Článek
A přesto právě tady začal jeden z nejzajímavějších britských výzkumů NDE (zkušenosti blízké smrti). Hlavní postavou není mystik ani kazatel. Je jí zdravotní sestra.
Od skepticismu k otázkám
Penny Sartori strávila více než dvacet let prací ve zdravotnictví, z toho sedmnáct let na jednotce intenzivní péče v nemocnici Morriston ve Walesu. Byla zvyklá na kritické stavy, resuscitace i úmrtí. Její svět byl svět vědy, krevních testů a klinických protokolů.
Zkušenosti blízké smrti (NDE – near-death experience) považovala za psychologický jev. Reakci mozku na extrémní stres. Halucinaci vyvolanou nedostatkem kyslíku.
Pak se ale začaly opakovat rozhovory, které nešly tak snadno odložit.
Pacienti po resuscitaci někdy spontánně vyprávěli, že „nebyli ve svém těle“. Popisovali, jak sledovali lékaře shora. Někteří tvrdili, že slyšeli konkrétní věty nebo viděli detaily, které by neměli v bezvědomí zazanamenat.
Sartori si nejprve myslela, že jde o fantazii. Jenže když se podobné výpovědi začaly objevovat znovu a znovu, rozhodla se místo odmítnutí zvolit jiný přístup - systematické zkoumání.
Pět let mezi životem a smrtí
V polovině 90. let zahájila první dlouhodobou prospektivní studii NDE ve Velké Británii. „Prospektivní“ znamená, že pacienty sledovala průběžně – ne že by zpětně sbírala historky. Každý pacient, který přežil kritický stav, byl po stabilizaci osloven se stejnou otázkou:
„Vzpomínáte si na něco z doby, kdy jste byl v bezvědomí?“
Studie trvala pět let. Výsledky byly překvapivé. U běžných hospitalizovaných pacientů se zkušenost blízká smrti objevila zřídka. U těch, kteří prodělali srdeční zástavu, však přibližně 18 % uvedlo nějakou formu NDE. To samo o sobě by nebylo revoluční. Zásadní byl jiný moment.
Halucinace, nebo něco víc?
Sartori porovnala dvě skupiny pacientů:
1. Ti, kteří tvrdili, že během klinické smrti něco prožili.
2. Ti, kteří si nic nepamatovali a měli si průběh resuscitace jen představit.
Kontrolní skupina č.2 často popisovala scénáře ovlivněné televizními seriály – dramatické výkřiky, prudké pohyby, nepřesné detaily.
Pacienti s NDE naopak uváděli přesné a střízlivé popisy konkrétních postupů, rozmístění přístrojů nebo rozhovorů personálu. Některé detaily bylo možné ověřit v dokumentaci či u přítomného personálu.
Sartori zdůrazňuje, že nejde o důkaz posmrtného života. Ale zároveň upozorňuje, že zkušenosti měly jiný charakter než běžné halucinace. Nebyly chaotické ani roztříštěné. Často měly strukturu – oddělení od těla, pozorování situace, pocit klidu, někdy setkání se světlem nebo zesnulými příbuznými.
A co bylo ještě zajímavější: mnoho lidí po NDE prošlo výraznou osobnostní změnou. Snížila se jejich obava ze smrti, zesílil důraz na mezilidské vztahy, oslabil materialismus.
Proměna zdravotní sestry
Pro Penny Sartori samotnou nebyla největším objevem samotná data, která za ty roky nasbírala. Byla to změna vlastního postoje. Zůstala vědkyní a nezačala hlásat duchovní závěry. Ve své knize The Wisdom of Near-Death Experiences i v odborných publikacích opakovaně zdůrazňuje potřebu opatrnosti. Ale zároveň otevřeně říká, že tyto zkušenosti nelze jednoduše smést ze stolu jako produkt hypoxie nebo medikace.
Její práce inspirovala další výzkumníky a navázala na dřívější studie například amerického psychiatra Raymond Moody, který v 70. letech pojem NDE zpopularizoval.
Rozdíl je však metodě výzkumu. Sartori přinesla přístup přímo z prostředí intenzivní péče, s důrazem na systematické dotazování a klinický kontext.
Otázky, které zůstávají nezodpovězené
Otázka, zda vědomí může existovat nezávisle na mozku, zůstává jednou z největších záhad současné vědy. Neurologie nabízí řadu vysvětlení. Od chemických procesů přes poruchy temporálního laloku až po obranné mechanismy mozku v extrémní situaci.
Přestože se výpovědi lidí po NDE často nápadně podobají, zůstává tento fenomén pro vědu obtížně uchopitelný. Zásadní překážkou je jeho neopakovatelnost. NDE nelze vyvolat za kontrolovaných podmínek ani experimentálně opakovat, což je základní požadavek moderní vědecké metody.
Ale díky práci Penny Sartori dnes tušíme, že příběh nemusí končit ztrátou vědomí.
Někdy tam – podle vyprávění těch, kteří se vrátili – něco začíná.
*
Zdroje použité k tvorbě tohoto článku:
kniha Poselství zážitků na prahu smrti (Penny Sartori)
Wikipedie (https://en.wikipedia.org/wiki/Penny_Sartori)
oficiální stránky Penny Sartori (https://www.drpennysartori.com/)
Youtube.com (https://www.youtube.com/results?search_query=Dr+Penny+Sartori)
