Článek
Nástupnictví lze ošetřit předem – aneb moudrá volba zkušeného podnikatele
Podnikání jako takové může mít různou podobu – od malé živnosti bez zaměstnanců a provozovny až po velkou právnickou osobu, v níž má podnikatel obchodní podíl. Situace, kdy podnikatel zemře, se proto řeší individuálně v závislosti na okolnostech. Není výjimkou, že zkušený podnikatel pomýšlí na zaopatření firmy a svých dědiců dopředu. V takovém případě je dobrou volbou návštěva notáře, který umožní ošetřit přechod firmy na dědice nebo jinou osobu předem tak, aby nedošlo k nejasnostem a zabránilo se komplikacím.
Není-li pokračování podnikání zajištěno předem a musí se řešit následně, je užitečné ujasnit si základní pojmy: Zákon hovoří o osobě podnikatele, který zemřel, jako o zůstaviteli. Člověk, který zastupuje zůstavitele v komunikaci s úřady, se nazývá osoba spravující pozůstalost. V praxi to bývá obvykle jeden z dědiců na základě dohody všech ostatních dědiců. Ve vyhrocených případech, není-li dohoda mezi dědici možná, určí osobu spravující pozůstalost příslušný správce daně. Je-li osob spravujících pozůstalost více, platí, že daňové přiznání může podat kdokoliv z nich. Zrovna tak je správce daně oprávněn samostatně jednat s kteroukoliv z těchto osob a po komkoliv požadovat plnění daňových povinností. Oproti tomu dědic přebírá daňové povinnosti až po ukončení dědického řízení.
Ukončit podnikání, nebo pokračovat?
To je otázka, od které se odvíjí veškerá činnost osoby spravující pozůstalost. O samotném úmrtí podnikatele se úřady navzájem informují, čili v tomto směru pozůstalým nevznikají žádné povinnosti. Jinak je to ovšem s daňovou povinností zůstavitele, která jeho úmrtím v žádném případě nekončí.
Jak postupovat při ukončení podnikání zůstavitele
V případě ukončení podnikání je dobré vědět, že osoba spravující pozůstalost podává za zůstavitele daňové přiznání a na zůstavitele je nahlíženo tak, jako by nadále žil, až do dne předcházejícího dni pravomocně ukončeného dědického řízení (může trvat i několik let). Je třeba zajistit také plnění veškerých dalších daňových povinností, například DPH.
Jak postupovat, když chceme podnikání zůstavitele zachovat
Pokud se jedná o živnost, navštíví dědicové živnostenský úřad nejpozději do tří měsíců od úmrtí zůstavitele a požádají o povolení využívat živnostenské oprávnění zůstavitele po dobu pozůstalostního řízení. Následně mohou disponovat účty zůstavitele a vypořádat jeho závazky z podnikání. V případě vázané živnosti je nutné současně splnit podmínky pro výkon této živnosti, anebo ustanovit odpovědného zástupce. Po ukončení pozůstalostního řízení uvědomí dědic živnostenský úřad do jednoho měsíce o svém záměru pokračovat v živnosti zůstavitele a využívat dále jeho IČO, ke kterému je zapsán vlastním jménem a je mu vydáno živnostenské oprávnění platné maximálně půl roku. Následně musí založit vlastní živnost a podnikat pod novým IČO.
Odlišná situace nastává v případě podnikající fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku. Jde totiž fakticky o firmu, jejímž obchodním jménem je jméno podnikatele, a součástí jsou veškeré dokumenty, smlouvy s dodavateli a odběrateli atd. Taková fyzická osoba může být převedena na dědice pod podmínkou souhlasu zůstavitele, který je vhodné formulovat písemně (může být například součástí závěti).
Jak je to s úmrtím společníka právnické osoby?
Základním dokumentem firmy je společenská smlouva, která mimo jiné definuje, jak naložit s obchodním podílem společníka, který zemřel. Buď tedy společenská smlouva umožňuje dědictví obchodního podílu, anebo je zakazuje. Pokud je dědictví možné, vstupuje obchodní podíl do dědického řízení. V opačném případě je podíl uvolněn a přechází na ostatní společníky, respektive na další osoby, dědicové však mají právo na vypořádání.
Na koho se můžete obrátit jako budoucí zůstavitel?
Praktické rady vám poskytne právník nebo daňový poradce, konkrétní aktivity k zaopatření podnikání můžete provést u notáře. Nejpodstatnější v tomto případě je přijít včas.
Daňové přiznání zůstavitele konkrétně
V § 239b odst. 4 a 5 Daňového řádu (zák. 280/2009 Sb.) jsou uvedeny lhůty, ve kterých musí dědic (osoba spravující pozůstalost) podat daňová přiznání. Řádné daňové přiznání (ev. řádná daňová přiznání) za tu část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti je nutno podat do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele. Tuto lhůtu nelze prodloužit. Další řádné daňové přiznání se podává do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.
V souvislosti s úmrtím poplatníka daně z příjmů fyzických osob je možné podat tato přiznání:
- Daňové přiznání typu „I“ se podává za období od 1. ledna příslušného roku do dne téhož roku, jenž předchází úmrtí zůstavitele. Kromě typu přiznání – kód I, se zde ještě vyplňuje datum úmrtí poplatníka, a to v řádku 04. Toto daňové přiznání je nutné podat do tří měsíců ode dne smrti zůstavitele, přičemž tuto lhůtu nelze prodloužit. V tomto daňovém přiznání je možné od základu daně uplatnit nezdanitelné části základu daně (dary, úroky, soukromé životní či penzijní připojištění apod.), dále je možné uplatnit daňovou ztrátu minulých let, slevy na dani (poplatník, manželka, děti, studenti apod.) a daňové zvýhodnění (daňový bonus). Kromě údajů o zemřelém poplatníkovi je nutné ještě vyplnit údaje o osobě spravující pozůstalost (jméno, příjmení, datum narození) a kód podepisující osoby (5a).
- Daňové přiznání typu „M“ je nutné podat v případě, kdy do konce kalendářního roku, v němž došlo k úmrtí zůstavitele, nedošlo k pravomocnému ukončení dědického řízení. Přiznání se podává za období ode dne úmrtí do 31. prosince téhož roku. Je nutné tak učinit do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období (podává-li přiznání daňový poradce, je lhůta prodloužena na 6 měsíců). V daňovém přiznání není možné uplatnit nezdanitelné části základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění. Lze uplatnit daňovou ztrátu minulých let. I zde se vyplňují údaje o osobě spravující pozůstalost.
- Daňové přiznání typu „N“ podává osoba spravující pozůstalost do 30 dnů ode dne pravomocně skončeného dědického řízení, za období od data úmrtí do dne předcházejícího dni skončení dědického řízení. Dojde-li k situaci, že dědické řízení skončí až v následujícím roce/v následujících letech, podává se přiznání typu N za období od 1. ledna do dne, jenž předchází pravomocně ukončenému dědickému řízení. Stejně jako u přiznání typu M, ani zde není možné uplatnit nezdanitelné části základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění. Naopak lze uplatnit daňovou ztrátu minulých let a provádí se úprava základu daně podle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů (úprava základu daně o případné pohledávky či dluhy). Jde o jedinou možnost, jak lze základ daně tímto způsobem upravit, v přiznáních typu I a M tak učinit nelze.
