Článek
Samostatná Česká republika zažila od svého vzniku již sedmnáct vlád, z toho celé čtyři roky vydržela jen první Klausova vláda a vlády Miloše Zemana, Bohuslava Sobotky a Petra Fialy. Zbytek vlád nevydržel, ať už to bylo úřednickou vládou, předčasnými volbami, nedůvěrou anebo že důvěra nebyla získána na první pokus. Pokud vám zde schází jméno Andreje Babiše, tak vás zrak nešálí. Babiš sice skládá už svou třetí vládu, ovšem ta první nedostala důvěru a vládla v demisi, ta druhá (už s důvěrou) byla sestavena až devět měsíců (!) po parlamentních volbách v roce 2017.
Ačkoli zde máme ve své historii lidi jako Vladimír Špidla, Stanislav Gross nebo Mirek Topolánek, tak slabší premiér než Andrej Babiš u nás nikdy nebyl. Zní to zvláštně, ale první dva jmenování odešli z funkcí po prohraných volbách do Evropského parlamentu, resp. kauze z podezřelého financování bytu na pražském Barrandově. Mirek Topolánek pro změnu vládl v těžké době, kdy po volbách vznikla patová situace, světem i Českou republikou otřásala ekonomická krize, případ radaru v Brdech nebo plynová rusko-ukrajinská krize.
Andrej Babiš nic takového nezažil. Vládl v nejlepším období ekonomické konjunktury, díky ekonomickým opatřením předchozí měl připravený ranec peněz, který mohl investovat do České republiky. A nestalo se. Navíc se ještě nestalo, aby premiér země dělal koaličním partnerům tak šílené ústupky. A to se ukazuje i doteď. Proč je Babiš nejslabší premiér, si řekneme v následujících odstavcích.
Babiš se nechává vydírat partnery, od KSČM, přes SPD až po Motoristy
Andrej Babiš se zapsal do dějin české politiky jako snadno vydíratelný premiér. Za své druhé vlády, kdy byla u moci jeho menšinová vláda, dělal ústupky komunistům. Ať už to bylo sebrání peněz neziskovkám nebo armádě. KSČM sice v roce 2017 zaznamenala dosud svůj nejhorší volební výsledek, pro Babiše byla ale životně důležitou. Už tehdy potřeboval být Babiš nevydán trestnímu stíhání, navíc předčasný pád vlády by znamenal ztrátu politické reputace.
S Babišem sice nehnuly ani největší demonstrace od roku 1989, kdy Milion chvilek pro demokracii přitáhlo na Letenskou pláň zhruba 250 tisíc lidí, kteří požadovali odchod premiéra Babiše a ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Ovšem ukázalo se v plné nahotě, jakým stylem Babiš vládne a táhne Česko. Miliardář ve střetu zájmů, který si obsadil do státní správy své lidi. Oligarcha, který profitoval na státních zakázkách. A do toho vyšetřovaný později francouzskou prokuraturou.
A jeho vydíratelnost nekončí ani s nástupem jeho třetí vlády. Aby si pohlídal s Tomiem Okamurou vzájemně imunitu, dosadil ho na stoličku předsedy Poslanecké sněmovny. Na tahu jsou teď Motoristé, kteří pro jmenování Filipa Turka na ministra udělají první poslední. A Babiš, který se snaží vyhnout se vězení a má stále neformální vliv na koncern Agrofert, půjde na ruku i jim. A jak to dopadne potom? Vysaje elektorát i těchto koaličních partnerů a prohloubí tak svou koaliční impotenci. Partneři pak skončí mimo sněmovnu s máslem na hlavě a ANO bude prakticky monopolní stranou na populistické straně barikády.
Imunita pro předsedu hnutí ANO je hlavní prioritou, proto i ty nejstupidnější nápady jsou ve vládě vítány. Hlavně, když to zabezpečí Babišovi ochranu.
Přehlížení velkých kauz u ANO a koaličních partnerů, odvolávání nepohodlných
Andrej Babiš je v tomto takovým Robertem Ficem v české politice. Ficův SMER-SD je totiž skrz naskrz prolezlý korupcí. Žádná jiná strana na Slovensku nemá tolik kauz právě jako SMER. A Fico namísto politické odpovědnosti útočí na média, na opozici a ze sebemenšího zaváhání svých protivníků dělá skandál obřích rozměrů, i kdyby se mělo jednat o špatné parkování.
Na tomto Andrej Babiš sbíral politické body, když byl předchozí čtyři roky v opozici. Během kauzy Dozimetr dělal z hnutí STAN stranu organizovaného zločinu a mafiánů. Což o to, kauza Dozimetr STAN dost poškodila, ovšem skutečnost je ta, že v Dozimetru jsou zapleteni i členové hnutí ANO. Navíc Babiš jako premiér výrazně přehlížel kauzy svých spolupracovníků. Zejména pak kauzy Jaroslava Faltýnka, ať už to byl jeho deníček anebo ovlivňování tendrů na mýtný systém. Nepočítám do toho kauzy ovlivňování nemocničních zakázek, střety zájmů Miroslava Tomana nebo Radka Vondráčka, kauzy Stoka nebo Bečva.
Co ale Babišovi šlo náramně, tak to bylo odvolávání nepohodlných členů anebo řešení menších kauz. Kvůli plagiátorství byla odvolána ministryně Taťána Malá, vzájemné antipatie stály místo ministra zahraničí Tomáše Petříčka, namále měl i současný ministr školství Robert Plaga, který s Babišem byl na ostří nože již dlouho. Zkrátka, kdo se Babišovi nelíbil anebo udělal menší kauzu v porovnání s jinými, Babiš vytvořil dýmovou clonu. Zkrátka, jednou agent StB, vždycky agent StB.
A svou slabost ukazuje i teď, když mlčí nad skandálním projevem Tomia Okamury na Nový rok. Pane premiére, imunita je sice fajn, ale tohle je i vaše odpovědnost. Máte podíl na tom, že nyní nám klesá mezinárodní reputace.
Best in covid, rekordní zadlužení, stagnace České republiky
Babišovi srazila vaz covidová pandemie. Přitom první etapu nákazy zvládla Babišova vláda víc než skvěle. Výborné krizové řízení, spolupráce napříč celým politickým spektrem (kromě hnutí SPD, jako obvykle), Babiš měl nakročeno k tomu být jedním ze symbolů úspěšně zvládnuté pandemie společně s Janem Hamáčkem. Jenže Babiš pak ve snaze zalíbit se voličům před krajskými a senátními volbami nechal příliš volnou uzdu rozvolnění a nastal kolotoč chaotického řízení, výměn ministrů zdravotnictví, třicet tisíc mrtvých lidí a Česko se tak skutečně stalo „best in covid“. Akorát v tom odvráceném gardu.
Z čeho se pak Babiš nevyvlékne, je rekordní zadlužení České republiky. Jistě, ani vláda Petra Fialy rozhodně nemůže mít svědomí čisté, že zůstaly velké deficity, na rozdíl od Babišovy vlády však rekordně investovala. Babiš populisticky rozhazoval, ať už to byly výrazně zvýšené důchody nebo rouškovné. A to se ukazují rozdíly v deficitech. Zatímco reformní politika ať už vlády Petra Nečase nebo Petra Fialy měla za následek růst HDP a strategické investice, Babiš rozdal peníze voličskému elektorátu a roztočil tak inflační spirálu.
Babišova vláda sice zvýšila i platy učitelům, ovšem právě toto zvyšování neslo za následek to, že rostla výdajová stránka státního rozpočtu a nerostla ta příjmová. Navíc se Babišova vláda zcela vykašlala na řešení začínající energetické krize po krachu Bohemia Energy. Nebylo tak divu, že nastupující vláda musela kromě prázdné války na Ukrajině řešit i prázdnou státní kasu a problémy s energiemi.
Rozpouštění stranických buněk a odchody výrazných tváří
Kromě toho, že Babiš jako předseda vlády selhal už předtím dvakrát, tak ani jako předseda svého politického holdingu za moc nestojí. Pokud chcete kariéru v hnutí ANO, loajalita vůči Andreji Babišovi je nezbytnou součástí. Jenže to je tak vše. Babiš za 13 let, co jeho hnutí existuje, rozpustil již několik stranických buněk. Cestu do propadliště dějin započaly po různých kauzách buňky v Karviné, Hradci Králové, Brně nebo Chomutově.
Od Babiše se navíc odklonilo mnoho výrazných politiků. Už v době jeho začátků z hnutí ANO odešel exministr dopravy Antonín Prachař. Kvůli názorovým rozkolům odešli z hnutí také exministr financí Ivan Pilný a celá sestava europoslanců z let 2014-2019. Pavel Telička, Petr Ježek, Martina Dlabajová i Dita Charanzová odešli z hnutí kvůli odklonu z liberálního politického směru, sbližováním se s hnutím SPD a nemožnosti názorové plurality. Bývalý hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák a exprimátor Ostravy Tomáš Macura pak podpořili v druhém kole prezidentských voleb Petra Pavla, čímž stvrdili svůj odchod z hnutí ANO.
Babiš tak naprosto jasně deklaruje, že ideologii i názory hnutí a členů řídí on. A to, po čem bude v průzkumech poptávka, tam bude otáčet politickým kormidlem. I když to způsobuje odchody výrazných členů hnutí, Babiš potřebuje loajální lidi. Ne pluralitu. Pro někoho to může být působivé, že aspoň ví, co ho čeká, ovšem s demokratickými zásadami to příliš společného nemá.
Závěr: Andrej Babiš - slabý premiér, diktátorský předseda, chaotik
Tak jsme si to shrnuli. Předseda hnutí ANO zaslouží absolutorium, že i v tomto věku (71 let) bojoval o premiérský post a tento boj vyhrál. Bez ohledu na to, co bylo jeho skutečnou motivací. Ovšem kvalitní politiku u něj čekat nemůžeme. Ono, i to jeho získání Agrofertu bylo více než podezřelé. A tak se ukazuje, že diktátorská povaha, likvidace konkurence a spoleh na věrnost svých podřízených se vážně nerovná garant kvality.
Andrej Babiš je člověkem, co se nechal dobrovolně vydírat během každé své koaliční vlády svými partnery. Že jim za odměnu vysál voličský elektorát, je věc druhá, ale tohle je zkrátka realita. A že se názory v hnutí ANO neodpouští, jen dokresluje realitu, jak ANO mění svou politickou ideologii. Z liberálního a proevropského hnutí se stal subjekt, který dělá jen průzkumovou politiku a říká jen to, co voliči chtějí slyšet. Marketingově pak své narativy cpou lidem tak hluboko do krku, že si ani nevšimnou názorových otoček. V nadsázce říkám, že kdyby byla poptávka po LGBTQ+ komunitě, pro získání voličů ANO změní svou modrou barvu loga na duhovou a členové ANO budou hromadně vyhlašovat své coming outy.
Chaotický předseda hnutí ANO získal v politice všechno, co mohl. Z hnutí ANO udělal monopol, hegemona, který vítězí ve volbách, ale má koaliční impotenci. Díky profitování na státních zakázkách výrazně zbohatl. A ve státní správě má spřízněné duše. Co víc si mohl přát? Už asi nic. A my jen doufejme, že ty čtyři roky s ním ve vládě nás budou bolet co nejméně.
