Článek
Alchymie
Nikdy mi nebylo jasné, jak je možné, že 1+1>2; můj mozek to zkrátka nebral.
Jenže jak čas plynul, sem tam se mi přesně tohle v realitě stalo.
A vám určitě taky.
A mně došlo, že otázka JAK je možné, že to tak je, není správná.
Že místo otázky je na místě konstatování, ŽE to tak je.
A tímhle konstatováním se stáváte mágy, tímhle konstatování se stáváte alchymisty.
Teda - když mu věříte.
Víra je fenomén.
A předmět rozhodnutí.
Vaše víra v sebe.
Na počátku bylo Slovo
Realita kolem nás (nebo to, co realitou nazýváme), má nesmírný smysl pro humor.
Do jeho jurisdikce spadá rozumem nepobratelný fakt, že to, co si myslíme, že JE (čemu dovolíme ve svém mentálním nastavení být), to JE, jakkoliv se reálie hmoty snaží vypadat, že to není možné…
Cokoliv je stvořené myšlenkou, to již ve hmotném světě existuje.
Proto taky bylo na počátku Slovo, a ne třeba železná skoba, žejo…
Změna
U karty Změna vždycky své čtenáře nabádám, aby se drželi svého středu, aby je rychlost otáčení neodhodila kamsi mimo dosah jich samých.
A dnes mě napadá, že čas od času není od věci pustit uzdu fantazii a dovolit si se mentálně rozprsknout tak daleko, jak to jenom jde.
Protože jenom tam, kde jste ještě nebyli, na vás čeká to, co ještě neznáte.
Jo, pro takhle velkou „akci“ je dobré mít definované podmínky, jinak se může stát, že vás mozek prostě nepustí.
Dohodněme se tedy, že rozprsknutí se kamkoliv nijak neohrozí vaši fyzickou ani mentální integritu, a že to, co na okraji svých dosud nepoznaných světů objevíte, budete schopni využít k dobru svému a těch ostatních posléze taky.
Takže - rozprskněme se!
Hmmm…
Integrace
Je něco, co je vám na dnešních kartách nápadné??
Ano, ano, obě obsahují monádu.
Na Integraci je famózní, že VY jste ti, kdo DRŽÍ V RUKÁCH JI.
Možná vám to tak nepřipadá, ale to je ten moment, ve kterém je 1+1>2.
Vaše UVĚDOMĚNÍ, že vy jste ti, kdo to má ve svých rukách.
Božíííííí…
Takže ještě jednou - rozprskněme se.
Tak čus, alchymisti…
