpadl v krvi zákopů, revolucí a občanských válek.

*

Zdroje využité k tvorbě tohoto textu:

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Nicholas_II)

Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Alexandra_Feodorovna_(Alix_of_Hesse))

Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_V.)

ČT24 (https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/s-poslednim-carem-skoncovali-bolsevici-brutalne-pred-sto-lety-rodinu-mikulase-ii-povrazdili-78247?)

100+1 (https://www.stoplusjednicka.cz/kralovsti-pribuzni-vilem-jiri-alexandra-nepratele-na-zivot-na-smrt)

Denik.cz (https://www.denik.cz/historie/chodynska-tragedie-korunovace-cara-mikulase-ii-dav-uslapal-1400-lidi.html)