Článek
„My máme konsensuální nemonogamní vztah. Neřekla bych, že jsem úplně polygamní. Řekla bych to tak, že my dva jsme primární partneři plus máme s někým jiným nějaké rande a spíme s jinými lidmi. Neděláme si s ostatními lidmi emocionální propojení, jako máme my dva spolu. Proto máme konsensuální nemonogamní vztah. A není to monogamie. Máme pravidlo toho, že pokaždé, když se sexuálně s někým vidíme, tak má pět kreditů, pokud kredity vyprší, tak už se s ním nikdy nevidíme,“ říká Lucie Chromá o svém vztahu s jejím přítelem.
Lucie Chromá je influencerkou, která vzdělává v oblasti sexuálních preferencí. Sama si prošla zjištěním, že je s ní něco jinak, a proto se v tomto oboru začala vzdělávat. Se svým partnerem mají vztah, kdy se mohou intimně scházet i s jinými lidmi. Má, jak ona sama říká, otevřenou mysl.
Co to je BDSM?
Abych to specifikovala, tak já jsem se narodila s poruchou sexuální preference. Mezi to patří i BDSM, je to skvělý nástroj, jak se se sexuální preferencí vypořádat. U mě je to souhra sadomasochismu a bandáže, submisivita a dominance.
Jedná se o poruchu psychickou?
Je to něco vrozeného, nevybrala jsem si to. Jde to dělat jen tak, že mě to zajímá, že je to hobby, což je skvělé a lepší než mít poruchu sexuální preference. S touto poruchou je těžké najít si partnera. Je to něco jako orientace. Buď jsi lesba nebo gay.
Kdy jsi začala pociťovat, že je s tebou něco jinak?
Když jsem začala sexuálně vnímat. Moje sexuální představy byly žhavé. Představovala jsem si, že jsem na gilotině, ta gilotina padala a měla mi useknout hlavu. Líbilo se mi, že má nějaká entita nade mnou moc. Ani jsem si nepředstavovala nic sexuálního, jen to, že má někdo nade mnou moc.
Jak si poté jednala? Vyhledala jsi pomoc, když jsi zjistila, že je s tebou něco jinak?
Nevyhledala, myslela jsem si, že jsem nevybouřený puberťák. Zadupávala jsem to v sobě. Jenže takhle to nefunguje. Nejde v sobě stále něco dusit. Potkala jsem pak kluka, který byl na tyhle stejné věci, na které jsem já. Zjistila jsem, že to není nevybouřenost, ale věc, kterou potřebuji dál. Od té doby jsem si hledala jen partnery s jinou sexuální preferencí. Nemůžu být jednoduše s normálním člověkem.
Někdo je ale ve vztahu, kdy jim sexuální život nefunguje, ale mají se natolik rádi a rozumí si, že spolu jsou. To si asi ty vůbec neumíš představit.
Já jsem hypersexuální, takže si něco takového neumím představit. Snažila jsem se být normální, ale nemůžu.
Pokud se nepletu, tak jsi pomoc vyhledala…
Jojo, to bylo před 4 lety. Nebylo to tak, že jsem nevěděla co s mou preferencí, ale s tím, že jsem nevěděla, jak dál v partnerském vztahu. A teď tam chodím nadále, preventivně. Je to psychoterapeut. Je důležité mít terapeuta takového, který mě neodsoudí.
Dá se říci, že to, co ty máš, je i závislost?
Nene, závislost se dá léčit, porucha preference se léčit nedá. Dá se potlačit, ale ani to mi nešlo. Je to, jako když je někdo gay, a má manželku a děti. Jsou pak nešťastní.
„Milenec je skvělý v tom, že mi nepíše, nevolá a ozve se jenom kdy chce,“ tvrdí Lucie.
Ty nežárlíš na milenky tvého partnera?
Občas jo, když cítím z tý ženy, že je to někdo, kdo by mě mohl ohrozit. Ale to mám většinou jen ve svojí hlavě. Já jsem si extrémně jistá v našem vztahu a v tom, co spolu máme. Najít člověka se stejným smýšlením, jako jsem já, není jednoduché. Nejvíc mi pomohlo, když jsem tu holku poznala a dali jsme si trojku. To mi pak vždycky pomůže.
Pokud ti někdo dokáže převzít tvého partnera, tak to nikdy nebyl tvůj partner. Toho se vlastně chceš zbavit, to je jako, když by se odpadky odnesly samy.
Jak jste se seznámili s partnerem?
Seznámili jsme se přes seznamku s tím, že spolu budeme mít pouze intimní vztah. A pak se to zvrtlo a jsme spolu přes rok a jsme spolu šťastní.
Není to všechno, co ty děláš, a tím myslím BDSM, opravdu hodně drahý sport?
Je to dražší. Třeba takový stroj na intimní prožitek jsou opravdu drahé věci. Kdybych měla poradit, tak ať si každý pořídí svazování, třeba pouta a roubík.
Je nějaká technika v BDSM opravdu nebezpečná?
Je jedna technika, která se jmenuje shibari. Dá se tím ale opravdu ublížit, třeba i nervové zranění. Musí to dělat člověk, který tomu opravdu rozumí. Jde o znehybnění, ať už je to provazem nebo potravinářskou fólii. Jde o spoutání a znehybnění.
Musí to tedy člověk umět…
Vždy když jsi submisivní, tak se dáváš do rukou dominantního člověka. Ten ale musí všechno perfektně umět. Problém je, když je dominantní člověk nezkušený, je to opravdu nebezpečný. Je ideální, když se v tom člověk vzdělává, i ohledně první pomoci. Je důležité, když zná i lidské tělo. Já jsem submisivní i dominantní, jde o člověka, s kterým zrovna jsem.
Celý rozhovor s Lucií Chromou, která se zabývá poruchami sexuálních preferencí a vzdělává o této tematice i společnost naleznete na podcastu Czech Femme.
