Článek
Kdyby po upálení mistra Jana Husa na koncilu v Kostnici nedošlo ke vzniku husitství, nepřidal by se k nim ani Jan Žižka a neproběhly by husitské války, těžko říci, jak by to s českými zeměmi dopadlo. Historické zásluhy se tak tomuto hnutí jistě nedají upřít, spíš jde o to, jakým způsobem jich Žižka a jeho husité dosáhli.
Největším nepřítelem husitů totiž byla katolická církev. A husité chtěli ukázat, že mají sílu a podporu lidu. Docházelo tak k ničení vzácných pamětihodností, k drancování, plenění a vypalování kostelů či klášterů. Nejničivější byl jejich útok na kostel Panny Marie na Zbraslavi. Tam se husité předvedli v tom pravém světle. Jejich cílem se tento kostel stal především proto, že tam byly uloženy ostatky zemřelého krále Václava IV. Po cestě ke kryptě ničili husité naprosto vše. Kostry vytahali z hrobů a tu Václavovu vláčeli kostelem, a přitom ji zohavovali. A pak kostel zachvátil oheň. Nezbylo z něj prakticky nic. Takhle se chovají hrdinové?
Zničeno byla i spousta dalších cenných staveb, řádění husitů si ale vyžádalo i lidské životy. Mohla za to nejspíše jejich utkvělá představa o vyvolenosti. Husité, včetně Jana Žižky, byli přesvědčeni o tom, že jsou vyvolení Bohem. A jako takoví mají právo rozhodovat o tom, kdo bude žít a kdo ne. A náboženská tolerance jim nic neříkala. Kdo se nechtěl stát jedním z nich, byl odsouzen k smrti. Dodnes je největší připomínkou jejich krutosti takzvaný chomutovský masakr.
Husité se tam totiž projevili jako barbaři. Neexistovalo nic, co by je zastavilo. Vraždili každého, kdo jim přišel pod ruku. A bylo jim přitom jedno, zda se jedná o ženu, dítě či nemohoucího starce. Vyvraždili celé město prakticky až do posledního obyvatele. A to jen proto, že Chomutov byl považován za katolické město. Jan Žižka sice přímo tohoto masakru přítomen nebyl, dobové prameny však dokazují, že Žižka věděl, že k tomuto činu dojde, a zpovzdálí sledoval, jak se celý Chomutov mění v řeku krve a hrob tisíců nevinných lidí. Ten den jich totiž v tomto městě zemřelo přes dva tisíce.
Za obzvláště kruté by se dalo považovat počínání husitských žen. Ty se k ženám a dětem ve městě chovaly vlídně a nabízely jim možnost uniknout z krvavého pekla. Ženy v naději, že zachrání vlastní děti, je následovaly. Jenže husitské ženy za hradbami ženy o všechno okradly a strhaly z nich oblečení. Organizovaně je pak zahnaly do stodoly i spolu s dětmi a zaživa je upálily.
Husitství je důležitý milník v české historii, pokud na něj ale vzpomínáme, neměli bychom vynechat takto důležitá fakta. Svět totiž není jen černobílý. Neexistují pouze hodní a zlí. I hodní se totiž v pomýlené představě mohou dopouštět zločinů, které bychom jim odpouštět neměli.
Zdroje:
