Článek
Až se jednou někdo bude ptát, jaké je nejzbytečnější zaměstnání na světě, pak je to zmocněnec vlády pro Green Deal. Filip Turek totiž svými kontroverzními názory pije krev nejen opozici a všem slušným lidem, ale i koaličním partnerům. A dokonce i svému vlastnímu táboru. Zdá se, že i poslanecký klub Motoristů si z větší části chce zachovat nějakou důstojnost, neboť dle informací Deníku N má Turek na své straně dva, maximálně tři poslance ze svého klubu. Oficiální jména poslanců, co jsou na Turkově straně, nevíme, nicméně bych vsadil klidně tisíc eur na to, že jedním z nich je Petr Macinka. Ale pojďme dál.
Motoristé jsou strana, která na Filipu Turkovi stojí, roste i úplně padá. V posledních měsících jsou aktuálně v pozici číslo tři, neboť přijít za půl roku o třetinu voličů, to už je úctyhodný výkon. Neporovnávejme však situaci české vlády například s vládou Friedricha Merze nebo Keira Starmera. Nebojujeme s velkým množstvím migrantů, nedoplácíme na stagnaci ekonomiky v důsledku odchodu z EU nebo odstávky jádra, situace je pro nás více udržitelná. I proto ztráty vládních stran v preferencích, které jsou dle průzkumů 6-7 procent, jsou velmi vysokým číslem.
Motoristé ovšem jsou jedním z klíčových faktorů, proč vláda a zejména oni sami klesají v průzkumech. Neplní svůj předvolební program, jako první se potopila jejich vlajková loď se jménem vyrovnaný rozpočet. Než mi začne někdo plkat do zpráv, že jsem na Motoristy vysazený, tak kdyby se jejich ekonomický program implementoval do reality, byl by důvod je volit. Jenže když neprosadíte nic ze svého programu, máte neschopného ministra kultury, který neumí připravit ani novelu mediálního zákona a navrch máte arogantního ministra zahraničí, který víc řeší vlastní zhrzenost, že nemá ve vládě Filipa Turka, tak dlouhodobě politické body asi nenasbíráte.
Filip Turek ale neměl špatný start v politické kariéře. Odmysleme teď jeho kauzy, ale v eurovolbách byl skvěle připraven na kampaň, dokonce využil, že STAN a Piráti byli v kampani slabí jako pětkrát vyluhovaný čaj a přebral jim voliče. Stal se hlasem mladých lidí, rebelů, kteří jsou proti současnému establishmentu, avšak chtějí změny dosáhnout pomocí tvrdých a realizovatelných reforem. A právě tam Turek oslovil širší spektrum voličů, i proto z toho byl úspěch v podobě 10 procent hlasů a třetí místo v eurovolbách.
A paradoxně tam se začala Turkova bárka potápět. Jako odpůrce Green Dealu měl tu možnost z křesla europoslance být diplomatem a vyjednat pozastavení, reformu nebo zrušení Green Dealu. Konec konců, jindy izolovaná frakce Patriotů pro Evropu i díky frakcím lidovců a sociálních demokratů, dostávala větší slovo a největší frakce se opíraly o jejich pomoc při hlasování. A tam Turek selhal. Jediné, čím na sebe upozornil v Bruselu, bylo nadměrné přejídání se humry. A z hranaté legendy se tak začala stávat spíše kulatá legenda. A to, že se rozhodl po roce evropský parlament opustit, byla zrada jeho vlastních voličů.
A jeho plán uspět v české politice nabral povážlivé trhliny už od první chvíle. Tím, že ho Motoristé před volbami uklidili do ústraní, se dostali do sněmovny. Když se řešily jeho kauzy a výroky, tak Motoristé klesli až k hranici třech procent. A nakonec se do sněmovny dostali. Jenže s Turkem už to potom tak slavné nebylo, neboť prezident Petr Pavel odmítl Turka jmenovat ministrem zahraničí i ministrem životního prostředí. A vzhledem ke kauzám, které Turek měl, ať už to bylo domácí násilí, vypadnutý náboj na střechu auta anebo skandální výroky na sociálních sítích, byl tento krok správný. A tento krok zároveň zachránil Andreje Babiše od větších problémů.
Nicméně z Filipa Turka se stal kvazi ministr životního prostředí, když vyhodil z ministerské kanceláře ministra Igora Červeného. Turek sice není žádný ministr, nemá pravomoc ani kompetenci k tomu, aby chodil na mezinárodní jednání, ale tváří se, jako by mu celé ministerstvo patřilo. Do sněmovny nechodí, ani jednou u pultíku neřečnil, že na toto nemá čas a více mu vyhovoval jednací řád evropského parlamentu. Stejně tak, jako nemá čas na to podat civilní žalobu na prezidenta, že údajně řeší od rána do večera Green Deal.
Tento mistr výmluv a dětinského chování sice z pozice zmocněnce pro Green Deal s tímto mechanismem nic neudělá, ale to už je věc vedlejší. A je komické sledovat, že nemá čas na to podat žalobu na prezidenta nebo řečnit ve sněmovně, ale na večerní monology u Xavera nebo na podcast Po žních k Turkovi, který se vysílal na VOX TV, si čas vždy našel. A tak se tady opět a zase projevuje, že Turek se sice tváří jako největší alfa samec, ale když se láme chleba, chová se jako malé dítě, které lže rodiči do očí o tom, že bábovičku na pískovišti jeho kamarádovi rozkopala veverka a ne on. Řečeno v nadsázce, ale pojďme dál.
Proč vlastně Filip Turek začal vadit i Motoristům? Těm vadí, že ze své pozice neustále mistruje ministry, poučuje je, chová se k nim jako k plebsu, přičemž jeho výroky jsou naprosto mimo realitu. Navíc i sami Motoristé jsou pořád perplex z toho, co Turek předvádí na MŽP. Protože vyhodit z ministerské kanceláře ministra, to je jednoduše tak neuvěřitelné, že na to neexistuje ani vhodný komentář. A trafiky, které Turek vytváří na MŽP pro své příznivce, to už je pak smutné dokreslení aktuální reality. Není divu, že Turek tedy začal vadit i vlastnímu poslaneckému klubu.
Velký problém pak představuje pro Turka, že upadl v nemilost premiéra Andreje Babiše. Turkovy výroky se totiž přímo dotýkají i jeho samotného, neboť on kvůli svému byznysu potřebuje státní úředníky víc než Filipa Turka. Babiš je za Turka chtě nechtě spoluzodpovědný, protože on právě vymyslel Turkovi trafiku v podobě vládního zmocněnce pro Green Deal. Právě poznámky o parazitech nadzvedly ze židle i ministra školství Roberta Plagu, který své antipatie vůči Turkovi s Macinkou nijak neskrývá. Jenže pro Andreje Babiše a jeho vládu představuje Turek reputační riziko.
Babiš ví, že sice mu Turek vytváří dýmovou clonu, ať má klid na svou práci. Ale zároveň si však uvědomuje, že i ta dýmová clona musí mít nějaké mantinely, jinak se jí začne dusit i samotný Babiš. Turek Babiše vytočil plánem ohledně omezení větrníků, přičemž i zde Turek ukázal zásadní neznalost. Navíc Babiš už zpražil Turka v dubnu před televizními kamerami, když jasně řekl, že Turek není ve vládě a nemá se tak co vyjadřovat k summitu NATO. Jenže tento vládní zmocněnec pro Green Deal se neustále cpe na každou tiskovou konferenci vládních činitelů. Ať už jde o lidská práva, větrníky či veřejnoprávní média. Navzdory tomu, že ve všech těchto oblastech je naprosto mimo.
Filip Turek navíc od počátku bojuje i s ministryní financí Alenou Schillerovou, která od počátku byla proti účasti Filipa Turka ve vládě. To sice tvrdila i v minulosti, že pokud ANO půjde s SPD do vlády, tak ona bude první, kdo odejde z vlády, ale aspoň tady nastal nějaký pokrok. Před pár dny Schillerová avizovala, že ji vadí, že Turek do sněmovny nechodí a měl by do ní chodit více. Turek ji pak přes média odkázal, že mají vzájemně srovnatelnou účast ve sněmovně. Jenže Turkovi už nedošlo, že není součástí vlády, nýbrž je jen poslancem. A u ministrů bývá účast ve sněmovně nižší kvůli dalším věcem, co jsou ve spojitosti s prací ministra.
Filip Turek tak upadl v nemilost koaličních partnerů i vlastního klubu. Sledujeme tak tvrdý pád muže, který chtěl létat s Bohy, ale nakonec jeho pýcha se stala jeho zkázou. Sám se divím tomu, že Filipu Turkovi nedošlo, že když půjde do politiky, bude se vědět o něm všechno. Takhle mohl být kritikem společenského dění, měl svůj vlastní podcast a nikdo by nepátral po tom, odkud vzal majetek v hodnotě sedmdesáti milionů korun, nikdo by nepátral po jeho minulosti v oblasti domácího násilí. Anebo by nikdo nepátral po tom, jaké hlouposti psal na sociální sítě. Mohl mít i nadále svůj kult osobnosti hranaté legendy, tato křížová výprava ho stála příliš mnoho. Ne, že by to bylo špatně pro společnost, buďme rádi, že se tyhle věci objevily. Ale Turek tady sám spáchal politickou sebevraždu, která má dopad i na jeho lidskou reputaci.
Jeho konec je neodvratný a je jen otázkou času, jak dlouho ještě s ním Andrej Babiš bude mít trpělivost. Pokud by Turek měl mít slovo v nejvyšším státním aparátu i nadále, může srazit preference vládních stran ještě výrazněji než dosud. Otázkou bude, jak se pak Motoristé postaví k případnému odvolání a izolaci Filipa Turka. Jestli budou chtít opustit vládu nebo ne.
Jedno je však jasné. Případy okolo Filipa Turka jsou stejně k smíchu jako k pláči.
Anketa
Zdroje
Instagram - @stitdemokracie
Facebook - Štít demokracie
„Vynadal mu, že to nejde.“ Turek naštval Babiše, jeho plán na omezení větrníků nejspíš spadne pod stůl - Deník N
Babiš řeší, jak se zbavit Turka. Ten už nemá na své straně ani vlastní klub - Deník N
„Pro Babiše by to byla ostuda.“ Turek nemůže řídit ministerstvo bez mandátu, shodnou se experti - Deník N
