Anglie - Česko 3:0. Coufal se Slámou zařídili vítězství Anglie

Asi jsme skoro nikdo nečekali, že by Češi vydolovali z náročných zápasů s Anglií, Chorvatskem a Španělskem bod či více. Česká reprezentace byla po mistrovství světa prakticky v rozkladu, hlásili se hráči, kteří oznamovali konec reprezentační kariéry a nikdo nevěděl, jakým směrem národní tým půjde. Co si ale můžeme říct teď po čtvrtém zápase s Anglií? Elita je od nás odskočena na míle daleko, ale konečně si fotbalový fanoušek mohl říct, že tohle konečně má hlavu i patu. A že reprezentace mohla minimálně po prvních třech zápasech odcházet se vztyčenou hlavou.

Zápas s Anglií se ale nepovedl, navzdory tomu, že první minuty nevypadaly úplně zle a že to ze startu vypadalo dost možná nejnadějněji. Byť Trent Alexander-Arnold protáhl v šesté minutě Lukáše Horníčka. Jenže pak kombinace Angličanů přes levou stranu, která hořela, začaly postupně otevírat tu obrannou konzervu před Lukášem Horníčkem a nakonec obrana i s Horníčkem postupně kapitulovala. Výsledkem nakonec byla poměrně drtivá tříbranková prohra a Anglie ukázala parádní ofenzivní show, která šéfovala trojice Harry Kane-Jude Bellingham-Morgan Rogers.

V dnešním článku si rozebereme prapůvod české prohry, kde se utkání zlomilo a řekneme si i nějaký celkový pohled na českou reprezentaci po zápasech Ligy národů. Sledujte.

Tohle byly za mě tři největší propadáky nejen v obraně, ale v zápase jako takovém a jak na potvoru jde o tři obránce.

Než odešel do Itálie, zažil sezonu ve Spartě, kde začal stagnovat a troufám si říci, že měl tehdy odejít o sezonu dřív. Protože ta stagnace se od té doby táhne jeho kariérou jako červená nit a člověku tak vytane na mysl, jestli Vitík má skutečně takové fotbalové kvality. Ze začátku nebyl špatný, nedal Kaneovi příliš dýchat v předbrankovém prostoru. Jenže před poločasem daroval Kaneovi minimálně dva metry náskok u Rogersova centru a pro zabijáka z Bayernu Mnichov nebyl problém zvýšit náskok. O tom, jak je na tom Vitík mizerně, svědčí to, že jeho Bologna se pohybuje v sestupovém pásmu a Vitík neodehrál ani minutu. Jenže zase, je Vitík skutečně tak kvalitním hráčem?

Bral jsem ho jako nenápadného hrdinu reprezentačního srazu, který jako nováček příjemně překvapil. V tomto zápase byl ale strůjcem prohry. Při první brance Kane vyslal centr z jeho strany, který si ukázkově vstřelil Coufal do vlastní branky. U druhé branky vyslal Rogers centr opět z jeho strany, kromě toho křídelník Chelsea Slámu první poločas doslova terorizoval. A třetí branka opět jde na Slámův vrub, když nechal volného Kanea hlavičkovat. Na druhé straně nebyla to jen jeho chyba. V obraně mu vůbec nepomáhal Ondřej Lingr, který se pohyboval na polovině hřiště a Trent měl volný prostor pro overlap na své straně. A nevím, s jakou taktikou šel kouč Denia do zápasu, ale bránit Kanea Slámou při standardkách, to vymyslí regulérně blázen. A ne každý je jako Jan Lála ve své době, kdy v Chile na MS uhlídal Paca Genta. Tohle byla špatenka.

Šlo na něm vidět, že je po zranění a jeho vlastní branka paralyzovala snahu českého týmu. Coufal potopil reprezentaci, navíc tento ukázkový vlastenec ani nemusel padnout, jelikož Eze souboj vypustil. Ano, Coufalovi mohl někdo zakřičet, ale tak zkušenému obránci muselo být jasné, že když jde blokovat centr tímto stylem, tak z toho bude vlastní branka. Jelikož Coufal nepředvedl v utkání bůhvíjak dobrý výkon, tak po právu patří mezi hlavní viníky české prohry. A můžeme se bavit, že kdyby středoví hráči nenechali utéct Trenta středem, že kdyby Sláma nedal opět prostor na levé straně Kaneovi a podobně. Coufalův vlastní gól zkrátka paralyzoval český tým. A navážu na to v dalším bodě.

Tady navážu volně od hodnocení největších propadáků k zásadnímu momentu, který naprosto ovlivnil negativně zápas pro Čechy. Anglie skutečně do té doby nebyla výrazně lepším týmem a jediné útoky vedla právě přes Slámovu stranu. Odtamtud díky Trenta s Rogersem hrozila nejvíc, ale nebyla to taková suverenita jako v jiných zápasech. Ta branka, kterou si Coufal vstřelil, úplně změnila ráz hry. Angličanů bylo rázem plné hřiště a až na pár vybojovaných Naderiho míčů a pár vyvezení Krále a Šulce na útočnou polovinu, jsme si zhola nic nepřipsali.

Na druhou stranu je vidět, že tým má i nadále křehké sebevědomí, protože aby vlastní branka dokázala takto rozložit mančaft, to hovoří za vše. Bez ohledu na to, jestli proti vám stojí Anglie nebo San Marino, takový moment nemůže rozklížit tým po zbytek zápasu. Naši ukázali proti Španělsku i proti Chorvatsku, že fotbal hrát umí. Troufám si říct, že druhý poločas proti Španělsku byl jedním z nejlepších výkonu za poslední roky, nepamatuji si, že by naši předvedli takhle koukatelný fotbal. Možná snad jen když naposledy byli v Lize A a trápili Švýcary nebo remizovali se zmíněným Španělskem.

Je to obrovská škoda, protože naděje na body minimálně do té 27. minuty žila a nebyla rozhodně malá. Jen zkrátka jeden klíčový a takto negativní okamžik vystavil ortel českému týmu. A to je ta tragédie.

Ačkoli jsem se v minulém článku vzletně vyjadřoval o mladém křídelníkovi Španělska Laminu Yamalovi, tak Harry Kane je zkrátka nejlepší hráč světa. Že minulou sezonu vstřelil přes 60 branek a na další přihrál, je skvělé. Jenže Kane není jen zakončovatel. On je prostě celoplošný hráč s mimozemským fyzickým fondem, on je vpravo, vlevo, ve středu, sbíhá si mezi stopery a je zkrátka celoplošným rozehrávačem. Nevýhodou sice místy pro Anglii bylo, že když Kane rozehrával z hloubi pole, tak chyběl potom ve vápně, zakončení tak vyšlo třeba na Elliota Andersona, který není typický střelec.

Ale Kane byl prostě fantastický a po zásluze byl hráčem utkání, dle Livesportu měl hodnocení 9.1. V minulém zápase proti Chorvatsku (7:0) měl hodnocení 9.5, tam ho zastínil s desítkou skvěle hrající Jude Bellingham. Kane navíc nevypadá jako někdo, kdo by měl být za zenitem, přestože mu je už 33 let. On vypadá, že s každou sezonou zraje jako víno a byť nemá tak impozantní start v sezoně za Bayern jako měl loni, tak on na kvalitě prostě neupadá. A pro Anglii je absolutně tím nejklíčovějším hráčem, troufnu si říct, že takto důležitého hráče Anglie za poslední dekády neměla.

Pochvalu ale zaslouží celý ofenzivní trojzubec včetně Judea Bellinghama a Morgana Rogerse. Eberechi Eze tolik ve hře nebyl, proto píšu jen trojzubec. Bellingham je v reprezentaci zkrátka úplně jiný hráč než v Realu Madrid už jen proto, že má větší volnost v ofenzivní třetině hřiště. Výborně se doplňuje s Kanem v útoku, což je zásadní rozdíl, jelikož v Realu musí hrát o hodně níže, kde na jeho pozici přebírá míče Mbappé. Bellinghamovi sedí dres Albionu a na mistrovství světa jsme ho mohli vidět v plné parádě.

Famózně hrál i Morgan Rogers, který deptal zejména v prvním poločase Jiřího Slámu a ukazuje i to, že aktuálně by měl on být mužem číslo jedna pro Thomase Tuchela. Což je sice extrémní tvrzení vzhledem k tomu, že na pravém křídle hraje třeba Bukayo Saka. Ale Rogers je výbušný, správně agresivní, důrazný v ofenzivě, což je rozdíl oproti Sakovi. Ten je spíše tvořivý hračička a oproti Rogersovi nemá takovou produktivitu. Nicméně stále si myslím, že anglický útok okolo Kanea byl lepší před sedmi lety, kdy v primu byli Jadon Sancho a Raheem Sterling. Ale jinak? Nelze těmto hráčům co vytknout.

Španělský kouč Santi Denia si zaslouží zatím jen slova chvály, protože z rozklížené repre udělal prakticky úplně nový tým, ze kterého nebolí hlava ani oči. Hráči ukázali zajímavé taktické i fotbalové prvky. A co víc, byly tam i snahy, aby se alibisticky nenakopávaly míče, byly tam snahy hrát balony na jeden dotek, obrana aktivně vysouvala napadání a konečně, KONEČNĚ hráči nehráli žádný profesorský a bázlivý fotbal. Santi Denia ukázal, proč byl tak úspěšným koučem ve španělském mládežnickém fotbale, reprezentace vypadá, že konečně má nějaký systém. Přesto ale k dokonalosti má toto daleko.

Zkritizoval bych Santiho Deniu za to, že vzal jednadvacítce Ondru Kričfalušiho a potom ho poslal poprvé na plac až v tomto zápase a to navíc v 84. minutě. Přitom Kričfaluši hraje stabilně v Royal Unionu, který je asi aktuálně nejlepší tým v Belgii a dostal jen takovou minutáž. Přitom tento zápas si říkal opravdu o nasazení jeho a ne Martina Vitíka, který prostě rozehraný není. Na jedné straně je fajn, že Denia prolomil bariéru k neprobádaným klubům jako Mladá Boleslav nebo Teplice. Ale nedat jednomu z nejlepších českých obránců pořádně prostor, vzít ho jednadvacítce a potom nasadit nerozehrané Vitíka s Hranáčem, to je zkrátka stejná chyba jako nechat bránit Kanea Jiřím Slámou při standardních situacích.

Santiho Deniu čeká s reprezentací ještě dost práce, nicméně pokud budou naši předvádět proti silným celkům tak dobré výkony jako v prvních třech zápasech, jsem přesvědčen o tom, že nás čekají lepší časy. A v listopadu bude nejbližší prověrka a zrcadlo toho, jak si na tom hráči nyní stojí.

Eurofotbal

Livesport

Livesport zprávy

Livesport statistiky

ZNÁMKOVÁNÍ: Dva propadáky, zatavený Sláma. Češi na silného soupeře nestačili - Sport.cz