Článek
Poválečný odsun, příchody nových obyvatel, útěky internovaných, návraty vojáků, lidová msta. V takovém prostředí se tragédie mohla ztratit stejně rychle, jako začala. Co přesně se v domě Kruschových v noci ze soboty 25. na neděli 26. srpna 1945 odehrálo, se nikdy nezjistilo. Z dochovaných svědectví však vyvstává obraz smrti, který je i po desetiletích šokující.
Podle pamětnice, tehdy malé dívky, která se na místo dostala krátce po činu, ležely dvě děvčata v seníku – mrtvá, s těžkými zraněními, tak brutálními, že jejich popis i dnes působí jako noční můra. Jejich matka ležela v domě, rovněž zavražděná. Malý chlapec ještě dýchal a snažil se doplazit pod postel, kde nakonec zemřel. Scéna, kterou svědkyně popsala po letech, patří k nejtemnějším poválečným obrazům, jaké kdy vyšly na povrch.
Přes seno jsme viděly ležet dvě holky, prsa měly uřezané a jejich máma tam stála, ale taky už byla mrtvá. Chlapec ještě žil a lezl pod postel, ale pak taky umřel.
Vražda čtyř lidí – vdovy, jejích 2 dospělých dcer a jedenáctiletého syna – otřásla okolními vesnicemi, ale vyšetřování se brzy utopilo v mlze doby. V zápise Okresní správní komise v Šumperku z 27. srpna 1945 stojí strohá poznámka: „V obci Kopřivná byla spáchána 4násobná vražda německých příslušníků. Z vraždy jsou podezřelí zběhové z ruského tábora.“ A tím prakticky končí všechny oficiální stopy.
Kdo byli ti zběhové? Kolik jich bylo? A proč rodinu napadli? Byla to loupež, útok z nenávisti, nebo spontánní násilí v čase bezpráví? Běhal v okolí sadistický psychopat? Dodnes nemáme jistotu. Archivní dokumenty jsou kusé, některé zmizely, jiné tehdy možná nikdo ani nevytvořil.
Osada Štolnava byla po válce opuštěna a postupně zanikla – a s ní zmizely i zbytky místa, kde se tragédie odehrála. Neexistuje dům, který by mohl vyprávět. Neexistují sousedé, kteří by si věci vyjasnili. A „neexistuje“ ani pachatel, který by stanul před soudem.
Jediná, kdo katastrofu přežila, byla nejstarší dcera, která v době činu sloužila mimo domov jako služebná. Její pozdější osud je však stejně zahalený jako celý případ. V pamětnických záznamech je zmíněna jen letmo – mladá žena, která přišla o celou rodinu najednou, nikdy nedostala odpověď na otázku „kdo“ a „proč“.
Zpětně je snadné pohlédnout na rok 1945 jako na dobu osvobození, ale pro mnoho lidí tehdy skončila válka jen na papíře. V kraji zůstávaly skupiny ozbrojených vojáků, internovaných i uprchlíků. Justice nefungovala tak, jak jsme zvyklí dnes. A lidský život byl často až nepochopitelně levný artefakt - obzvláště ten Němců.
Právě to je důvod, proč se čtyřnásobná vražda rodiny Kruschových ztratila mezi jinými tragédiemi poválečného roku. Nebyl tlak na vyšetřování. Nebyli pozůstalí, kteří by se hlásili o spravedlnost. A nebyl ani klid, ve kterém by se policie mohla věnovat tak hrůznému činu s pečlivostí, jakou by si zasloužil.
A přesto se právě tento případ vynořuje z archivů a vzpomínek znovu. Možná proto, že představuje temnou, až symbolickou ukázku doby, kdy se svět teprve snažil znovu nastartovat pořádek. Možná proto, že smrt dětí v sobě vždy nese otázku, která nedá spát. A možná také proto, že je to příběh, který se měl vyprávět – aby se neztratil docela.
Dnes už nezjistíme, kdo tu noc stanul ve dveřích domu ve Štolnavě. Nezjistíme, proč musela zemřít celá rodina. Nezjistíme ani, zda pachatelé zemřeli krátce poté, nebo dožili v klidu. Co ale můžeme udělat, je vrátit hlas těm, kteří o něj přišli. Připomenout, že existovali.
A že křik v tom domě nebyl jen výkřikem jedné rodiny – ale i ozvěnou doby, která dovolila, aby spravedlnost zmizela spolu s nimi.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
Paměť národa – svědectví pamětníků
(https://www.pametnaroda.cz/cs/zernicek-ignac-20150311-0)
Kronikáři.info – rekonstrukce případu a archivní rešerše
(https://kronikari.info/aktuality/tragedie-rodiny-kruschovych-ctyrnasobnou-vrazdu-objasnuji-nove-informace/)
Turistika.cz (https://www.turistika.cz/mista/stolnava-byvala-ves/detail)
Denik.cz (https://sumpersky.denik.cz/zpravy_region/koprivna-valka-vrazda-sudety-2024082.html)
