Článek
Obrněnec z permského období
Obří býložravec s kostěným pancířem, který se po Zemi, konkrétně po superkontinentu Pangea procházel před 255 miliony lety. Jednoduché to neměl, prostředí nebylo takové jako z dob dinosaurů, tedy tropické pralesy a džungle. V období permu se jednalo o prostředí, kde dominovaly polopouště, suché stepi, několik říček, a vegetace také nebyla nijak moc frekventovaná, i když něco by se našlo. A ani deště tomu nijak nepomohly. Když už zapršelo, z písku a polopouští se staly bahnité lokality, které byly tak akorát vhodné na usmrcení tvorů, kteří zde uvízli.
V případě Scutosaura se v daném časovém období vyskytl nějaký ten strom, kapradí a další rostlinstvo, ale bylo to hlavně u vodních toků, jinak převládalo sucho. Co se týče počasí, střídala se horka s chladem, sem tam občas trochu vláhy povzbudilo k životu zeleň, ale nebylo to nijak výrazné. Většinou převládal nedostatek, kterému se zvířata musela přizpůsobovat, stejně tak jako střídání počasí.
Se Scutosaurem svět obývali primitivní obojživelníci, ale i predátoři, jako např. Inostrancevia. Samozřejmě také býložravci, jako Dicynodon, Elginia a další.
Scutosaurus byl tvor, stojící za pozornost. Na délku mohl měřit až 3 metry, vážil kolem 1 tuny. Měl široké tělo a krátké končetiny, plochá hlava byla zakončena tupým čenichem. Nejzajímavějším znakem byl kostěný pancíř na zádech, díky kterému mohl vyvolat dojem příbuzenství s Ankylosaurem, který byl podobné tělesné stavby. Ovšem nebyl s ním nijak spjatý, dělila je obří pauza – Scutosaurus žil v permu, Ankylosaurus pro změnu v období křídy. Navíc Ankylosaurus měl na pancíři ostny a disponoval kyjem na konci ocasu, což u Scutosaura nenajdeme. Scutosaurusměl pro změnu na zádech hrbolky.
Porovnání Scutosaurus a Ankylosaurus
Jako býložravec to měl těžké, než si našel potravu. Většinou se živil kapradinami, přesličkami, kořeny a výhonky. Zuby měl na to dobře vyvinuté, aby mohl drtit potravu. Trávil vše, co snědl, pomalu, díky tomu tak pro něj bylo přizpůsobení života v permu přijatelnější.
I když na to možná nevypadá, byl schopný svižnější chůze. Končetiny měl z části pod tělem, takže se mohl svižněji hýbat. Mohl také unést větší váhu.
Konkurence v permském světě
Ve světě Scutosaura převládali hlavně therapsidi, což byli přímí předchůdci savců. Patřil sem Dicynodon, Instrancevia, Biarmosuchus a další tvorové. Největší hrozbu představoval Instrancevia, predátor se šavlovitými tesáky. Ovšem Scutosaurus se mohl bránit pancířem, navíc měl robustní tělo, silná ramena a mohli mu pomoci další Scutosauři, protože to zřejmě bylo stádové zvíře.
Co se týče mláďat, samice Scutosauram zřejmě kladla vejce do jednoduchých jamek v bahně, či písku. Nějaká extra péče nebyla zapotřebí, mláďata byla po vylíhnutí zřejmě poměrně rychle samostatná.
Ačkoliv pro něj jiní větší predátoři znamenali hrozbu, Scutosaurus žil v době, když už se schylovalo k velkému permskému vymírání. Ačkoliv přímo tuto katastrofu nezažil, dalo by se říct, že už byl svědkem postupně se odehrávajících přírodních zničujících vlivů, na které později permské vymírání navázalo. Za jeho života už docházelo ke klimatickým změnám, vysychaly vodní zdroje, do toho postupně kvůli úbytku potravy čím dál více byli vrcholoví predátoři agresivnější.
Zdroje:
