Článek
Ať se to některým dobře poslouchá nebo ne, je to věc názoru. Donald Trump od svého nástupu dělá hanbu Bílému domu. Jeho šaškování se cly, změny názorů podle toho, jak se vyspí, šíření neuvěřitelných tvrzení a lží jako bylo třeba pojídání psů, to možná někomu přijde jako zábava, co může překopat základy politiky, ovšem 79letý narcis ničí veškeré zásady, na kterých byly americká demokracie a systém vybudovány.
Trump sice není tradiční politik, ale je to neřízená střela, u které nevíte, jestli vám nedá polibek na tvář nebo vám nehodí na dům atomovou bombu. V nadsázce. Trump během několika měsíců zvládl vytočit i značnou část nejen svých vlastních voličů, ale i svých stranických kolegů. Povedlo se Trumpovi aspoň něco? Jaká šílená vyjádření stačil pronést? A může z něj být nakonec dobrý prezident? Sledujte.
Spor Arménie vs. Ázerbájdžán - mír a úspěch i pro Trumpa
Jeden z mála úspěchů, co se Trumpovi během svého druhého mandátu podařil. Arménie s Ázerbájdžánem desítky let válčily o sporné území Náhorního Karabachu. Při válce, která měla tři fáze, zahynulo mnoho lidí. A konečně si dva lídři těchto zemí, arménský premiér Nikol Pašinjan a ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev, sedli za stůl a uzavřeli mír.
Jistě, Trump opět měl potřebu mluvit v megalomanských frázích. Ale tohle už mu nikdo neodpáře. Pomohl ukončit tento konflikt. A zároveň tím oslabil ruský vliv. Ázerbájdžán s pomocí Turecka zároveň udrželo Náhorní Karabach pod svou kontrolou a Arménie, která byla závislá na spojenectví s Ruskem, oslabila a zároveň oslabila i její závislost na Rusku.
Ovšem, že by se s Trumpovými úspěchy tímto roztrhl pytel, se fakt říct nedá.
Zrušení ministerstva školství
Tohle je absolutní katastrofa. S nesmyslnými tvrzeními, že tohle je liberální bašta, Trump podepsal dekret o zrušení ministerstva školství, které se stará například i o systém studentských půjček anebo respektování práv na školách. Jeho rozhodnutí posvětil i americký nejvyšší soud.
Přestože Kongres bude muset toto Trumpovo šílenství schválit, bez toho to nemůže vstoupit v platnost, už tohle vytváří nebezpečný precedens. Přestože ministerstvo školství v USA existuje teprve od roku 1979, obhajovat si jeho zrušení jakýmsi vymýváním mozků nebo nějaké byrokratizaci, to nemůže myslet příčetný člověk vážně.
První velký problém pro Trumpa.
Protiústavní návrh o občanství dětí a hrozba ústavní žaloby
S protiústavními návrhy má Trump zkušenosti už z prvního mandátu. Nyní přispěchal s naprosto příšerným návrhem, že by se narozeným dětem nemělo udělovat americké občanství, pokud není aspoň jeden rodič Američan. Že je to šílené? Je. Trumpova politika xenofobie v praxi.
Trump svou tvrdou politikou proti cizincům uvrtal po pár dnech Spojené státy do fáze, kdy hrozila ústavní krize. Bouřily se proti němu náboženské skupiny, kterým se nelíbilo zatýkání amerických imigračních agentů. Další organizace protestovaly proti blokaci peněz na zahraniční pomoc.
K 11. únoru letošního roku bylo na Trumpa podáno již více než čtyřicet žalob. Během prvních tří týdnů od jeho inaugurace! Ve vzduchu navíc se čím dál víc v souvislosti s jeho politikou skloňuje ústavní žaloba. Mimochodem, také nic nového pro Trumpa. Během jeho prvního mandátu čelil jako první prezident v historii USA hned dvěma ústavním žalobám.
Likvidace opozice?
Obavy z autoritářského převzetí moci lítají napříč celými Spojenými státy. Ve státech, kde bodují Demokraté, chce Trump nasadit národní gardu, aby dle jeho slov, zatočila se zločinem. Přestože proti Trumpovi mluví statistiky o zločinech, on sám chce de facto likvidovat demokratickou opozici národní gardou.
Kontroverzního tahu se dopustili i samotní Republikáni, když překreslili volební mapu Texasu, aby si udrželi většinu. Samozřejmě na Trumpův popud. Demokraté se pomstili ve stylu oko za oko tím samým způsobem, konkrétně v Kalifornii.
Trump tak totálně likviduje s Republikány veškeré demokratické zásady, na kterých byly Spojené státy postavené. A ačkoli mezi jeho stranou a Demokraty byly odjakživa spory a rivalita, on to vygradoval to nebeských výšin. A jeho snaha autoritářsky převzít moc, se mu může zatraceně vymstít. Američané totiž mají silné demokratické cítění a případné násilné potlačení protestů, by mohlo stát Trumpa prezidentský úřad.
Kauza Epstein
Velmi silná je pak složitá kauza okolo zesnulého finančníka a sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina. Trumpovo jméno se objevilo v jeho seznamech. Epsteinovy seznamy byly seznamem osobností, které měly na tohoto kriminálníka určité vazby. Je zde jméno například Billa Clintona, prince Andrewa nebo herce Kevina Spaceyho. A samozřejmě i jméno Donalda Trumpa, abych to podruhé potvrdil.
Trumpova administrativa nejprve slibovala jejich zveřejnění, poté ale opět otočila, což se stalo předmětem kritiky a konspiračních teorií. Ačkoli není jasné, kdo vše se mohl na Epsteinových zločinech podílet, Trump čelí kritice i ze svých vlastních řad i mladých konzervativců z hnutí MAGA.
A proč kritika? Především kvůli netransparentnosti. Wall Street Journal navíc přišel s tím, že v roce 2003 poslal Trump Epsteinovi k padesátinám oplzlé přání, na kterém byla vyobrazena nahá žena. Sám Trump v minulosti čelil obvinění ze sexuálního násilí. Tato kauza asi nejvíce otřásla dosavadní Trumpovou reputací.
Válka na Ukrajině - politika egoismu
Tohle nejde říct jinak, než to, že Trump řeší tento válečný konflikt podle toho, jak kdo pohladí jeho ego. Diplomaticky neschopný Trump, kterého má v hrsti i ruský prezident Putin, aniž by musel hnout brvou, sliboval, že konflikt vyřeší do 24 hodin od svého zvolení.
Jistě, nyní po summitech, které nedopadly zas tak špatně, je zde světlo na konci tunelu v otázce ukončení války. Jenže Putin si nemůže dovolit válku ukončit. Na válečné politice je závislá ruská ekonomika a případné ukončení války by znamenalo de facto pád Putinova režimu. Vysvětlovat, že Ukrajina nepatří Rusku, by značně otřásla jeho reputací a dost možná by to rozjelo vzpouru uvnitř Ruska. Druhá říjnová revoluce? Kdo ví.
Ale Trump šel do tohoto problému absolutně nepřipravený. Nepřipouštěl si, že by tuto válku nemohl ukončit. A realita pro něj byla jiná. Putin mu podlézá naoko, čímž Trumpa drží v šachu. A Evropa, která nyní zřejmě si konečně uvědomila vážnost situace, vyslala do diplomatické bitvy i Giorgiu Meloni a Alexandera Stubba, politiky, kteří to s Trumpem umí.
Kdo bude vítězem, ještě není jasné. Ale Trump to rozhodně nebude.
Celní válka
Za účelem vyšších příjmů americké ekonomiky rozjel Trump nevídanou celní válku s celým světem. Především s Čínou. Ovšem Číňané jsou jednoznačnými vítězi celní války. Jsou předvídatelní a namísto snahy exportu do USA, si hledají jiné strategické partnery. Trump tímto narušil i důvěru zahraničních partnerů, kteří mohou své aktivity směřovat jinam.
Že cla použil Trump jako páku při vyjednáváních, to je sice fajn, když chcete dělat byznysovou politiku. Ale udržitelný model to zkrátka a jednoduše není. Vzpomeňme si, když nám v ČR vládl oligarcha, co chtěl řídit stát jako firmu. Nemusíme to opakovat.
Trump si sice pohladil ego tím, že uvalil cla na EU a na země, které se chystají obchodovat s Ruskem, ale obecně rozjezd celní války je neuvěřitelné riziko. Tato rozhodnutí mohou zpomalit americké hospodářství a rozjet inflační kolotoč.
Závěr: Proč je to nejslabší prezident?
Úplně jednoduše, Trump je neřízená střela, která postrádá jakékoli kompetence. Když vás prokouknou i vlastní voliči, raketově vám klesá obliba, nechcete plnit článek 5 v rámci NATO a naštvete i vaše zahraniční spojence, to zkrátka chce nemít všech pět pohromadě. A to jsem nezmínil ještě Trumpův velký a krásný zákon, který zvedl ze židle i Elona Muska.
Trump zneužívá svou moc, přibližuje Spojené státy vstříc autokratickému státu, nevidí si do pusy a zjevně si užívá, když může měnit svět dle toho, jak se mu ten či onen den zlíbí. Jak jinak si vysvětlit jeho změny názorů a to, že názory otáčí, jak se mu to zrovna hodí? Ne, tohle nemá nic společného se zodpovědným řízením světové velmoci. Tohle nemá nic společného se zodpovědností obecně.
Trump sice probudil Evropu tím, že se nemůže věčně spoléhat na Ameriku, že vše zařídí, na druhou stranu házet nůž do zad spojencům, to zkrátka není nic, co by vaši zemi mělo dělat dlouhodobě důvěryhodnou. A na mezinárodním poli namísto respektu zkrátka je spíš k smíchu, z jehož činů si mnozí klepou na čelo.
Ale ruku na srdce, když se zaměříme na autoritářské vůdce. Trump má 79 let, Putin bude mít 73, Netanjahu 76 anebo šedá eminence gruzínské politiky Bidzina Ivanišvili oslaví 70 let v únoru. Těmto mužům již nejde o budoucnost jejich země nebo občanů. Potřebují si jen dokázat, jak na ně nikdo nemá a jen hodlají upevňovat svou moc. Ať už sami svou osobou anebo skrz jejich figurky (jako třeba Irakli Kobachidze nebo Mikheil Kavelašvili).
A Trump svou absolutně neřízenou politikou nepředstavuje hrozbu pro mezinárodní vztahy obecně. Představuje hrozbu pro svou vlastní zemi. Stejně jako výše zmínění staří pánové.
