Článek
Jak zjistit, kdo je skutečný majitel, jak správně provést zápis a jaké sankce hrozí za případné opomenutí? V článku právníka Pavla Zusky z advokátní kanceláře Artes Legal najdete řadu zajímavých praktických příkladů.
Co je to Evidence skutečných majitelů a proč vůbec vznikla?
Evidence skutečných majitelů (ESM) je informačním systémem veřejné správy, kam se zapisují nebo automaticky propisují zákonem stanovené údaje o skutečných majitelích právnických osob se sídlem na území České republiky.
ESM vznikla především kvůli požadavkům evropské AML směrnice – jejím účelem je zvýšit transparentnost vlastnických a řídících struktur právnických osob a zabránit zneužití právnických osob pro praní špinavých peněz, financování terorismu, korupci či daňové úniky.
V České republice ESM a povinnosti evidujících osob upravuje zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, účinný od 1.6.2021, který vychází z evropských směrnic o boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu (AML).
Tento systém vznikl v rámci implementace evropských směrnic (zejména směrnice EU 2015/849) a jeho hlavním cílem je zvýšit transparentnost právnických osob a zamezit jejich zneužívání k praní špinavých peněz a daňovým únikům. Umožňuje úřadům a veřejnosti identifikovat skutečné vlastníky, což má ztěžovat skrývání nelegálně získaných prostředků. Tento krok je součástí širšího globálního úsilí proti financování terorismu a zneužívání právnických osob pro nelegální činnosti.
Koho se tato povinnost týká a kdo je typicky považován za skutečného majitele?
Povinnost zapsat údaje do Evidence skutečných majitelů mají až na výjimky všechny právnické osoby se sídlem v ČR (obchodní společnosti, družstva, spolky, nadace, ústavy apod.) a svěřenské fondy. Výjimky z této povinnosti jsou dány u státu, územních samosprávných celků (obcí a krajů), dobrovolných svazků obcí, státních příspěvkových organizací a příspěvkových organizací územního samosprávného celku a dále některých státem či územním samosprávným celkem založených, financovaných a kontrolovaných právnických osob.
To, kdo je považován za skutečného majitele, záleží na tom, o jaký typ právnické osoby se jedná. Nejčastěji se budeme bavit o korporacích, zejména obchodních společnostech. Za skutečného majitele korporace se považuje fyzická osoba, která přímo či nepřímo má v korporaci alespoň 25% podíl, nebo alespoň 25% podíl na hlasovacích právech, nebo má právo alespoň na 25% podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku. Samostatnou kapitolou pak jsou fyzické osoby, které uplatňují v korporaci vliv jinými prostředky. Zákon říká, že rozhodující vliv v korporaci uplatňuje ten, kdo na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to, zda a na základě jaké právní skutečnosti, může přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání dosáhnout toho, že rozhodování nejvyššího orgánu korporace odpovídá jeho vůli.
Skutečným majitelem tak mohou být i osoby, které vůbec nejsou společníky společnosti, například tichý společník nebo osoba, která společnost fakticky ovládá např. na základě určitého smluvního ujednání.
Dále mohou být skutečnými majiteli tzv. osoby ve vrcholném vedení (typicky členové statutárního orgánu), a to například tehdy, nelze-li žádného skutečného majitele určit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po evidující osobě rozumně požadovat.
Jaké povinnosti má firma nebo podnikatel vůči této evidenci?
Za zápis údajů do evidence odpovídá sama právnická osoba (nebo správce fondu) jako „evidující osoba“. Ta musí zajistit, aby o jejích skutečných majitelích byly veškeré nezbytné údaje (identifikace skutečného majitele, povaha jeho postavení, velikost podílu apod.) úplné, přesné a aktuální.
Údaje o skutečných majitelích musí evidující osoba uchovávat po dobu 10 let od zániku postavení skutečného majitele a tyto údaje má povinnost na žádost sdělit povinné osobě podle AML legislativy nebo vybraným orgánům (např. soudům, Policii, FAÚ).
Evidující osoba musí průběžně sledovat a vyhodnocovat, zda jsou údaje o skutečných majitelích aktuální, a bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodující skutečnosti podat návrh na zápis údajů do ESM.
Co hrozí, když firma skutečného majitele neeviduje nebo uvede nesprávné údaje?
V určitých případech se evidující osoba může dopouštět přestupku s hrozící pokutou až do 500 tisíc Kč. Týká se to případů, kdy evidující osoba nezajistí ani v přiměřené lhůtě stanovené soudem zápis žádného údaje do ESM nebo na základě rozhodnutí soudu v řízení o tzv. nesrovnalosti, pokud soud vymazal nesprávné údaje, nezajistí zápis nových údajů.
Kromě toho však zákon stanoví další důsledky tzv. nesrovnalosti (nesrovnalostí je stav, kdy údaje neodpovídají žádnému stavu nebo kdy v ESM nejsou zapsány žádné údaje).
Jedním z důsledku je ten, že práva a povinnosti z právního jednání zastírajícího osobu skutečného majitele, které vznikly v době, kdy není skutečný majitel zapsán v evidenci skutečných majitelů, nelze vymáhat. To může dopadat např. na smlouvy o tiché společnosti, pokud by taková smlouva zakládala tichému společníkovi postavení skutečného majitele.
Dalším důsledkem je zákaz vyplacení podílu na zisku jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku skutečnému majiteli, který není v evidenci skutečných majitelů zapsán, ani právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem. Právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl takto vyplacen do konce účetního období, ve kterém bylo rozhodnuto o jeho výplatě, zaniká.
Konečně posledním v zákoně o ESM uvedeným důsledkem je zákaz výkonu hlasovacího práva skutečného majitele, který není v ESM zapsán, při rozhodování nejvyššího orgánu (valné hromady).
Další důsledky mohou vyplývat z jiných právních předpisů, například zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo například z podmínek poskytnutí dotace.
Jak probíhá zápis do evidence v praxi?
Zápis údajů do ESM je možné zajistit buď návrhem rejstříkovému soudu (tzn. soudu, který vede obchodní rejstřík, v němž je právnická osoba zapsaná), nebo prostřednictvím notáře. K návrhu na zápis se používá formulář, který na první pohled připomíná formulář zápisu údajů do obchodního rejstříku. K návrhu se přikládají písemnosti, o skutečnostech, které mají být do evidence skutečných majitelů zapsány (pokud nejsou např. zřejmé z obchodního rejstříku), například seznam společníků, výpis ze zahraničního obchodního rejstříku atd.
V řadě zejména složitějších případů je praktičtější zvolit zápis notářem, protože notář zpravidla dopředu evidující osobě sdělí, jaké doklady po ní v rámci zápisu bude požadovat.
Ne vždy je pak nutné při změně osoby skutečného majitele návrh podávat. Pro některé případy zákon počítá s tzv. automatickým průpisem, např. se do ESM automaticky propíše každý nový společník s podílem větším než 25 %.
Jaké jsou nejčastější chyby, které podnikatelé nebo jejich poradci při evidenci dělají, a jak se jim jednoduše vyhnout?
Mezi nejčastější chyby patří nedůsledná kontrola a aktualizace záznamu. Mnoho společností spoléhá na automatické průpisy z obchodního rejstříku, případně jim nedojde, že v případě změny vlastnické struktury je nutné myslet právě i na zápis do ESM. Dalšími chybami mohou být nesprávné vyhodnocení definice postavení skutečného majitele a z toho vyplývající objektivní nesrovnalost.
Setkal ses ty sám s nějakým zajímavým případem při evidenci skutečných majitelů?
Ano, například jsme zakládali dceřinou společnost v České republice pro polskou mateřskou společnost. Museli jsme tedy pátrat po skutečných majitelích polské společnosti, posuzování postavení skutečného majitele se však u nás samozřejmě děje podle českého práva. Bylo tedy třeba „rozkrýt“ vlastnickou strukturu, abychom zjistili, který koncový vlastník má jaký podíl. Celá věc byla složitější v tom, že podíly v mateřské společnosti držely další polské společnosti. Dokumentaci, která byla pochopitelně v polštině, jsme museli nechat přeložit do češtiny. Zapsat skutečné majitele tak v tomto případě trvalo několik týdnů.
