Článek
Když jsme s kamarády, kteří jsou rovněž fotbaloví nadšenci, řešili barážové zápasy, tak nejpřesněji to shrnul jeden z nich, když napsal: „Rozdíl mezi první a druhou ligou in nutshell. Naprosto v krizi a rozložený Baník stejně přejede Táborsko rozdílem třídy.“ A nutno říct, že měl pravdu. A tento rozdíl byl vidět nejen v zápase Baník - Táborsko, ale i v zápase Artis Brno - Slovácko, kde jsem teda čekal od Artisu mnohem víc, než co předvedl.
Tyto barážové zápasy opět vyvolávají otázky, zda-li je důležitá nadstavba, proč se hrají barážové zápasy a také, jak obrovské rozdíly jsou mezi první a druhou ligou. Než se vrhnu ke glose jednotlivých týmů a zápasů, tak osobně mám jasno, že je už rozhodnuto. Jistě, zbývá ještě 90 minut z odvetných zápasů, ale Táborsku i Artisu se budou tříbrankové ztráty dohánět setsakramentsky těžko. Navíc Artis bude hrát v Uherském Hradišti, takže jejich šance jsou ještě o poznání nižší.
V dnešním článku budeme glosovat, proč jsou barážové zápasy zbytečné, zda-li by se liga měla vrátit ke starému modelu a trošku přiblížím svůj subjektivní názor na jednotlivé kluby v baráži. Sledujte.
Pro Táborsko je baráž úspěch, na Baníku ukázalo kvalitu
Začnu tuto kapitolu Táborskem, které za mě zaslouží absolutorium. Vezměme si jejich situaci. Jejich stadion nevyhovuje standardům první ligy, azyl by se řešil těžko, v úvahu by připadala maximálně Plzeň. Je to klub se stabilním zázemím, nepouští se do finančních dostihů, nemají miliardářské majitele jako Zbrojovka nebo Artis. A ke vší úctě, jejich kádr rovněž nemá kvalitu na první ligu, takový Lukáš Matějka je vyloženě fantastický hráč pro druhou ligu, nikoli pro první.
Přesto kouč Radek Kronďák dokázal sestavit výborný tým, který sice zažil slabší jaro, ale rozhodně se nemá za co stydět. Baráž je pro menší jihočeský klub obrovský úspěch a nebylo daleko od toho, aby Táborsko dokázalo Ostravu vyplenit. Dva spektakulární zákroky Martina Jedličky proti šancím Matějky a Varačky však Ostravu udržely ve hře. A v druhé půli už se rozdíl v kvalitě i fyzických silách projevil naplno. Nicméně Táborsko se nemá rozhodně za co stydět.
Kromě těch dvou šancí navíc první poločas James Bello dělal problémy Abdullahi Bewenemu, který si zároveň připsal jeden ze svých nejlepších zápasů v dresu Baníku. Anebo pravý obránce Tomáš Polyák dokonale neutralizoval pokusy o únik Vlasije Sinjavského. Pro tým je už jen baráž úspěch a při troše štěstí mohli být blíže k první lize oni. Jenže klíčové momenty zvládl lépe Baník a nejen díky Martinu Jedličkovi.
Baník může děkovat Zlínu, Dukle i Pastornickému
Již v předchozích odstavcích jsem vychválil Martina Jedličku, který týmu zachránil baráž svými jarními výkony. Jenže Baník byl na jaro totálně tragický. A ve hře ho udržela nadstavba, čtyři vlastní branky soupeřů i nelidský kus štěstí. Proti Zlínu ho do hry dostal vlastní gól Miloše Kopečného, v závěru pak rozhodl Michal Frydrych. Největší poděkování by pak Baník měl věnovat Dukle Praha, kde asi dodnes koušou skandální zápas proti Teplicím.
Dukla totiž jinak zápas v Teplicích tristně nezvládla, přestože Teplicím už o nic nešlo. A zápas s Baníkem byl sice nekoukatelný, ale tři vlastní branky v tak klíčovém zápase jsem nezažil nikdy. Jistě, i k tomu se Baník musel nějak dopracovat, ale skutečnost, že jejich útočníci naposled skórovali 8. března proti Zlínu, je rovněž alarmující. Baník sice musel vyhrát poslední dva zápasy, musel vyhrát i teď a má z posledních třech zápasů skóre 8:0, ale žádná hitparáda to skutečně není a nebyla. U ani jednoho ze zápasů tam nebyla ze strany Baníku kvalita, u které by si někdo mohl říct, že tenhle tým patří do ligy. A ta vítězství? Spíše dílo náhody než rukopis geniálního systému.
Na závěr by pak Baník mohl poděkovat brankáři Martinu Pastornickému, který si na všechny tři gólové střely Baníku Ostrava sáhl. Proti Frydrychově hlavičce by šlo ještě přimhouřit oko, proti střelám Havrana a Bouly už méně. A nechci shazovat nikterak kvalitu Havrana s Boulou, naopak, viděli jsme u Baníku konečně prvek, kdy někdo za to zkusil vzít. Ale když vás takto třikrát nachytají na nedbalkách, tak potom zkrátka do první ligy nepatříte. Nicméně nutno podotknout, že Pastornický je výraznou oporou Táborska, o čemž svědčí deset čistých kont z letošního ročníku druhé ligy.
Artis Brno nemá v lize co dělat. Přežije tento projekt?
Asi největší diskuzi vyvolám v kapitole o Artisu Brno. Vůči tomuto klubu mám postoj stejně jako u všech uměle vytvořených klubů bez historie. Jistě, je to nějaká součást vývoje a fotbalová mapa se vždy dříve nebo později změní. Z řad Artisu jsem však měl pocit, že po příchodu Igora Faita do klubu se do dvou let budou hrát evropské poháry a nikdo nemá šanci je zastavit. Ovšem od prvních zápasů šlo vidět, že to bude těžká šichta, týmu chybí sebereflexe i pokora a všechny obavy se zhmotnily v zápase s béčkem Baníku, kde Artis schytal debakl 0:5.
Artis totiž rozhodně nebyl předpokládaným druhým týmem za Zbrojovkou. Artisu se pak po rozháraném začátku začaly dařit podzimní zápasy, ovšem jejich výkony měly k ideálu daleko. Ve hře o baráž se tým držel i díky nevyrovnaným výkonům Ústí a Opavy, která v závěru sezony řešila závažnější starosti vzhledem ke korupční kauze. Proto si i tady troufám říct, že skutečnost, že Artis je v baráži, je spíše dílem spousty okolností, než geniálního systému. Což dokresluje i skutečnost, že během jara klub přetáhl od rivala z Opavy trenéra Romana Nádvorníka.
Jenže když je liga takřka fuč, přežije projekt Artisu? V éteru se sice šušká, že klub musí přistoupit zodpovědněji k přestupům. Přičemž už teď má ve svých řadách zajímavé hráče jako Quadri Adediran, Ondřej Čoudek nebo Daniel Samek. Jenže miliardářů v klubech přibývá a je nasnadě si klást otázku: Jak dlouho bude Igora Faita bavit pumpovat peníze do klubu, kterému chybí koncepce i vize pro první ligu? I proto si stojím za tím, že Artis v lize nemá co dělat a týmům jako Ústí nad Labem, Žižkov nebo i Opava (když odmyslíme korupční kauzu) by nejvyšší soutěž slušela mnohem víc. Už jen proto, že nějakou koncepci mají.
Slovácko pod Romanem Skuhravým baví
Abych nebyl vůči Artisu jen kritický, tak v zápase se Slováckem začal velmi dobře. Z úvodu byl lepší než Slovácko a to potvrdil i kouč Roman Skuhravý. Jenže Slovácko pak Artis naprosto smetlo. V druhém poločase mohlo Slovácko přidat minimálně o jednu branku víc, pokusy Marinelliho či Ouandy byly víc než nadějné. Ovšem výhra 4:1 na hřišti soupeře je i tak vynikající a Slovácko vykročilo vstříc záchraně.
Zároveň Slovácko ukazuje, že po příchodu Romana Skuhravého hraje skutečně líbivý fotbal. Jistě, výraznou posilou byl Adonija Ouanda ze Slavie, který je v klubu byť jen na hostování, ale systém, který vtiskl Roman Skuhravý svému týmu, je skutečně výborný. Bavíme se o týmu, který měl po polovině základní části na kontě pouhých šest vstřelených branek a sedm bodů na kontě. Po příchodu Skuhravého se tým konečně rozjel a ve zbytku soutěže získal 23 bodů a vstřelil 24 branek. Mít Slovácko větší finanční stabilitu a kvalitnější kádr, čísla by byla ještě výraznější.
A to dokazuje i to, jak Skuhravý praktikuje ofenzivní styl hry. Vždyť vzpomeňme si, jak báječný fotbal pod ním hrála Opava. V sezoně 2016/17 a 2017/18 měla nejlepší ofenzivu. Za dvě sezony tým nastřílel 137 ligových branek, což je na české poměry anomálie. A troufám si říci, že na Slovácku mu pšenka pokvete podobně jako v Opavě. Materiál má solidní, teď otázka, jestli v letním přestupovém období dostane vhodné hráče do systému, aby ofenzíva byla ještě lepší.
Závěr: Má nadstavba smysl?
Tyto barážové zápasy oživily opět debatu, zda-li nadstavba má nebo nemá význam. Osobně v tom nevidím význam prakticky od první chvíle, co tento paskvil vznikl. Byť se ukázalo, že rozdíly mezi první a druhou ligou jsou markantní, liga se stává nudnou. Mění se prakticky jen jeden tým rok co rok. Osobně bych si přál, aby k tomu česká liga přistoupila trošku po anglicku, kdy postupující celky z Championship do Premier League dostávají obrovské finance na novou sezonu. Jistě, nemůžeme čekat, že by FAČR tady hodil tři miliardy postupujícím celkům. Nicméně by to týmům dalo větší stabilitu či pomohlo zkvalitnit týmy. Ale tohle už je myšlenka směrem k vedení ligy.
I proto si myslím, že by bylo záhodno uvažovat o návratu ke starému modelu ligy. Nadstavba vyvolává kolo co kolo hromadu diskusí ohledně skandálních zářezů rozhodčích, letos obzvláště. Liga by zažila opět nějakou fluktuaci a oživení. A upřímně, na kvalitě ligy by to skutečně zas nijak neubralo. Protože o co se vlastně v nadstavbě hraje? Týmy na sedmé až desáté příčce o evropské poháry už vlastně nehrají jako byl tento nápad na začátku. Napínavý je možná tak boj o záchranu, pokud se zrovna neobjeví v týmu tragický případ jako České Budějovice. A o titulu je takřka rozhodnuto ještě než nějaká nadstavba začne.
Hráči navíc budou mít delší zimní pauzu, předejde se zraněním a liga na kvalitě neztratí. A naopak, vyhneme se kontroverzím z nadstavby, byť závěr ligy vždy byl a bude vyvolávat diskuze. Tak doufejme, že chytré hlavy, které tento nápad s nadstavbou vymyslely, konečně uznají, že tento nápad byl nesmysl. A opět se vrátíme k normálnímu modelu ligy.
Zdroje
Livesport statistiky
názor autora
