Článek
Callahan se vydal na cestu ze Španělska na malém, sedm metrů dlouhém plavidle jménem Napoleon Solo. Byl zkušeným námořníkem, dokonce i sám navrhoval lodě, a tak si věřil, že výzvu zvládne. Jenže už v prvním týdnu se všechno změnilo. V noci, během plavby z Kanárských ostrovů směrem k Karibiku, jeho loď narazila na neznámý objekt – možná na velrybu, možná na plovoucí kontejner – a během několika minut se začala potápět. Callahan měl jen chvilku na záchranu. Stačil spustit malý nafukovací člun, popadnout pár zásob a sledovat, jak jeho loď mizí v hlubinách. Ocitl se sám, uprostřed Atlantiku, s minimem vody a jídla. Nakonec na moři strávil více než dva a půl měsíce, odkázán jen na své schopnosti, štěstí a nesmírnou vůli žít.
Začátek boje o přežití
První dny byly šokem. V nouzové výbavě měl jen několik litrů vody a pár balíčků nouzových racií (trvanlivé potraviny určené pro nouzové situace). Rychle mu došlo, že pokud se má udržet naživu, musí se naučit získávat potravu přímo z oceánu. Začal proto využívat jednoduchý solární destilátor, který mu denně poskytl půl litru pitné vody – zoufale málo na to, aby uhasil žízeň, ale dost na to, aby se jeho tělo nevzdalo. Jídlo získával lovem – vyráběl improvizované harpuny, chytal dorady a menší ryby, občas dokázal ulovit i želvu.
Podmínky na člunu byly otřesné. Neustálá vlhkost, ostré slunce a slaná voda rozleptávaly jeho kůži. Na těle se mu tvořily bolavé vředy, byl vyhublý a zesláblý. Člun musel neustále opravovat, protože ho oceán a žraloci opakovaně poškozovali. Často se ocital v bouřích, kdy se s malým člunem houpal na několikametrových vlnách a měl pocit, že každá další ho už pohltí.
Fyzický i psychický boj o život
Nejhorším nepřítelem však nebyl jen hlad a žízeň, ale osamělost. Callahan později vzpomínal, že bojoval i se strachem ze ztráty rozumu. Aby si zachoval psychickou rovnováhu, vedl si deník, mluvil sám se sebou a snažil se udržet denní rutinu. Každý den si stanovil úkoly – opravit člun, zkusit ulovit rybu, zkontrolovat vybavení. Tato disciplína mu podle jeho slov zachránila život.
Dny se proměnily v týdny. Jeho tělo hublo, kosti vystupovaly a svaly slábly. Přesto se nevzdal. Po dlouhých 76 dnech na moři se jeho člun dostal k rybářské oblasti u Karibiku. Vyčerpaný Callahan z posledních sil mával na muže na rybářských lodích, kteří ho spatřili. Nemohli uvěřit, že před nimi stojí člověk, který přežil více než dva měsíce v podmínkách, které by většina lidí nepřežila ani týden.
Čas po záchraně
Steven Callahan po svém návratu napsal knihu Adrift: Seventy-Six Days Lost at Sea, která se stala bestsellerem. V ní detailně popsal nejen technické aspekty přežití, ale i své psychické stavy, chvíle zoufalství i okamžiky naděje. Jeho zkušenost se stala inspirací pro mnohé – mimo jiné i pro tvůrce románu a filmu Pí a jeho život.
Příběh Stevena Callahana ukazuje, že lidská vůle je někdy silnější než přírodní živly. Nešlo jen o štěstí nebo náhodu – přežil díky znalostem, vynalézavosti a neochotě vzdát se. Oceán mu bral síly každý den, ale on se rozhodl bojovat do posledního dechu. A tím se zapsal mezi ty, kteří dokázali přežít nemožné.
Zdroje:
Callahan, Steven: Adrift: Seventy-Six Days Lost at Sea (1986)
Rozhovory se Stevenem Callahanem pro National Geographic a BBC
Článek „76 Days Adrift“ – Sail Magazine
