Článek
Navalnyj
Nechám stranou celou tuhle typicky „čecháčkovskou záležitost“, kdo byl tenhle člověk a v co skutečně věřil. Zdejší pseudointelektuálové, nechť si pocuchají zapocené chlupy v podpaží. Je mi to fuk. Z mého pohledu dělal všechno, jak nejlépe uměl a mohl. I když i mně se vařila občas krev z jeho některých výroků, faktem bylo, je a vždy bude, že pro Rusy byl a bude hlasem svědomí. Kdo jiný by v současné době pomohl víc Ukrajině v oblasti propagandy, než tenhle člověk nominovaný a oceněný jako nositel Nobelovy ceny míru? Když tuhle cenu mohl dostat Jásir Arafat, Navalnyj in memoriam není vůbec žádné faux paux (fó pá). Naopak. I Rusové chovají k některým věcem respekt. A tohle by se dostalo k uším mnohých Rusů, kteří mají hlavy zcela vyrabované domácí propagandou. Přinejmenším by na chvíli zpozorněli.
Alina
Ukrajinská astronautka. Rusové na téma dobývání Vesmíru (kosmu) slyší. A pokud by Alina zapíchla do měsíčního prachu ukrajinskou vlajku, byla by to pořádná facka pro mužiky ze zemljanek. USA by se měly opravdu zamyslet nad tím, zda-li nemohou Muska potrestat za jeho adoraci Putinova režimu, nebo ho alespoň „zpolíčkovat“ částečnými náklady na sponzoring mise Artemis, která by mohla vyvrcholit právě tímhle. Bylo by to myslím adekvátní vykoupení za to, že lže, krade a má slabost pro okupanty na východě.
Zelenskyj + NATO
Ukrajinský prezident to nemá v současné době vůbec lehké. To se dá říct už dva roky, ale dnes se rozhoduje o osudu Ukrajiny snad ještě víc, než dřív. Rusáci postupují. Přizpůsobili se a zdá se, že lidí mají pořád dost (a budou mít) na to, aby se dostali až do Kyjeva. Byť za cenu více jak milionu duší. Pokud se dostanou tak daleko, jistě to nebude méně. O ukrajinských ztrátách ani nemluvě. Jak tomu zabránit? Západ, ke kterému chce Ukrajina patřit se musí dohodnout na něčem podobném jako svého času Velká Británie s Čínou v otázce Honkongu. Vůbec by mi nebylo proti mysli, kdyby si Ukrajinci v referendu vybrali Českou republiku (jako nástupnický stát Československa), abychom si „pronajali“ tzv. Zakarpatskou Ukrajinu. Opět. V rámci tradice zcela přirozeně. Kdo říká a tvrdí, že podmínky „pronájmu“ musí být na 99 let? Nemusí. Kdo tvrdí, že se nesmí charakter území přizpůsobovat obranným zájmům členského státu NATO - nás? Může. Kdo říká, že by se NATO nesmělo aktivně na tomto území připravovat na jeho obranu? Nikdo. Smlouva je smlouva a jak bude smlouva vypadat je jen na zúčastněných stranách. Faktem pak zůstane, že Putlerovi nejspíš spadne brada, protože na cestě k dobývání Evropy bude stát další velmi odhodlaná a legitimní překážka.
Západ
Takových a podobných věcí by se dalo najít mnoho. Opravdu chceme, aby válka skončila? Aby skončila tak jak má a Ukrajina měla šanci skutečně být svobodná a vzkvétala v demokracii, která je sice zatím velmi křehká, ale je? Upoutejme pozornost obyčejných Rusů, ty osvícenější učme a nabídněme jim jakýkoliv myslitelný prostředek pro boj se zločinným režimem, ukažme jim zrcadlo do kterého se můžou podívat, až jim Kreml zase něco sebere a ne že nesebere - sebere a hodně. A ti, kteří pořád trpí servilností ke zločincům v Moskvě, ty políčkujme. STUD je první vážný krok k sebereflexi. Pravda, přinutit Rusáka ke studu vypadá jako naprostý protimluv, ale oni jsou také jen lidé. Oni musí tuhle válku prohrát. Nejen na bojišti. Jinak ji prohrajeme my všichni.
