Článek
Určitě to každý, kdo má dům - chatu, garáž -, zná. Nevítaný návštěvník z pole se usadil tam, kde nemá co dělat. Terorizuje nás svým hladem, nočním štracháním, přemisťováním z jedné strany místnosti na druhou svým rychlým úprkem, výkaly,… Myš, ať už domácí nebo nějaký rejsek. Nemá je u sebe doma nikdo rád.
My jsme léta žili v bytě, kde člověk občas řeší pouze třesoucího se pavouka z Afriky a maximálně mouchy a komáry. Život se zahradou je fajn, ale člověk by měl před osídlením kusu zeleně také počítat s okolní florou a faunou. Což pro mnohé může být docela složité. Z dětství jsem zvyklá na obří tarantule žijící kolem mého obydlí, ale snadno se za ty léta zapomíná. A tak když jsme si po letech pořídili konečně náš vysněný dům se zahradou pro děti a psy, postupně se na nás přišlo podívat i to ostatní zvířectvo z okolí.
Na pavouky jsme si brzy zvykli, ostatně ti jsou tu to nejmenší nebezpečí. Ale pak se tu objevily myši. Začalo to prvním nočním zaštracháním v rohu místnosti a druhý den ve spíži ožrané dva balíky rýže. A tak všechno jídlo putovalo do uzamykatelných skříní, šuplíků, dóz, … aby myši do spíže nic nelákalo.
Noční projevy přítomnosti však nezmizely - ba naopak se zesilovaly. Bylo to jako nájezd armády do ložnice. Všechno k nám lezlo přes půdu, kde se jim povedlo najít zkratku do nižších pater. Byla sice půlnoc, ale okamžitě jsem začala hledat na internetu, jak se jich zbavit - abychom se alespoň tuto noc vyspali, než koupíme pasti. Na mouchy a jiný hmyz přece existuje mnoho babských rad, říkala jsem si. A hle - prý odvar z česneku či máta. Byla půlnoc a vařit česnek se mi nechtělo, tak jsem si zašla na zahradu pro čerstvé větvičky máty, která nám hojně roste na zahradě. Dala jsem je všude kolem celé místnosti. Vůně to byla krásná, akorát pro spaní. Bohužel sotva jsem zavřela oči, probudilo mě hlasité chroupání - posvítila jsem si mobilem za postel a myš držela mátu v tlapičkách a dávala si noční nášup. Podívala se na mě, a rychle utekla. Podotýkám, že máme dva lovecké psy, jenže ti raději loví volné místo na gauči než jinou zvěř. Kromě koček ovšem. Proto je mít nemůžeme.
Takže máta nezabírá. Ještě mě napadlo, že máme doma japonské mátové kapky, které při dotyku s jazykem pálí. Haha teď nad tebou vyzraju! Pomyslela jsem si a všude do všech záhybů koberce a rohů místnosti nakapala kapky a čekala, až myš s křikem uteče v noci z domu ven. Bohužel nic. Myš po chvilce běžela dožrat mátu a my museli dospat noc v mátovém opojení.
Děti myši nechtěly ublížit, tak jsme hledali na internetu dál, jak ji chytit, aniž by přišla k úrazu. Vytvořili jsme z kýblu lávku s točící se plastovou lahví plnou psích granulí, dolů na dno přišla čokoláda. Ve videu do kýble padala jedna myška za druhou. Po týdnu prázdnoty jsem nabyla dojmu, že video je nějaký fake a jedná se o nějaké cvičené hlodavce. Každopádně děti trvaly na tom, že chtějí do kýble myš chytit a že si jí dají do akvária (což bychom jim stejně nedovili). Mě už ale docházela trpělivost. Na internetu se dále psalo, že lze také smíchat sádru s ovesnými vločkami. Potom laskominu položit vedle vody. Jak to popsat - schováno vše bylo na půdě, kam psi nemohli, od misky byla vidět za pár dní bílá lajna do díry v podlaze, miska prázdná, ale hlodavcům se zjevně dařilo dobře dál. A to jsem měla chvílemi i pocit viny, co to s nimi udělá. Takže opět něco, co nefunguje.
Zajeli jsme do obchodu. Jet nakupovat pasti s malým dítětem, které se neustále ptá, co daná past se zvířetem udělá, není dobrý nápad. Z obchodu jsme, jak jinak, odcházeli s malou klíckou, kam prý myš vleze a už nevyleze. Už u pokladny mi paní prodavačka sdělila, že to stejně nefunguje, že myši jsou dnes až moc chytré na to, aby do toho vlezly. Co by rodič neudělal pro své ratolesti. Uvidíme, řekla jsem si.
Do klece jsme dali čokoládu a schovali ji na nejvyšší bod kuchyně, odkud na nás nejednou v noci vykoukla. Kdybychom tak neudělali, čokoládu by si potají rozdělili naši psi. Samozřejmě čokoláda, leč byla uprostřed klece, byla okousaná ze všech světových stran, ale nikde nikdo. Změnili jsme tedy místo a dovnitř dali slaninový brambůrek. Syn si dal past pod psací stůl a ejhle, ve dne zaslechl škrabání a pak viděl, jak myš si pacičkou posouvá brambůrek na kraj klece a okusuje ho. Do pasti nakonec vlezla v noci, byla už asi po těch týdnech hodně hladová. Děti jásaly, Rattatoule se našel. Slavnostně jsme ho odnesli na pole za vesnici s doměním, že jsme vyhráli. Ale ani ne po hodině se tu objevil úplně ten stejný myšák a já už spřádám tajné plány, že pasti objednám přes internet, aby o tom děti nevěděly.
Opravdu je vidět, že nejen umělá inteligence se zdokonaluje v inteligenci, krom člověka asi. Pěkný den všem.
