Článek
Nedávno se ke mně dostaly recenze divadelní inscenace Shakespearovy Bouře, v níž se hlavní role zhostila Sigourney Weaverová, známá především z filmů Vetřelec. Jako fanoušek této série jsem byl samozřejmě zvědavý, jak si poručík Ripleyová na jevišti vedla. Odpověď mě bohužel nepotěšila.
Štěstí na divadelních prknech zkoušejí v poslední době filmové hvězdy ve velkém. I ta největší jména se často pokoušejí dokázat, že nejsou jen tvářemi hollywoodských velkofilmů, ale skutečnými herci.
Divadelní producenti filmové celebrity vítají, protože přitáhnou diváky, a s nimi i tolik potřebné peníze. V kurzu jsou zejména inscenace Shakespearových her považovaných za vrchol dramatického umění.
Zahrát Shakespeara však není jen tak. Není náhodou, že ti nejlepší Shakespearovští herci mu věnují klidně celou kariéru. Třeba Ian McKellen, kterého známe jako Gandalfa nebo Magneta z X-Menů, strávil většinu svého života na divadelních jevištích a stal se jedním z nejlepších interpretů Shakespeara. Na filmovém plátně se proslavil až v pokročilém věku. Opačná trajektorie, tedy návrat k divadlu po dekádách hollywoodských kasovních trháků, může skončit o dost rozpačitěji.
O tom se přesvědčila i Sigourney Weaverová, která se v londýnském Královském divadle Drury Lane odvážila zahrát hlavní roli Prospera v Bouři. Tato Shakespearova hra vypráví příběh vévody a kouzelníka Prospera, který je zrazen a vyhnán na opuštěný ostrov, kde plánuje pomstu.
Kritici neměli slitování
Kritikům by ani tak nevadilo, že původně mužskou roli Prospera hraje žena, a nejedná se ani o žádnou „woke“ agitaci. I klasické kousky jsou otevřeny neobvyklým přístupům, které naplno využívají sílu herců a přinášejí nové pohledy na dílo. Premiéra Weaverové však podle recenzí skončila spíše fiaskem.
To, že hercům občas vypadne text, se stává. Weaverová si ovšem nemohla vzpomenout na celé pasáže prvního dějství, které jsou pro pokračování děje klíčové. V nejhorších chvílích se celý sál ponořil do napjatého ticha, a hlavní hvězdu musela na jevišti stisknutím ruky uklidňovat její kolegyně.
Budiž Weaverové přičteno k dobru, že se dokázala dostat z nejhoršího a představení dohrála. Nepřesvědčivý výkon hlavní představitelky i celou inscenaci však kritici v recenzích stejně nešetřili.
Podle Kate Maltbyové z deníku Guardian celý případ ukazuje na hlubší problém povrchního zacházení s díly největšího divadelního klasika. Filmové hvězdy se k Shakespearovi chovají jako k něčemu, co si potřebují „odškrtnout“, aby dokázaly sobě i ostatním, že na to mají. Takový přístup si však dílo nesmrtelného barda nezaslouží. I v herectví zkrátka platí, že by se každý měl držet toho, co skutečně umí.
