Článek
PROČ JSI TO VZDAL?
Chtěla bych moudřejší
z toho teď býti
Nechápu oč ti šlo
mohli jsme žíti
Šťastně jak breberky
v kožichu lišky
Vyhodils srdce mé
z nebeské výšky
Nebyla jsem ti já
asi dost dobrá
Ráno tak chladný byls
krutá to dohra
Poeta z večera
v tobě se ztratil
Křehké sny o lásce
všechny jsi zhatil
Po ránu u dřezu
sušenky žvýkáš
Vzpomínám na tu noc
jak se mnou smýkáš
Nechápu vůbec nic
co se to stalo
Tohle mne opravdu
za srdce vzalo
Byla jsem příliš hrr
měla jsem vyčkat
Než jsem tě začala
klínem svým hýčkat
Už jsi pryč nadobro
jinou teď svádíš
něžnými slovíčky
mysl ji hladíš
Ležím teď daleko
chlad tělem cuká
V hrudi mi trápením
srdíčko puká
