Článek
Permský svět vodních a suchozemských predátorů
Svět před 276 miliony let neznal predátory jako dinosaury. V tomto období, zvaném perm, ovšem nabízel jiné, také zajímavé tvory, nad kterými zůstával rozum stát. Ať už se jednalo o suchozemské predátory, nebo o vodní. Podmínky pro život byly pro každou skupinu stejné. Po stránce klimatu tu byla velká proměnlivost – tedy střídalo se sucho se srážkami, na pevnině se vyskytovaly nízké lesy a kapradiny, nebyla nouze ani o jezírka, hodně dominoval vodní svět. A to bylo přesně to, co ke svému životu potřeboval Secodontosaurus.
I když na to vzhledově možná nevypadá, tento vodní lovec nebyl žádné tintítko. Na délku měřil až dva metry, byl štíhlý, měl dlouhou čelist a hřbetní plachtu, krátké končetiny a ocas. Ačkoliv končetiny byly opravdu krátké, neměl problém s nimi podniknout krátký běh, nebo svižnou chůzi. Měl štíhlé, ostré zuby, určené k chytání ryb, na které měl tento tvor specializaci. Ovšem to neznamená, že by do jeho jídelníčku nemohlo spadat i něco dalšího, Secodontosaurus nebyl v tomto ohledu nijak vybíravý. Nepohrdl ani larvami jiných vodních tvorů, lovil i malé obojživelníky, suchozemské obratlovce, případně hmyz. Po stránce lovu je pravděpodobné, že stejně jako krokodýli a varani, i on vyčkával nehybně na mělčině, než kořist (nejčastěji ryby) připlave, a pak se svou velkou hlavu a čelistmi zaútočil.
Kromě specializace na ryby byl také zajímavý jeho hřbetní plát. Stejně jako u více známého Dimetrodona i Secodontosaurus měl několik využití pro tento tělesný prvek. Díky plátu se rychleji ohřál na slunci, takže nemusel mít strach, že by se mu neregulovala tělesná teplota. Kromě toho jej mohl využít, když potřeboval zahnat nepřítele. Zároveň však byla významným prvkem při seznamování s protějškem. A také posloužil jako identifikace (taková permská verze občanského průkazu).
Dimetrodon a Secodontosaurus
Ve světě, kde Secodontosaurus žil, žili i další plazi, kteří strhávali zaslouženě pozornost. Jedním z nich byl již dříve zmíněný Dimetrodon, Secodontosaurův příbuzný. Kromě příbuzenstva ale ze strany Dimetrodonažádný větší útok na Secodontosaura nehrozil. Ačkoliv byli příbuzní a byla tam nápadná podobnost, lišili se svým životním stylem a potravou. Secodontosaurusbyl ,,vodním obyvatelem“, lovil ryby, byl menší, a konfliktům se vyhýbal, pokud to bylo jen trochu možné. Oproti tomu Dimetrodon byl pravý opak – žil spíše na souši, lovil větší obratlovce, byl silnější, a pokud nemusel do boje kvůli území, nebo získání samice, tak nechal Secodontosaura v případě setkání na pokoji. Ignoroval by ho. O potravu by s ním svedl boj jedině v případě, že by potravy bylo nedostatek.
Žila tu samozřejmě i řada dalších plazů a obojživelníků, kteří mohli představovat pro Secodontosaura buď kořist, anebo konkurenci při lovu potravy, co se týče vody.
Od rodiny až po zánik
Jelikož patřil ke skupině, která má společné se znaky s kategorií, jež vedla k savcům, je pravděpodobné, že kladl vejce a mláďatům alespoň na krátkou dobu poskytoval ochranu.
Přestože se Secodontosaurem žilo v permu hned několik tvorů, v žádném z nich neměl přímou konkurenci. Nikdo nebyl specializovaný na lov ryb, měli jiný druh potravy a bylo proto zbytečné se pouštět do boje. Navíc to byli převážně suchozemci, takže k vodě neměli potřebu chodit.
Nebyl to vyloženě Dimetrodon, ani jiní tvorové, kteří sdíleli prostředí se Secodontosaurem, kdo měl na svědomí jeho zánik. S blížícím se koncem permského období se měnilo i klima, vysušovala se místa, kde byla voda a prostředí, ve kterém se Secodontosaurovitak dařilo. Také nastupovala nová zvířata, která se více přizpůsobila životním podmínkám a byla dravější, takže mohla Secodontosaura vytlačit z jeho, už tak značně ubývajícího prostředí. To Secodontosaurus měl problém se přizpůsobit podmínkám, které se často měnily. A samozřejmě nesmíme zapomenout také na hromadné permské vymírání, způsobené vulkanickou činností, narušením atmosféry a změnou hladin moří. To vše ,,zajistilo“ ukončení existence tohoto pozoruhodného tvora (a nejen jeho).
Zdroje:
