Článek
Na jaře 1953 prohledávala policie dům číslo 10 v Rillington Place a všem bylo jasné, že nepůjde jen o jednu vraždu. Tři ženská těla byla nacpaná v malé komoře v kuchyni, další žena ležela pod podlahou a při kopání na zahradě se našly ostatky dalších dvou. Muž, který v přízemním bytě ještě nedávno žil, mezitím zmizel. Jmenoval se John Reginald Christie, bylo mu 53 let a policisté ho znali. Ne snad jako podezřelého sériového vraha. Znali ho z úplně jiného případu, který se ve stejném domě řešil o několik let dříve. Tehdy byl Christie svědkem. Vrah měl být někdo jiný.
Christie se narodil roku 1899 v Halifaxu a jeho životopis nebyl ani před vraždami zrovna bez poskvrny. Za sebou měl několik odsouzení, například za krádeže, podvody a násilí. V roce 1920 se oženil s Ethel Simpsonovou, nějakou dobu ale žili každý zvlášť. Znovu se k sobě vrátili ve 30. letech a roku 1938 se nastěhovali do přízemí domu v Rillington Place v londýnském Notting Hillu.
Dnes už dům neexistuje a při pohledu na fotografie ani nevypadá jako místo, které by se mělo něčím zapsat do dějin kriminalistiky. Malý řadový dům, několik bytů, vzadu dvorek a zahrada. Christieovi obývali přízemí, další lidé bydleli nad nimi. Za války si Christie dokonce oblékl uniformu, protože se přihlásil k pomocné policii. A během války začal vraždit…
První známou obětí byla Ruth Fuerstová, kterou zabil v roce 1943. Její tělo zakopal na zahradě. O rok později k němu přišla Muriel Eadyová. Měla zdravotní potíže a Christie jí tvrdil, že zná způsob, jak jí ulevit. Nechal ji vdechovat plyn, který ji omámil, a potom ji uškrtil. Také jí se zbavil na zahradě.
Následujících několik let o žádné další Christieho oběti nevíme. V roce 1948 se ale do domu nastěhovali noví nájemníci, Timothy a Beryl Evansovi. Měli malou dceru Geraldine a brzy zjistili, že Beryl čeká další dítě. Peněz bylo málo a dalšího potomka nechtěli. V době, kdy byl potrat v Británii nelegální, to nebyla snadno řešitelná situace. V listopadu 1949 Beryl i s Geraldine zmizela.
Evans lhal. A to mu příliš nepomohlo
Timothy Evans se nakonec sám obrátil na policii, jenže jeho vyprávění nedávalo příliš smysl. Tvrdil, že Beryl zemřela poté, co jí dal přípravek na vyvolání potratu. Její tělo měl následně vhodit do kanalizační šachty před domem. Policisté šachtu prohledali a nic nenašli. Navíc zjistili, že se k ní Evans v době, kdy tam měl tělo ukrýt, ani nemohl dostat tak, jak popisoval.
A tak přišel s jiným příběhem. Tentokrát už v něm vystupoval soused z přízemí. Podle Evanse nabídl Beryl pomoc s potratem právě Christie. Když se pak Timothy vrátil domů, Christie mu měl oznámit, že se něco pokazilo a Beryl zemřela. O malou Geraldine se prý postarají lidé, kteří si ji vezmou k sobě.
Policie při prohledávání domu našla Beryl i Geraldine v prádelně na zadním dvoře. Obě byly mrtvé a obě někdo uškrtil. Následovaly další výslechy a další změny ve výpovědích. Evans se v jednu chvíli přiznal k zabití manželky i dcery, později přiznání odvolal. Tvrdil, že Beryl zabil Christie. Evans měl ovšem pověst člověka, který si vymýšlí, a jeho první historka s kanalizací byla prokazatelně nepravdivá. Navíc špatně četl a psal a z pozdějších rozborů případu vyplynula řada otázek kolem toho, jak jeho výslechy vlastně probíhaly.
Vedle něj stál Christie. Starší muž s brýlemi, který mluvil klidně, dokázal odpovídat na otázky a tvrdil, že s vraždami nemá nic společného. U soudu svědčil proti Evansovi. Nikdo přitom nekopal na zahradě. Kdyby to udělali, našli by tam Ruth Fuerstovou a Muriel Eadyovou.
Evans byl v lednu 1950 souzen za vraždu čtrnáctiměsíční Geraldine. Porota ho uznala vinným, odvolání neuspělo a 9. března 1950 byl ve věznici Pentonville oběšen. Bylo mu pětadvacet. Christie dál bydlel v přízemí.
Za tapetou
Další známou obětí se stala až Christieho manželka Ethel. V prosinci 1952 ji uškrtil a tělo ukryl pod podlahu. Když se na ni někdo ptal, vymlouval se na její nemoc nebo tvrdil, že odjela.
Potom už vraždy následovaly poměrně rychle. Během několika týdnů zabil Kathleen Maloneyovou, Ritu Nelsonovou a Hectorinu MacLennanovou. Ženy dostával do bytu pod různými záminkami, omámil je plynem a škrtil. U některých obětí měl po smrti také pohlavní styk. S těly si tentokrát příliš práce nedal. V kuchyni byla malá komora. Nacpal je dovnitř a otvor zakryl tapetou.
V březnu 1953 z domu odešel. Neměl peníze a nějaký čas se bez většího plánu potuloval po Londýně. Mezitím se do jeho bývalého bytu dostal Beresford Brown. Chtěl v kuchyni něco připevnit na stěnu, strhl část tapety a zjistil, že za ní je dutý prostor. Uvnitř našel tělo.
Teprve teď se začalo v Rillington Place hledat opravdu důkladně. Za stěnou byla tři těla, pod podlahou Ethel a ze zahrady byly vykopány ostatky dvou žen zavražděných během války. Policisté dokonce zjistili, že část lidské stehenní kosti byla použita k podepření plotu.
Christieho fotografie se objevila v novinách. Na útěku dlouho nevydržel. Dne 31. března si ho poblíž Putney Bridge všiml policista. Christie se pokusil vydávat za někoho jiného, ale policista ho poznal.
Při výsleších postupně začal mluvit. Přiznal vraždu Ethel a dalších žen. A nakonec se přiznal také k tomu, že uškrtil Beryl Evansovou. Tedy přesně k tomu, z čeho ho obviňoval Timothy Evans.
Ilustrační obrázek
Jenže Evans už byl tři roky mrtvý
Christieho přiznání k vraždě Beryl okamžitě vrátilo Evansův případ na stůl. Nebylo totiž možné přehlédnout, že muž popravený v roce 1950 ukazoval právě na člověka, u kterého se teď našlo šest mrtvých žen. Úplně jednoduché to ale nebylo. Evans nebyl odsouzen za vraždu Beryl, nýbrž za vraždu Geraldine. A k té se Christie nepřiznal.
V roce 1953 proto proběhlo nové šetření. Vedl ho John Scott Henderson a jeho závěr Evanse neočistil. Podle něj Timothy svou dceru skutečně zabil. To by ovšem znamenalo dost neobvyklou věc - v jednom domě žili současně dva vrazi, oba škrtili své oběti a jeden z nich zavraždil Beryl, zatímco druhý její malou dceru.
Ani po Hendersonově zprávě proto případ nezmizel. Vracívali se k němu novináři, právníci i odpůrci trestu smrti a postupně se rozebíralo i původní policejní vyšetřování. Proč byl Christie považován za tak důvěryhodného? Jak důkladně policie prohledala dům? A nakolik se vůbec dalo spoléhat na přiznání člověka, který špatně četl, byl snadno ovlivnitelný a během výslechů podával jednu verzi za druhou?
V polovině 60. let už byl tlak na nové přezkoumání značný. Případ dostal soudce Daniel Brabin. Ani on nakonec nedošel k jednoduchému závěru, že všechno udělal Christie a Evans byl od začátku úplně mimo dění. V jednom bodě ale Evansovi zásadně pomohl - podle Brabina s největší pravděpodobností nezabil Geraldine.
A právě za Geraldine ho pověsili. V roce 1966 proto dostal Timothy Evans posmrtnou královskou milost.
Dodnes se dá narazit na tvrzení, že Christieho vina za smrt Beryl i Geraldine byla jednoznačně prokázána. U Geraldine to tak není. Christie její vraždu nepřiznal a naprostou jistotu už nejspíš mít nebudeme. U Beryl je situace jiná – Christie se k její vraždě přiznal, ačkoli i kolem tohoto přiznání se později vedly spory. Pro Evanse už na tom nic změnit nešlo. Když dostal milost, byl šestnáct let po smrti.
Poslední týdny Johna Christieho
Christie stanul před soudem v červnu 1953. Soudil se pouze za vraždu Ethel, což pro odsouzení bohatě stačilo. Spor se vedl především o jeho duševní stav. Obhajoba tvrdila, že je nepříčetný, obžaloba s tím nesouhlasila a porota nakonec také.
Dne 25. června 1953 byl uznán vinným. O necelý měsíc později, 15. července, ho ve věznici Pentonville popravil oběšením Albert Pierrepoint. Ve stejné věznici zemřel před třemi lety i Timothy Evans.
Christieho případ se potom stal jedním z těch, které se v Británii znovu a znovu vytahovaly při debatách o trestu smrti. Nebyl sám a nebyl ani jedinou příčinou jeho pozdějšího zrušení. U Evanse se ale velmi těžko vysvětlovalo, jak se něco takového mohlo stát.
Policie v roce 1949 přišla do domu, ve kterém už byly ukryté dvě Christieho oběti. Vyslýchala Christieho, uvěřila mu a on potom vystoupil proti Evansovi před soudem. Evans byl oběšen. Christie zůstal doma a o několik let později začal zabíjet znovu.
Když se na všechno přišlo, Evansovi už nebylo jak pomoci.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/theguardian/2012/jun/26/archive-john-christie-death-sentence
https://www.crimeandinvestigation.co.uk/crime-files/john-christie
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Christie_(serial_killer)
https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/18504102
https://www.bbc.com/news/articles/cn33n5mdy5×o
