Článek
S ranním otevřením školních dveří mě vítá Bětka, která si zapomněla klíček od své skříňky a prosí o zapůjčení záložního. Nelča mi vkládá do ruky omluvenku s upozorněním na předčasný odchod z vyučování kvůli zubní prohlídce, abych jí včas odemkla dveře do šaten. Péťa má špatnou náladu, prý se ráno pohádal po cestě do školy s bráchou. V takové situaci je zřejmé, že vyvolá konflikt ve třídě a je zapotřebí monitorovat všechny přestávky. Péťa má podpůrné opatření třetího stupně z důvodu psychiatrických obtíží a středně závažné poruchy chování. Jeho kognitivní schopnosti odpovídají pásmu nižšího průměru, tudíž je vzděláván na běžné ZŠ s podporou asistenta pedagoga.
Začínáme s matematikou, tři děti hlásí, že zapomněly doma pracovní sešit, na pokyn paní učitelky odcházím do sborovny ke kopírce. Po návratu rozdám tři okopírované listy a sedám si na chvíli vedle Péti, který se z důvodu poruchy pozornosti obtížně soustředí na plnění úkolu a je potřeba ho neustále povzbuzovat. Přes uličku soustavně kontroluji Emču pracující na samostatném úkolu, který jí zadala paní učitelka. Má také podpůrné opatření třetího stupně a z důvodu lehkého mentálního postižení individuální vzdělávací plán. Tudíž má jiný obsah učiva než zbytek třídy a také jiné učebnice. Zákonní zástupci rozhodli, že nebude navštěvovat školu speciální, ale běžnou ZŠ s podporou asistenta pedagoga, tak jak jim to umožňuje stávající legislativa. Zatímco třída procvičuje dělení dvojciferným číslem, Emča se učí přechod přes desítku při odečítání pod sebou.
Obcházím třídu a kontroluji žáky, zda správně narýsovali trojúhelník (práci s pravítkem a kružítkem stále pilují). Zaměřuji se na děti s podpůrným opatřením druhého stupně, kterých je ve třídě sedm. Občas přemýšlím, zda jsem pro děti rušivým elementem, tak jak čtu v internetových diskuzích, ale berou přítomnost asistenta jako zcela automatickou a sami vyhledávají podporu a hlásí se o ní, pokud ji potřebují. Než opravíme všechny trojúhelníky, zvoní. Odcházím na dozor, který mám naštěstí ve stejném patře jako je třída a vidím tak na Péťu, který vztekle vybíhá ze dveří a zavírá se demonstrativně na záchod. Tonda mu prý nechtěl půjčit komiks, který se mu ovšem Péťa snažil vytrhnout z ruky místo slušné prosby.
Po další hodině a přestávce se převlékáme v šatnách a přesouváme se do školní tělocvičny. Rozběhání, soutěže, míčové hry… Děti se baví, ale Péťa nemá pohyb moc rád a vzhledem k fyzické únavě se dostavuje obvyklá scéna, kdy Péťa práskne dveřmi a vybíhá vzteklý z tělocvičny, protože mu z jeho pohledu dlouho nikdo nepřihrál. Sedíme na chodbě, rozebíráme vzniklou situaci, Péťa brečí, že ,,nechce žít" a zatím v tělocvičně dál nerušeně probíhá výuka.
Podle tzv. parametrizace financování asistentů pedagoga (tak jak jsou známá data z veřejného prostoru) obdrží škola prostředky jen na jednoho asistenta dohromady pro Péťu, Emču plus další dítě s podpůrným opatřením ve stupni tři a to vše v rozsahu maximálně 20 hodin, ačkoliv konkrétně tyto děti mají již nyní výuku v rozsahu 28 hodin.
A zatímco si část veřejnosti oddychne, až se přestanou financovat „neschopní, nevzdělaní a zbyteční“ asistenti, vedení škol bude muset hledat možnosti, jak skloubit ranní výuku matematiky a češtiny napříč třídami, aby (zbylý) asistent pokryl maximum hlavních předmětů a do řešení situačních výkyvů v chování dětí se budou muset zapojit pedagogové na úkor plynulé výuky ostatních žáků, protože asistent u dítěte třeba zrovna nebude. A Emčini zákonní zástupci budou možná nakonec rádi, když se pro ni najde místo ve speciální škole, kde bude prostor věnovat se jí po celou dobu vyučování.
Tohle jsme fakt chtěli?!
