Článek
Demonstrace proti komunistickému režimu se konaly po celý revoluční rok 1989. Teprve však s příchodem listopadu začala situace eskalovat. Komunisté v čele s Milošem Jakešem byli „jako kůl v plotě“, jak sám generální tajemník při jednom ze svých proslovů prohlásil. 17. listopadu se měla konat poklidná demonstrace na Albertově, která byla navíc tehdejší vládou povolená, což bylo něco naprosto nevídaného.
Tato demonstrace se ale nakonec zvrtla a pokračovala pochodem centrem Prahy, kde došlo k napadení demonstrantů ozbrojenými těžkooděnci. Přestože lidé utrpěli spoustu drobných zranění, dá se hovořit o zázraku, protože rozehnání davu mohlo skončit úplně jinak. Například v Číně se v červnu téhož roku konaly demonstrace, které byly potlačeny střelbou do studentů. Tehdy tam zemřely stovky, některé zdroje uvádějí až tisíce lidí. V čem se ale česká revoluce, které se později začalo říkat „sametová“, lišila od protestů v Číně? Zní to možná neuvěřitelně, ale důležitou úlohu v tom sehrál i Sovětský svaz a jeho vojska.
Za Brežněva bylo zvykem, že příkazy chodily KSČ přímo z Moskvy. Tak to ale úřadující generální tajemník SSSR Gorbačov nechtěl a postupně předával rozhodovací pravomoci do rukou jednotlivých států. Už v roce 1988 bylo jasné, že v případě nepokojů nebude Sovětský svaz do dění zasahovat.
V době, kdy začala 17. listopadem revoluce, bylo na území Československa ještě mnoho vojáků z vojsk Varšavské smlouvy, kteří na naše území přijeli v létě 1968. A ti by mohli být do konfliktu velmi snadno vtaženi. Proto Gorbačov, který viděl eskalující situaci v Česku, nařídil svým vojákům, aby nevycházeli z kasáren a do dění se nijak nezapojovali. Komunistická strana Československa tak byla odkázána sama na sebe.
I tak to ale mohlo skončit masakrem. To, co se v listopadu 1989 skutečně stalo, bylo nic oproti tomu, co se mohlo stát, kdyby byla proti demonstrantům zahájena palba nebo použita hrubá síla. A možná by tak českoslovenští komunisté i postupovali. Jenže Eduard Vorobjov měl z Mosky jiné příkazy.
Vorobjov byl velitel vojsk, která v roce 1968 zahájila invazi. V Československu ale moc dlouho nezůstal a vrátil se do něj až v roce 1987. V roce 1991 byl pak posledním ruským vojákem, který odešel z našeho konečně svobodného státu.
A tento Vorobjov dostal na podzim roku 1989 jasný příkaz. Měl zajistit, aby do dění v zemi nezasahovala silou Československá lidová armáda a nedošlo tak právě k masakru. Sovětský svaz tak českým komunistům přímo nařídil, že proti demonstrantům nebude použito hrubé násilí. Tehdejší Rusko tak rezignovalo na svůj mocenský vliv a nenechalo na nás, jak si o našem osudu rozhodneme.
Zdroje:
