Článek
Ještě před třemi čtyřmi lety zpět bych si nemyslel, že tohle někdy nastane. Hnutí STAN sice výrazně ztrácí stále na Andreje Babiše, ale náskok ANO na další strany se stále ztenčuje. Aspoň to ukazují průzkumy veřejného mínění, které potvrzují pozvolný pád preferencí vládních stran, které naráží na realitu svých předvolebních slibů. STAN se oklepalo z nepěkné nedávné minulosti a míří nahoru, daří se jim přetahovat voliče na svou stranu a prolomili bariéru k vládním voličům. Taktika? Vynikající, leč má i své limity.
Vít Rakušan není Andrej Babiš, což je jeho výhoda i nevýhoda zároveň. Působí umírněným dojmem, ale nemá okolo sebe takový marketingový tým jako ANO nebo Babiš obecně. Ale v jednom má Rakušan obří výhodu a to je věk. Oproti Babišovi je o 24 let mladší a to se projevuje zejména při srovnání těchto dvou politiků v oblasti kognitivního myšlení. Zatímco Rakušan konečně pochopil, že opozice by měla mít svého lídra a vyráží do popředí s jasnou vizí i směrem, Babiš se poslední dobou hledá a připomíná free verzi umělé inteligence, která se snaží generovat nápady.
Jenže není to jen ANO vs. STAN, jsou zde i další strany, které chci rozebrat trošku více. Ať už ale dělá průzkum Kantar nebo STEM, trend je jasný. STAN je nejsilnější opoziční stranou. Vít Rakušan se stává pomalu lídrem opozice. A vládní strany před komunálními a senátními volbami nabírají vodu.
Hnutí ANO se blíží kritické hranici třiceti procent
Oproti rokům 2017-2021 je ANO v situaci, kdy třicet procent v preferencích už je pro ně kritická hranice. ANO bylo původně proevropsky liberálním subjektem a dnes je z toho bezpohlavní hnutí, které přizpůsobuje svou ideologii podle toho, co chtějí voliči. K tomu přidejte pár špetek populismu a rázem vám vzniká politický oligopol vedený česko-slovenským oligarchou Andrejem Babišem. Jenže proč je těch 30 procent nyní tak kritických a v minulých letech nebylo?
Hnutí ANO totiž vysálo své koaliční partnery. Kromě lidovců, kteří s nimi ve vládě byli v roce 2013, vybrakovali sociální demokraty, komunisty, Přísahu a nyní i část SPD a Motoristů. Jenže namísto toho, aby ANO sahalo po 40% jako někde v letech 2023/24, tak jejich podpora klesá. Proč? Jejich sliby naráží na realitu. Nejsou levnější hypotéky, energie, nejsou nižší daně ani kratší čekací doby u lékaře. A zatímco se Babiše drží ti nejvěrnější, kteří byli kojeni ideologií sociální demokracie a komunistů + pseudovlastenecká sorta, ti umírnění od něj odchází.
ANO má sice velmi pevné voličské jádro, konkrétně někde okolo 18-24 procent, ale na rozdíl od jiných stran má i svůj strop. A neznamená to, že voličské jádro bude věrné Babišovi do nekonečna. Pokud Babiš se svým hnutím klesne pod třicet procent, situace bude pro nejsilnější vládní hnutí kritická. Navíc jejich koaliční impotence je další velký problém. Protože ze stran, které by mohly to s ANO v budoucnu opět složit, zbylo jen SPD. Se kterým se ANO příliš nemusí, přestože jsou v koalici.
STAN roste víc a víc, stejně tak Vít Rakušan
V první řadě tady musím konečně pochválit někoho z opozice a tím je předseda STAN Vít Rakušan. Ten udělal věc, kterou měl udělat už asi každý politik napříč politickým spektrem - promlouvat ke všem. Jistě, řečmi se nic nevyřeší, nicméně po dekádě polarizace a stavění bariér vůči té či oné sortě lidí, je to příjemná změna, díky které se v brzké době může STAN nalepit ANO na záda. Rakušan učinil gesto, které už má nějaké prvky státnického politika. A to vykašlat se na odlišnost názorů a politických postojů a snažit se dělat věci, které povedou k prospěchu nás všech.
Není divu, že STAN od voleb nabral šest procent, přesto si troufám říct, že zde jsou ještě poměrně velké mezery. Před STAN i dalšími stranami se tady rozprostírá neomezená platforma, kdy můžou nabízet řešení na současné situace a u toho tepat vládu za její nečinnost. Jako je třeba nula korun krajům na silnice, neřešení krize pohonných hmot anebo zdražující se hypotéky i nemovitosti. STAN sice po období hibernace začal nabírat na síle, ale prostor tady pro zlepšení ještě rozhodně je.
Tím, jak se snížily rozdíly mezi STAN a ANO a naopak se prohlubuje rozdíl mezi STAN a dalšími opozičními stranami, ukazuje jediné. Konečně tady roste lídr opozice, z čehož ovšem jsou na nervy marketingoví experti ANO, jež budou muset asi znovu upravovat komunikační kartičky. Vít Rakušan navíc po nakonec dobře zvládnutých kauzách vypadá, že se poučil z předchozích chyb a sebevědomě prohlásil, že chce být lídrem příští vlády. A jestli se mu to povede? Uvidíme, ale rozdíl 24 let ve prospěch Víta Rakušana proti chaotickému Babišovi bude za tři roky ještě o to znatelnější.
Koalice Spolu: ODS stále nic nechápe, lidovci čekají a TOP 09 skomírá
Tak jak koalice Spolu splnila v roce 2021 svůj úkol, když program Antibabiš přetavila konečně ve vítězství aspoň v nějakých volbách, vyvážila to tím, když zejména skrz její vládní působení prohrály vládní strany ve volbách o čtyři roky později. A co myslíte, poučily se strany z toho? Nikoli. Teda bavím se zatím jen o TOP 09 a ODS. KDU-ČSL v čele s Janem Grolichem ještě stále jsou v takové čekací době, co s nimi bude. Lidovcům se ale věnovat v tomto článku nebudu, jelikož jsem se jim věnoval čerstvě včetně Jana Grolicha.
ODS pod vedením Martina Kupky se stalo naprosto fádní a nevýraznou stranou. Mirek Topolánek u Filipa Titlbacha správně poznamenal, že z konzervativní a ekonomicky liberální pravicové strany se stává pravý opak. Což o to, Kupka byl dobrý ministr dopravy a je zdatný rétor, ale on sám je ještě nudnější a nezajímavější než Petr Fiala. Člověk si až říká, jak by ODS vypadala, kdyby tehdejší volby předsedy strany vyhrál Martin Kuba nebo Radim Ivan. ODS si navíc pod sebou řeže větev ještě dál. Jejich potenciální námluvy s hnutím ANO v Praze jako by křičely, že ODS asi chce sama zaniknout a rozpustit se v Babišově éteru.
Jenže ODS a TOP 09 ani po prohraných volbách nevypadají, že by něco pochopily, jak věci dělat jinak. Vyměnili se předsedové stran, to je super, ale co dál? Sebereflexe nikde, politické fosilie typu Marka Bendy v ODS zůstávají a oni se stále tváří jako neviňátka. A TOP 09? Zbytečná strana s předsedou, kterého neznají ani jeho vlastní voliči. Zároveň TOP 09 trpí takovým syndromem Jindřicha Rajchla. Marginální strana, která má sebevědomí, jako by drtila průzkumy. Což se ukázalo, když Matěj Ondřej Havel se vysmál STAN ohledně fúze TOP 09, že pouze v případě, kdyby došlo k formaci TOP 09 s podporou STAN. A korunu tomu všemu nasadil Jiří Pospíšil, který vypadá, že má největší problém s tím, že STAN je nejsilnější opoziční stranou. A ne, že TOP 09 je stranou, která je v posmrtné křeči a nedělá nic jinak.
Slepenec okolo SPD se zatím drží, Motoristé kopírují Věci veřejné
Přejdu k tomu nejnudnějšímu a to jsou strany vládní koalice, kde je to víceméně pořád na jedno brdo. Motoristům už budu věnovat jen pár slov, protože ti zatím efektně i efektivně kopírují trajektorii Věci veřejných. Těm trvalo rok od voleb, než se dostali v průzkumech pod 5%. A to za mnohem větší kauzy. Korupční kauzy Víta Bárty, příběhy o tom, jak proti Radku Johnovi se tehdy obrátily zády bezpečnostní složky anebo když resortu školství šéfoval vrchní kašpar Josef Dobeš. V porovnání s nimi Motoristé jsou jen čajíček, neboť, a můžeme si myslet, co chceme, je sráží buranské chování a nesplněné předvolební sliby.
Motoristé nemají žádnou velkou kauzu, že se okolo nich ochomýtají lidé s pochybnou pověstí, neznamená vůbec nic, přestože to vzbuzuje negativní myšlenky. Ale oni sami se z politiky diskvalifikovali, kdy se stali vazaly Andreje Babiše. A jediný jejich výsledek, co doručili voličům, je kohabitace s prezidentem, za kterou dostal od Babiše za uši právě Petr Macinka. U SPD je situace o něco zajímavější, ale opět nikterak působivá. Taková Trikolora už je tak bezvýznamná, že už i jejich Facebook sem tam zaplaví jen plky jejich člena Petra Štěpánka a tím to končí.
SPD a jejich slepenec nesbírá ani drobky, drží se pořád na nějakých 6.5-7 procentech, nikam neklesá, ale ani neroste. Nejvýraznějším členem z celého slepence je Jindřich Rajchl, který nevyšetřil vůbec nic v kauze Dozimetr, zato oxiduje ve veřejném prostoru, když přebral štafetu po Kateřině Konečné v rekordním počtu hodin strávených na CNN Prima News. A Tomio Okamura? Ten si užívá svých statisíců a služebního BMW a sem tam se vytáhne s nesmyslem typu chybějícího toaletního papíru. Tady to do dalších voleb jiné nebude, ale nevýraznost může SPD stát působení ve sněmovně po dalších volbách.
Piráti se stávají liberální verzí Igora Matoviče, Martin Kuba má problém
Jelikož se mi nechce rozebírat i ty nejmenší strany, vrhnu se na poslední strany, které mají nějakou politickou relevanci. Piráti se zakotvili na hranici 8-9 procent, odkud nestoupají a ani neklesají. Našli si svůj opěrný bod, ale je pravda, že víc a víc i díky Zdeňku Hřibovi začínají připomínat liberální verzi slovenského expremiéra Igora Matoviče. Jejich excesy jako chození pozpátku ve sněmovně anebo to, když Zdeněk Hřib se pravidelně utrhne v debatách z řetězu, to ve mně neevokuje žádnou jinou myšlenku. Přitom zrovna u Pirátů ten potenciál je daleko vyšší než kopírovat tuto strategii.
V jejich řadách je velmi výrazné duo K+K - Kateřina Stojanová a Katerina Demetrashvili. Obě mladé poslankyně si nenechávají skákat po hlavě a velmi úspěšně konfrontují zkušenější politické matadory. Navíc i díky jejich mladému věku mají velmi blízko k nejmladším voličům, na které vláda z vysoka kašle. Jejich prorodinný program a program pro mladé lidi určitě má potenciál, ale chybí jim nějaký nosný prvek. A právě tohle je pro duo K+K velkou výzvou, protože pokud Piráti mají být i nadále takovou tou stranou pro mladé lidi či takové pomyslné rebely, měli by vyslat tyto dvě mladé ženy do popředí. Protože zatím to spíš vypadá, že toto „matovičovství“ má jen nějaký strop a ne rozvoj dál.
Kdo ale naopak musí hlásit stav nejvyšší pohotovosti, to je hnutí Naše Česko a jejich předseda Martin Kuba. Po nadějném rozjezdu, kdy prakticky hned po založení hnutí oscilovalo hnutí na 4-4.5 procentech, tak se kára zadrhla. Naše Česko rázem už není tolik na scéně, příliš se o něm nemluví a spíš to vypadá, jako by o hnutí věděli jen lidé v Jihočeském kraji. Jistě, je ještě příliš brzy o něčem hovořit, ale Naše Česko už existuje několik měsíců. A hnutí klesá. Začátek na politické scéně byl plný fanfár a potenciální změny v českém politickém rybníčku. A rázem je z toho méně procent, než mají TOP 09 a lidovci. Tohle není pro Martina Kubu vůbec pozitivní zpráva a už vůbec ne pro Andreje Babiše, kterému by tak odpadl další potenciální koaliční partner.
Závěr: Vít Rakušan si jde pro post premiéra
Když se vrátím k hlavnímu protagonistovi článku, tak si stojím za tím, že Vít Rakušan si jde pro post premiéra. Už jen proto, že se stal prakticky jediným relevantním opozičním lídrem, který navíc prolamuje bariéry k vládním voličům. Jediné, kde mu může jeho plán selhat, je tam, že aby ve snaze nahánět vládní voliče, nezačal přicházet o ty vlastní. Jenže STAN má výhodu v podobě silného personálního obsazení. O Báře Urbanové, Karlu Dvořákovi nebo Janu Papajanovském jsem psal v minulém článku. Ale silnou personální agendu vidíme i teď v senátních volbách.
Když zlanaříte do svých řad lidi jako Karel Řehka, Jiří Padevět, máte ve svých řadách Martina Dvořáka nebo Davida Smoljaka, vypovídá to o vás mnohé. A to je podle mě něco, na čem se Vít Rakušan může odrazit. Nejen, že STAN vytáhl z bažiny, ve které se hnutí pachtilo po všech kauzách. Ale dokázal přilákat výrazné tváře a další výrazné tváře vedle něj dokázaly vyrůst. Navíc se jedná o odborníky na svých místech, nikoli o kariéristické patolízaly, kteří díky loajalitě vůči nadřízenému dokážou popřít i to, co celý život předtím zastávali (že, Jaromíre Zůno?).
Proto si troufám říci, že Vít Rakušan má velkou šanci na to být příští premiér České republiky. Pokud mu bude držet zdraví, bude za čtyři roky v nejlepším politickém věku. Navíc to bude v době sněmovních voleb dvacátý rok jeho působení v politice, tudíž už nepůjde o nezkušeného zajíce, který se sžívá s nějakou vládní rolí. A Andrej Babiš? Bude muset hledat strategii, jak se s tím poprat. Protože Petr Pavel nemá zájem o konflikt s ním, dýmová clona v podobě Thomase Pauknera se rozplývá v mlze a útoky na Jana Grolicha se zatím míjí účinkem.
Ale jedno je jasné. Z Víta Rakušana vyrostl skutečný lídr opozice. A STAN po právu a zaslouženě nabírá politické body i politický růst.
Zdroje
Jak Zdeněk Hřib nedržel hubu - Respekt
Facebook - Rajchl a Hamplová mi dali ban
Instagram - @interviewct24
