Článek
Nevím, do jakého bodu v životě jsem se dostal, ale pokaždé, když otevřu zprávy, tak čekám na to, jaký další skandál má vláda anebo co zase vyvedli Motoristé. Anebo lépe řečeno, co zase vyvedli Petr Macinka s Filipem Turkem. O těchto dvou pánech si myslím, že mentálně to jsou dva nejstarší pětiletí kluci v České republice, řečeno v nadsázce. Protože pokud jednou někdo bude psát kroniku české politiky, tak by tyto dva panáky nemohl označit jinak. Jelikož politika je především o exekutivní roli a i když si o politicích můžeme myslet, co chceme, tak je to i oblast, kde by každá politická funkce měla být vážená a seriózní.
To však s příchodem Motoristů na politickou scénu vzalo velmi rychle za své. Jistě, byli tady exoti jako Miroslav Sládek, jehož voliči byli skutečným nebezpečím. V nadsázce řečeno, kdybyste se v devadesátkách vrátili z dovolené ve Španělsku, Sládkův volič vás byl schopen napadnout z důvodu, že si myslí, že jste Rom. Byli tady i další exoti jako například „Pan flákanec“ Lubomír Volný či jeho věrný souputník Marian Bojko. Nezapomínejme ani na lidi jako „zabrušovač“ Miloslav Rozner a další hvězdná pěchota české politiky.
Jenže i kdyby tato parta spojila síly dohromady, přibrala do party Stačilo, Českou republiku na 1. místě a politický inventář typu Jany Bobošíkové, Filipu Turkovi a Motoristům by se rozhodně nevyrovnali. Žijeme v době, kdy tady pravicově se tvářící strana se stala prakticky neexistujícím politickým subjektem a přesto má na život občanů takový vliv. Neberme to tak, že Motoristé zanikli, to se nestalo a zatím neděje, ale vzhledem k tomu, jakými personálními neduhy strana trpí a celý projekt je postaven na Filipu Turkovi s Petrem Macinkou, to nemůže brát prakticky nikdo vážně. A politické kašpary typu Boris Šťastný, Oto Klempíř nebo Igor Červený, to už nemůže brát tuplem nikdo vážně.
Jenže článek nebude o Motoristech, ale především proto, že dnes můžeme většinově říct, že Petr Pavel udělal nejlepší krok své politické kariéry, když nejmenoval Turka ministrem. Jistě, můžeme Pavlovi vyčítat to, že to odstartovalo spory mezi Hradem a vládou. A nejvíc si může oddechnout především premiér Andrej Babiš, který by jako první měl být Pavlovým otrokem, že mu Turka do vlády nejmenoval. Babiš sice věděl, co dělá, že se k Turkově nominaci na ministra příliš neměl. Ale kdyby mu tehdy na novoročním obědě Pavel řekl, že Turka nakonec do vlády jmenuje, Babiš by asi musel používat tuny lexaurinu, aby se uklidnil.
Na Filipa Turka totiž opět prasklo něco z jeho nedávné minulosti. Se svým namakaným kamarádem totiž u jedné z historických památek házel po jednom muži jogurty. Turek to samozřejmě obhajoval opět jako král zbabělců, že to byla mladická zábava. Jenže Turkovi v době házení jogurtů bylo 36 let. Vymlouvat se na to, že to byla opět nějaká mladická nerozvážnost a kdesi cosi, to už je opravdu vrchní trapárna. V těchto letech už mají lidé zpravidla vlastní rodiny, děti, vlastní bydlení. Jenže Filip Turek ukazuje, že mentálně skutečně zamrzl někde v pěti letech, protože tohle dělat v 36 letech, na to už se nedá dělat ani satira.
Petr Macinka sice se zastal Turka, že zraněn nebyl ani jeden jogurt, ovšem Macinka by mohl už trošku začít rozvíjet své kognitivní schopnosti. A to zejména v otázce plýtvání jídlem. Jistě, jídlem se bohužel plýtvá globálně, ale neznamená to, že nad tímhle máme mávat rukou. Jogurty, které házel Turek po muži, mohly skončit v ledničce některé z českých rodin anebo na potravinové pomoci. Kromě toho, ničení památek není také úplně v pořádku, ale tak co chceme po Motoristech, kterým nevadí ani ničení demokratického Česka.
Nejsmutnější je však to, když si uvědomíme, že tento komický panák Filip Turek měl být ministrem zahraničí, případně ministrem životního prostředí. A ještě strašnější je zjištění, že čin s jogurty je ještě to nejméně strašné, co Turek udělal. Jediné, co mi přijde v tomto kontextu vtipné, jsou slova Elišky Haškové-Coolidge, která řekla, že Turek by byl fenomenální ministr zahraničí. Že když on promluví, tak to je wow. No, bavila se o tom samém Filipu Turkovi, který po prášcích na bolest zad zapomněl mluvit anglicky. A „wow“ si řekli maximálně jen satirici a stand-up komici, že takto se dělá nefalšovaná komedie.
Turek by byl průser jako ministr čehokoli. Ale jelikož jeho ego nezvládlo, že ministrem není a nebude, tak si hraje na ministra v podobě vládního zmocněnce pro Green Deal. Přestože z této pozice nemá šanci jakkoli s Green Dealem hnout. Ovšem jako ministr zahraničí, to by byla učiněná katastrofa. Protože když by se k zahraničním partnerům doneslo, jaký má Turek track record, tak by se z naší země stal terč posměchu. Ať byli lidé jako Jan Lipavský, Tomáš Petříček a další, jací chtěli, tak oni byli skutečně váženými ministry a aspoň nějak drželi náš kredit v zahraničí.
Umíte si představit, že by Turek jel na zahraniční cestu do Německa a tam by ho měl přijmout jeho německý protějšek Johann Wadephul (CDU/CSU)? Měl by před sebou člověka, který hajloval na ulici. Člověka, který psal na sociální sítě statusy, které jsou jako vystřižené z Hitlerova slovníku. A člověka, který sám Hitlera na sociálních sítích adoroval. Umíte si pak představit, jak by se na Andreje Babiše díval kancléře Friedrich Merz, koho to má ve vládě? Jistě, asi by to neovlivnilo obchodní vztahy nebo tak, ale minimálně by se na nás Němci dívali skrz prsty.
Umíte si představit, jak by to vypadalo, kdyby se měl Turek vyjádřit ke konfliktu v Íránu? Došlo by k zajímavým paralelám. Protože Turek je obří fanoušek Donalda Trumpa, stejně jako premiér Babiš nebo jeho velký kamarád Petr Macinka. Ale zároveň Turek chodil na íránskou ambasádu, kde mu schůzky měl domlouvat ajatolláh Motoristů Václav Klaus. A i když já sám o sobě mám vůči Izraeli ambivalentní vztah a stojím si za tím, že Netanjahu je mezinárodní zločinec, pořád je to náš spojenec. Petr Macinka v tomhle šel proti Klausovi i Turkovi a postavil se za Izrael v konfliktu. A u Turka? No řekněme, že setkání s jeho protějškem Gid'onem Sa'arem by byly opět velmi pikantní.
Právě tento Turkův příklon k nacistické ideologii a jeho návštěvy na íránské ambasádě by pro českou diplomacii byly naprostou katastrofou. Jenže ať by byl ve vládě jako ministr životního prostředí nebo zahraničí, zapomenout by mu nešly ani kauzy na domácí půdě. Přehlédněme teď, že si Turek na MŽP zaměstnal své vlastní propagandisty Adama Šejnu, Františka Kubáska a vlastníka účtu Hranatost. Ti už dotáhli k dokonalosti toto Turkovo panoptikum a tomu se můžeme opravdu jen a jen smát.
Ale podívejme se na to, jak Turek se choval na domácí scéně. Nenávistné projevy na sociálních sítích, které argumentoval, že nechal mobil kolovat po hospodě, co si o tomto člověku chcete myslet? Když vám vyplodí toto, tak máte spíš pocit, že nechal kolovat mozek, v nadsázce řečeno. Jeho kecy o tom, že popálit cikáně je polehčující okolnost a to, jak hnusně nazýval amerického exprezidenta Obamu, to je naprostá dehonestace jakékoli politické funkce. Už jen tyhle věci stačí k tomu, aby takový člověk v normální zemi nekandidoval na funkci předsedy domovní rady. Natož, aby si nárokoval ministerstvo.
Když se podíváme i na jeho další problémy, tak doteď budí otázky to, odkud vzal majetek ve výši 70 milionů korun. Od roku 2011 měl údajně načerno opravovat auta a přijímat velké hotovostní platby za vykonání této služby. A kdybychom to měli vzít za těch 14 let, tak by v průměru Turek po zaplacení všech výdajů na bydlení a podobně, si každý měsíc odkládal přes 416 tisíc korun. A to se bavíme o nějakém aritmetickém průměru. Jistě, Turek je velmi bohatý muž a nikdo mu toto nezávidí. Naopak, každý, kdo si umí vydělat peníze, tak si zaslouží mít život na úrovni. Ovšem problém je pak ten, když Turek vydělával peníze bez živnostenského oprávnění. Každého drobného živnostníka dře stát na každé koruně a tady státu utekly milionu korun. To už ovšem je spíš selhání státního systému a Turek toho jen perfektně zneužil.
K tomu tady máme incidenty, kdy byl obviněn z domácího násilí a znásilnění. A tady se opět ukázalo pravidlo, že jsme si všichni rovni, jen někteří rovnější. Turkův případ byl totiž odložen i skrz promlčecí lhůtu. Máte tady i jeho track record jako motorista, kdy několikrát výrazně překročil rychlost a své řídící schopnosti ukázal v červenci, kdy sestřelil řidiče nemocničního vozu, které převáželo krev. Kromě toho, Turek předjížděl kolonu aut v místech, kde neměl co dělat. A ačkoli se Turek za toto omluvil, jeho další vysvětlení, že řidiči někdo poradil, ať je déle na neschopence, to je opět projev stupidity. A tohle řekl člověk, který se vyhýbal schůzce s prezidentem, že ho bolí záda a na Pražský hrad se nemůže dostavit.
Stačilo vám to? Mi taky. Tohle byl zevrubný rejstřík toho, proč Filip Turek by neměl být v žádné vysoké pozici nikde. Kromě vlastního podnikání, pokud si tedy zřídí živnostenské oprávnění. Aby tady do vysoké politiky se cpal člověk, kterého by musel mít rodič i skoro v 41 letech na vodítku, to nelze nazvat jinak než úpadkem české politiky. A proto se ptejme, čemu se tento člověk diví, že nebyl jmenovaný ministrem čehokoli? Kdyby Andrej Babiš byl jen trošku silný premiér, tak Turka vyhodí i z této pozice jak špinavé prádlo a Turek by tak mohl maximálně opět načerno opravovat auta a jíst humry.
Osobně se ale v tomto Filipu Turkovi divím, že se do politiky cpal. Co si, proboha, myslel? Že tyto věci, které napáchal, tak zůstanou pohřbeny v minulosti? Že novináři a média nebudou pátrat po tom, kde vzal majetek ve výši sedmdesát milionů korun? Kdyby zůstal pouze influencerem na VOX TV a měl u Xavera své večerní monology, nemusel by nic takového dnes řešit. Na druhou stranu je fajn, že Filip Turek přes své vlastní ego neviděl, že v politice nemá co dělat. A česká společnost tak vidí realitu, jaké zvěrstva se mimo veřejně činné osobnosti děly. A dříve nebo později se zase nějaký druhý Filip Turek objeví.
Kdekdo může říkat, že tohle je pouze mediální lynč na Filipa Turka. Jenže když jedna osoba má takový počet skandálů a vyplouvají na něj další a další věci, tak skutečně neviňme média z nějakého honu. Viňme především Filipa Turka za to, že se neuměl a neumí chovat. On jako veřejně činná osoba si táhne svůj kříž z minulosti a je úplně jedno o jak dávnou či nedávnou minulost se jedná. To je jako obhajovat Jeffreyho Epsteina, že možná byl násilník, deviant, dost možná i vrah a kanibal (nepotvrzeno), ale že přece věnoval peníze na dobročinné účely. Tím neříkám, že Turek je totéž jako Epstein, bavím se o principu této jeho obhajoby a lítosti jeho osoby.
A prezident Petr Pavel? Česko by mu mělo poděkovat, že Turka nejmenoval ministrem. Tímto ochránil Českou republiku před mezinárodní hanbou. Ačkoli z premiéra Andreje Babiše převracel oči v Ankaře i slovenský prezident Peter Pellegrini. Ale Turek by byl absolutní pohroma. My tak aspoň vidíme, že Pavlovo rozhodnutí Turka nejmenovat bylo tím nejlepším, co od roku 2003 kdy nějaký prezident České republiky udělal. Ačkoli by možná tímto jmenováním předčasně položil Babišovu vládu, protože premiér by Turka ve vládě zkrátka nedal.
Děkujeme, pane prezidente, že jste tohohle hranatého burana nejmenoval!
Zdroje
„Popálit cikáně je polehčující okolnost, Obama je negr.“ Odhalujeme smazaný svět Filipa Turka - Deník N
