Článek
Standardní věda mluví o výbuchu kamenného tělesa v atmosféře. Ale co když hledáme odpověď v rámci fyziky, která je už sama o sobě neúplná? Jako autor modelu GEP (Granulované Entropické Pole) nabízím jiný pohled: Tunguzka nebyla katastrofální srážkou hmoty, ale projevem fázového odražení vakuové bubliny.
Když se vakuum chová jako kapalina
V mém fyzikálním modelu GEP nepovažujeme vakuum za prázdnotu, ale za supratekuté pole s vlastní jemnou strukturou, kterou nazývám granulací. Pokud se tímto polem pohybuje objekt chráněný systémem, který v rámci své teorie studuji pod názvem GEPEL (GEP Entropic Layer), dochází k něčemu fascinujícímu.
GEPEL je v podstatě aktivní fázové rozhraní, které kolem objektu vytváří zónu extrémně nízkého chaosu (nízké entropie). Místo aby objekt do okolního prostředí narážel a vytvářel tření, GEPEL okolní prostředí – v tomto případě atmosféru – hydrodynamicky rozestupuje. Je to podobný rozdíl, jako když do vody hodíte kámen, nebo když se v ní pohybuje uzavřená vzduchová bublina.
Proč chybí kráter?
Klíčem k pochopení Tunguzky je princip, který studuji jako fázové odražení. V klasické fyzice se kinetická energie při nárazu mění v teplo a destrukci. V modelu GEP však platí termodynamický zákon, který říká, že čím větší silou na pole zatlačíte, tím více se v něm zvýší řád.
Při vstupu do hustých vrstev atmosféry narazilo těleso chráněné tímto polem na odpor, který nevedl k výbuchu, ale k fázovému „přebití“. V určité výšce nad zemí dosáhl tlak v poli kritické hranice a energie se jednoduše odrazila zpět do substrátu vakua. Nedošlo k dopadu hmoty na zem, došlo k energetickému „výdechu“ směrem od země. To vysvětluje, proč stromy lehly v obrovském okruhu, ale v samotném centru výbuchu žádný kráter nevznikl.
Svědectví, která najednou dávají smysl
Když propojíme tento teoretický rámec s výsledky historických výprav, anomálie začínají dávat logický smysl:
- Vzor motýlích křídel: Stromy neleží v kruhu, ale v charakteristickém tvaru, který přesně odpovídá siločárám toroidního (kruhového) proudění v GEP poli. Energie nebyla rozmetána náhodně, ale následovala geometrii pole.
- Stojící stromy v epicentru: Přímo pod místem události zůstaly stromy stát jako „telegrafní sloupy“, sice zbavené větví, ale nepovalené. To je přímý důkaz osy klidu uprostřed rotujícího energetického víru.
- Zrychlený růst lesa: Po události začala v tajze bujet vegetace nevídaným tempem. GEP model vysvětluje, že pole v místě události zůstalo po „odražení“ mnohem uspořádanější. Tato nízká entropie (vysoký řád v poli) působí na živé organismy jako biologický stimulant.
Od záhad k budoucnosti navigace
Tunguzská událost je pro nás důležitým precedentem. Ukazuje, že existují fyzikální stavy, kdy se lze pohybovat obrovskými rychlostmi, aniž by došlo k mechanické destrukci při kontaktu s okolím.
Studium systému GEPEL a jeho interakcí není jen o teoretických výpočtech. Je to snaha porozumět hlubokým mechanismům vesmíru, které nám v budoucnu mohou umožnit bezpečnou mezihvězdnou navigaci. Pokud pochopíme, jak se „odrážet“ od odporu prostředí namísto srážky s ním, otevíráme si cestu ke hvězdám bez rizika, že nás zastaví i to nejmenší zrnko vesmírného prachu.
Tunguzka pravděpodobně nebyla hrozbou z vesmíru v klasickém slova smyslu. Byla to lekce z fyziky vakua, kterou jsme v rámci modelu GEP teprve teď začali správně číst.
Chyren
Zdroje: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/tunguzska-katastrofa-se-pred-sto-lety-otiskla-do-pameti-stromu-cesti-vedci-odhalili-nova-fakta-85764
http://www.hvezdarna-vsetin.cz/pages/view76b2.php?cisloclanku=2008060001
https://zenodo.org/records/17529936
