Článek
Internet nás neustále bombarduje negativními zprávami. Je to samá vražda, krádeže, násilí, živelná katastrofa… A někdy přijde čas, že už to nikdo nechce číst a pořád se čeká na nějaký roztomilý článek o tom, jak se v nějaké ZOO narodilo mládě hrošíka apod. A pak, když ten článek přijde, emoce z té radosti vyprchají rychleji, než kdybychom si právě přečetli o tom, že nám vedle zavraždili souseda.
Ale co když pak přijde článek o tom, že si nějaké děti myslí, že jsou pohlavím dinosaurus nebo třeba planeta? Srdce zaplesá – konečně nějaká pěkná satira! K jakému ale zděšení na konci článku dojde rozum, když se dozví, že to co právě přečetl, je vlastně napsané podle skutečnosti a někdo to ještě podporuje? Tímto článkem se nechci nikoho dotknout, mně je úplně jedno, jak si kdo žije. Jsem jen člověk, co sleduje okolní svět a pak ventiluje své myšlenky. Každopádně toto se nedá opravdu jen tak opomenout bez zamyšlení. Jak může být například autobus nějakým druhem pohlaví?
Mám dvě děti, pracuji s dětmi a jsem pro jakýkoliv rozvoj dětské fantazie. Ale i děti musí znát, kdy už hra skončila. Musí se naučit, že v téhle realitě nemohou být jako psi nebo jako dinosauři. Nechme je si hrát, ale nezapomínejme na hranice. Pohlaví jako taková jsou pouze dvě. Tím ale neotevírám žádnou debatu o LGBT. To je naprosto jiné téma.
Můj syn když byl malý, hrál si na to, že je auto. To jeho věčné brrrm slyším v hlavě ještě dnes, ale stačilo slovo a byl to zase člověk. Dcera si hrála na psa. Dnes se tomu všichni smějeme a rádi na to vzpomínáme. Ale nikdy jsem do syna nelila benzín, když byl unavený a dcera jedla normální jídlo a ne psí granule. Moucha si také přece nemyslí, že může být člověkem.
Každé dítě dokáže být neuvěřitelně kreativní, ale bez vytyčených hranic to nakonec může dopadnout tak, že se na louce budou pást lidé místo ovcí, místo do nemocnic se budeme „jezdit“ opravovat do servisu a my, kteří se snažíme žít v realitě, budeme na vše koukat z oken bohnické léčebny pro duševně choré.
