Článek
Všichni jsou už v Mexiku! Tahle písnička Michala Tučného nyní může směle hrát v našich fotbalových luzích a hájích. Češi proti Dánsku nebyli favority zápasu, přesto dvakrát vedli a nakonec po penaltách postup na šampionát urvali! Cesta na šampionát však byla velmi trnitá. Výkony nebyly mnohdy ideální a i v baráži měly výkony k dokonalosti daleko. Slabé zápasy s outsidery, debakl s Chorvatskem, výměna trenéra, postup se rodil bolestivě jako porod.
Nicméně jsem si ze zápasu poznačil pár poznatků, některé jsou velmi pozitivní, jiné negativní a v konečném důsledku lze říct, že máme být na co hrdí a můžeme být hrdí na tento velkolepý úspěch. Kouč Miroslav Koubek v bezmála 75 letech vytřel všem zrak a ukázal, že je právoplatně na lavičce české reprezentace. Co tedy bylo vše pozitivního na českém týmu? Kteří hráči zazářili? A kde by měla česká reprezentace zabrat? To si rozebereme v tomto článku.
Český tým ukázal obrovskou sílu a charakter
Můžeme hráčům i trenérovi vyčítat kvalifikační výkony i zápas proti Irsku. A ano, lze říct i to, že český tým měl mnohdy štěstí v zápasech. Proti Irsku nás zachránily brankové konstrukce. Ale říkat, že by to bylo jen o štěstí, by bylo nefér. Naši fotbalisté ukázali ofenzivní kvalitu, u které je škoda, že jí bylo tak poskrovnu. Ano, možná nemáme tak individuální kvalitu a vsázíme na týmovost, nicméně když se podíváme na hráče jako Šulc, Provod nebo Schick, ta kvalita tam je obrovská.
A zároveň český tým ukázal neuvěřitelný charakter. Přiznám se, i já jsem ty hráče odepsal po pětibrankovém výprasku v Chorvatsku. A nebyl jsem jediný. Kdo reálně tehdy byl víc než z poloviny přesvědčen, že to kluci dotáhnou k postupu? Málokdo z nás. A oni do dokázali. Dostali se do baráže, kde dotáhli dvoubrankovou ztrátu proti nebezpečným Irům. A dánskou ofenzivní sílu se jim podařilo otupit, byť Rasmus Höjlund byl permanentním nebezpečím.
Udržet nervy na uzdě a vyhrát dva klíčové penaltové rozstřely za sebou, to není už jen o štěstí. Ale o silném charakteru. A ten naši kluci ukázali. Proto si za tohle kvalifikační finále zaslouží absolutorium.
Krejčí, Šulc a Chaloupek jsou hráči pro velkokluby
V baráži jsem se díval i na výkony jednotlivých hráčů a vypíchl bych tři jména ze sestavy. Tím prvním je Ladislav Krejčí. Když jsem v jednom z minulých článků psal, že on musí být po Součkovi kapitánem reprezentace, dostal jsem v komentářích čočku, že mu dělám agitku. Ale on dokázal, že je skutečný lídr. V obraně byl jedinečný, dal dvě branky v baráži, burcoval tým, tohle je kapitán kapitánů. Vůči němu jsem měl dlouho negativní vztah, přišel mi jako zákeřný hráč. Ale vyspěl a vyprofiloval se v TOP fotbalistu. Připomíná mi trochu mexického stopera Rafaela Márqueze, který v mexickém dresu rázem připomínal bájného Aztéka, co se rve za svou zemi. A to samé vidím i u Ládi Krejčího, který potvrdil, že je skutečný lídr.
Druhý fotbalista, který zazářil, je Pavel Šulc. Upřímně, diví se ještě někdo, že Lyon chce za něj přes čtyřicet milionů eur? Šulc je fantastický hráč, který je prospěšný v každém koutu hřiště. Nebojí se jít jeden na jednoho, zapojí se do obranné práce, vytvoří šanci, dá gól. Šulc je oprávněně nejlepším českým fotbalistou a francouzská liga mu neuvěřitelně prospěla. Pokud zazáří na mistrovství světa, jeho cenovka vyroste do astronomických výšin. A upřímně? Nikdo by se nemohl divit, kdyby po něm sáhly kluby typu Atlético, Neapol nebo Inter Milán. Pro velkokluby je jak dělaný.
A kdo mě zaujal, tak rozhodně Štěpán Chaloupek. Pro mě je ten kluk nejlepším obráncem ligy spolu s Ondřejem Kričfalušim. Nedivím se, že Chaloupkovi dle Transfermarktu stoupla hodnota na osm milionů eur a že o něj mají zájem italské kluby. Je to moderní stoper, nebojí se vyvést míč, je tvrdý v osobních soubojích a upřímně, v soubojích s Höjlundem na mě působil lépe, než Robin Hranáč, který po nevydařeném Euru a následné zpackané sezoně se opět zařadil mezi stopery evropské kvality. Chaloupek podle mě po sezoně zamíří do TOP 5 lig a svým výkonem proti Dánsku ukázal, že kvalitu na to rozhodně má.
Miroslav Koubek vstoupil mezi nesmrtelné
Tento pán je absolutní fenomén. Koubkovi bude v září 75 let a zažil skutečně mnoho. Sestup s Plzní do druhé ligy, třetí místo s Baníkem, titul s Plzní, byl asistentem u reprezentace za vedení Karla Jarolíma a trénoval i Slavii v době jejího nejtemnějšího období. Poté, co vytáhl Hradec Králové, se čekalo, že jeho kariéra trenéra je u konce. A ejhle, tento veterán mezi trenéry se vrátil potřetí do Plzně, kde udělal úspěchy v pohárové Evropě. A nyní dotáhl českou reprezentaci na mistrovství světa!
Miroslav Koubek není přírodním úkazem jen proto, že člověk by mu netipoval jeho věk. Ale v době mistrovství světa bude zároveň nejstarším trenérem, který kdy vedl reprezentační tým na světové scéně. Poté, co skončil u reprezentace Curacaa nizozemský legendární kouč Dick Advocaat, překoná Koubek německého trenéra v řeckých barvách Otto Rehhagela. Tomu bylo bezmála 72 let, když vedl Řecko na MS 2010. Koubek ho překoná ještě o tři roky.
Jedni můžou namítat, že nemáme mladé trenéry, co by mohli vést reprezentaci, já v tom vidím možnost vyseknout poklonu. Ve věku, kdy jiní lidé si užívají důchod a klid, Koubek má neustále energii na trénování a tu pomohl přetavit v postup na mistrovství světa. Pane trenére, děkujeme, jste pro mladší kolegy obrovskou inspirací!
Zpět k Dánsku: Druhý poločas byl reklama na pasivní fotbal
Jak jsem zmínil, mám tady i pár negativních poznámek. A ta první se bude týkat druhého poločasu. Jistě, českým obráncům se podařilo zneutralizovat nebezpečného Höjlunda, ale Dánové měli prakticky platformu neomezeného působení. Obraz hry vypadal tak, že po Šulcově parádní brance to naši hráči chtějí uhrát na stav 1:0 a výsledek ubránit. Přitom Dánové ukázali ve středu hřiště mezery, jindy skvělý záložník Sportingu Morten Hjulmand nebyl tolik ve hře. Navíc naši měli dobré protiútoky, jen Lukáš Provod měl na noze dvě branky.
Ale druhý poločas byl jednoduše extrémně pasivní. Naši si koledovali o vyrovnávací branku prakticky od dvacáté minuty. A jen to, že Dánové překombinovali svou hru ve chvíli, kdy mohli zakončit, nás drželo dál od nepříjemností. Jako někdo, kdo sám fotbal hraje, chápu, že není energie presovat soupeřovu obranu 90 minut setrvale i se střídajícími hráči. Ale ten výkon byl opravdu mdlý. Lukáš Červ za mě zanechal na hřišti horší dojem než veterán Vladimír Darida. Mojmír Chytil se snažil využít svou sílu v osobních soubojích, ale oproti Lukáši Provodovi to taktéž sláva nebyla. A tam Dánové měli největší možnost využít naši pasivní hry. Naštěstí se tak nestalo.
Je Matěj Kovář ideální jedničkou pro českou reprezentaci?
Tady mám poměrně ambivalentní postoj. Matěj Kovář chytá stabilně v PSV Eindhoven a vychytal letos šest čistých kont. Ale osobně tam necítím v něm někoho, s kým si obrana může být jistá v kramflecích. Což o to, v bráně máme na výběr ze širokého spektra brankářů, ve Slavii jsou Jindřich Staněk a Jakub Markovič, kteří by oba mohli být jedničkou ve středoevropských reprezentacích (vyjma Německa) nebo východoevropských reprezentacích. V Ajaxu pro změnu chytá Vítězslav Jaroš, který taktéž stabilně chytá, kromě aktuálního období, kdy léčí poraněné koleno.
Ale Kovářovi jdou na vrub dva ze čtyř gólů z baráže. Navzdory tomu, že má skoro dva metry, si není jistý ve vzdušných soubojích. A ano, zákrok proti Isaksenově přímáku byl spektakulární, ale to bylo tak všechno. Proti Irům si připsal komický vlastní gól, kdy nechal centrovaný míč proletět malým vápnem a pak pozdě bycha honil. Proti Dánsku jde na jeho vrub vyrovnávací branka na 1:1, kdy byl u míče později než skórující Andersen. Vychytané penalty proti Irsku i Dánsku jsou pozoruhodné, ale na druhou stranu, nebýt těchto zbytečných chyb, možná se rodil postup lépe.
Úmyslně jsem zde nezmínil jedno jméno a to je Lukáš Horníček. 23letý brankář je fantomem portugalské ligy. V Braze si vydobyl vynikající renomé, odchytal 44 ligových zápasů a v nich sedmnáct čistých kont. Je nejhodnotnějším českým brankářem a okolo jeho osoby se ochomýtá již jednou zmíněný Inter Milán. A Horníček by si šanci zasloužil, rozhodně není o nic horší než Kovář a osobně si myslím, že s ním by obrana mohla být jistější. Ale samozřejmě, jde jen o názor, o tom, jak hráči pracují, ví nejlépe trenér Koubek.
Závěr: Česko může na mistrovství světa pomýšlet vysoko
A není to jen fráze fanouška, který je v euforickém opojení z postupu na mistrovství světa. Když se podíváme na skupinu, co nás čeká, tak Mexiko, Jižní Korea a Jihoafrická republika nejsou týmy, které jsou oproti nám nějak odskočené. Jistě, najdeme zde kvalitní hráče, Mexiko bude hrozit veteránem Raúlem Jiménezem na hrotu. Zápas proti Mexiku navíc odehrajeme na Estádio Azteca, největším stadionu šampionátu. Mexičané se na domácím mistrovství světa dostali sice dvakrát do čtvrtfinále, ovšem nemyslím si, že by nás mělo zválcovat. Naopak, pokud se podaří Jiméneze zneutralizovat tak jako Höjlunda, tak základ k úspěchu by byl postavený.
Jižní Korea sice bude mít ve svých řadách hráče jako Son Heung-min, Lee Kang-in nebo Hwang Hee-chan, ale na mistrovství světa jsou jako svázaní trémou. Na posledním mundialu se sice se štěstím dostali do osmifinále, kde je však vypráskala Brazílie. A šampionáty předtím? 2014 a 2018 - konec ve skupině. 2010 - nejlepší korejský tým posledních dvaceti let skončil na Uruguayi v osmifinále. 2006 - konec ve skupině. Akorát v roce 2002 došel jihokorejský tým do semifinále, ovšem šampionát byl opředen mnoha skandály hrající ve prospěch Korejců.
A Jihoafrická republika? V letech 1998 a 2002 skončila ve skupině a stejně dopadla i na MS 2010, které se hrálo na jejich půdě. Ti sice mají ve svých řadách také hvězdného hráče, Lyle Foster je v Burnley jako solidní supersub, ale to je tak všechno.
Nechci podceňovat sílu ani jednoho z týmů, koneckonců, na turnaji bude záležet na mnoha proměnných, které ovlivní celkový výsledek. Ale za sebe? Tým s tímto charakterem a mentální silou má šanci dojít hodně daleko. Jen ještě v hráčích vzbudit zdravé sebevědomí. Kvalitu na to ti naši kluci mají.
A na závěr bych si dovolil říct: Kluci, gratuluji k postupu, jste vážně úžasní!
