Článek
Když jsem viděl soupisku na mistrovství světa, tak jsem až na hříšníky Davida Douděru s Tomášem Chorým nenašel žádné jméno, které mi by osobně v nominaci vadilo. Když se budu bavit o ryze fotbalové kvalitě, tak bych neshledal už vůbec nic špatného na této nominaci. Ale fotbal a etika by měli jít ruku v ruce a nominace těchto dvou hráčů je velký problém. A možná na toto realizační tým při skladbě soupisky zapomněl anebo to jednoduše ignoroval.
Ale jinak? Z toho týmu musí mít nejeden fotbalový fanoušek dobrý pocit. Tým vypadá, že je velmi vyvážený, nejsou zde až na Chorého s Douděrou žádná kontroverzní jména a můžeme říct, že sledujeme skutečně novou generaci české reprezentace. Po zápase s Kosovem sice mohou někteří oplakávat vynechání Tomáše Ladry, který v zápase skóroval. Ale půjdeme hezky postupně a také si řekneme, proč vynechání Ladry týmu nijak výrazně neublíží.
V dnešním článku si shrneme, proč by Tomáš Chorý s Davidem Douděrou jet neměli, koho místo nich, co udělal Miroslav Koubek jinak oproti svým předchůdcům a speciální kapitolu chci věnovat Alexandru Sojkovi s Hugem Sochůrkem. Sledujte.
Chorý a Douděra jet nesmí. Hráči s jejich pověstí nemají mít šanci reprezentovat
Asi jediná dvě jména, která vzbuzují dohady, jsou Tomáš Chorý a David Douděra. Po incidentu v derby pražských S, kdy dostali od Slavie svolení k letnímu přestupu, je jejich nominace nepochopitelná. A nikoli z fotbalových důvodů, Chorý je za mě letos nejužitečnější hráč ligy. Střílí branky, tvoří šance, vyhrává souboje. V hlavě však nezvládá klíčové momenty, kdy se mu zatmí před očima a předvede blikanec, za který se normálně smýšlející lidé musí stydět. David Douděra je rovněž kvalitní fotbalista, u nějž mi trest po derby přišel přísný. A člověk by ho politoval skrz nemoc jeho ženy. Ovšem teatrální výstupy jako je válení se na hřišti a neustálé provokace soupeřů, to mu naprosto haní jeho jméno.
Vzhledem k tomu, že to jsou hráči, kteří v základní sestavě takřka jistě nebudou a aktuálně jde o persony non grata, nedává jejich nominace smysl. Tito kluci jsou výborní fotbalisté, ale nejsou zkrátka vzorným příkladem reprezentanta. Ano, jsou zde kontroverzní hráči jako Jan Kuchta nebo Ladislav Krejčí. Ale oproti svým výstřelkům z minulosti se tito dva borci uklidnili, jsou prospěšní pro tým a jsou skutečnými lídry. Což se o Chorém s Douděrou říct nedá.
Osobně bych pochopil, kdyby to byl jen nějaký kříž z minulosti. Ale jména Tomáše Chorého a Davida Douděry rezonují negativně ještě teď a osobně si nemyslím, že by u nich v budoucnu došlo k nápravě. Místo nich bych si uměl představit v nominaci takového Matěje Hadaše, který předváděl v Sigmě Olomouc skvělé výkony. A místo Chorého? Za výkony zejména v jarní části by si nominaci zasloužil Ondřej Mihálik. Tento bojovník z Hradce Králové, který překonal spoustu zranění, je sice typologicky jiný typ než Chorý, ale v soubojích i v koncovce jde jeho přítomnost zatraceně cítit.
Lukáš Horníček jasná jednička, co Staněk?
Můžeme se bavit o Matěji Kovářovi, že on vychytal penalty, že tým je na něho zvyklý a proto by měl jedničkou. A ano, jsou to relevantní argumenty. Ale přehlížet v životní formě chytajícího Lukáše Horníčka by byla chyba. Fantom z Bragy letos čaroval v bráně, přitáhl zájem velkoklubů a je aktuálně nejlepším českým brankářem. Oproti Kovářovi na mě působí o mnoho jistějším dojmem a jemu by pozice brankářské jedničky náramně slušela.
Jedno jméno v bráně vyvolalo však u fanoušků diskuzi a to byl Jindřich Staněk. Padaly dotazy, proč nejel Jakub Markovič, který byl ve Slavii jedničkou. Nebo Martin Jedlička, který v Baníku chytal na jaro fenomenálně. Případně Adam Zadražil, který byl letos asi nejlepším brankářem ligy. Než přejdu k menšímu rozboru, chci jen říct, že jde o pozici třetího brankáře. Nebo aspoň si to myslím. Trenér Koubek zcela jistě ukáže na někoho z dvojice Horníček-Kovář při výběru zahajovací sestavy.
Ale ve prospěch Jindřicha Staňka hraje zkušenost s těžkými reprezentačními zápasy. Kovář s Horníčkem jsou přece jen na brankáře stále velmi mladí. A Staněk se svými zkušenostmi pro ně bude jako takový mentor v kabině. Navíc, na pozici brankáře nás bota netlačí a Staněk je kvalitní brankář. Za mě tady zkušenosti rozhodně hrají pro něj. Ačkoli by Jedlička, Zadražil nebo Markovič mohli být také na pozici třetího brankáře, Staňkovo jméno za mě v tomto ohledu dává smysl.
Miroslav Koubek přestal ignorovat mladé hráče
A mohli jsme to vidět už při skladbě širší nominace, která čítala přes padesát jmen. Jan Koutný nebo Antonín Kinský jsou mladí brankáři, kteří chytají nyní ve skvělé formě. Matěj Hadaš, Karel Spáčil nebo Adam Ševínský odehráli rovněž skvělou sezonu ve svých klubech a už jen účast v širší nominaci byla příjemným osvěžením. Ondřej Kričfaluši, David Planka, Kryštof Daněk nebo Lukáš Ambros byli pak učiněným pozitivním zjevením v širší nominaci. A útočníci Václav Sejk, Christophe Kabongo nebo Vojtěch Patrák pak jen tento osvěžující mix dotáhli k dokonalosti.
A je úplně jedno, že nyní jsem vypsal hráče, kteří nakonec v závěrečné nominaci nejsou. Miroslav Koubek přestal ignorovat mladé hráče ve formě i obecně hráče, co jsou ve formě. Oproti tomu, co předváděli Ivan Hašek, Karel Jarolím nebo místy i Jaroslav Šilhavý, kteří konzervativně vsázeli na známá jména bez ohledu na jejich formu, je to další důkaz, že česká reprezentace prochází výrazným přerodem. Miroslav Koubek má sice v září 75 let, ale je to zkušený stratég, který ví, že základ týmu mají tvořit hráči, co hrají ve formě a ne jen jména.
Když se podíváme na to, jaký věkový průměr měla česká reprezentace před dvaceti lety v Německu, tak to bylo 28.52 let. Nejmladší hráč byl 24letý Petr Čech. Nyní je sice věkový průměr lehce přes 27 let, ale vidíme zde hráče jako Sojka, Chaloupek, Sochůrek, Višinský nebo Hložek, kteří tvoří základ pro budoucí jádro fotbalové reprezentace. A je dobře, že se reprezentace konečně zmátořila po letech temna, kdy zklamaly generace vicemistrů světa do 20 let z roku 2007 nebo stříbrná devatenáctka z ME do 19 let z roku 2011 a roky zanedbávání mládeže i výchovy fotbalistů. Pane Koubku, klobouk dolů!
Alexandr Sojka a Hugo Sochůrek píší fotbalovou pohádku
Minulé léto odešel Alexandr Sojka do Hradce Králové jako nepříliš využívaný hráč, ale činovníci Viktorky tušili, že v tomto hráči mají skrytý poklad a proto si ponechali klauzuli na zpětný odkup. A Sojka hrál na podzim v Hradci tak výtečně, že si jej Plzeň v zimě odkoupila. A udělala skvěle. Sojka je nepříjemný středopolař, který hraje celoplošný fotbal, má přehled ve hře a neúnavně podporuje útok. Z mladého hráče se za rok stal plejer, který je jedním ze symbolů generačního přerodu reprezentace. Pokud dostane příležitost v jakémkoli zápase, napíše další kapitolu svého báječného vzestupu. Z Táborska, pak nevyužívaný v Plzni, rozehraný v Hradci a nakonec cesta z Plzně na mistrovství světa ve fotbale. Není to nádhera?
Ještě krásnější příběh má Hugo Sochůrek. Nejmladší hráč v historii české reprezentace ještě loni odehrál evropský i světový šampionát do 17 let. Do A-týmu Sparty se probojoval teprve na jaro a výsledek? Dvě asistence v osmi zápasech, solidní zápasová hodnocení a během půl roku cenovka z nuly na 90 milionů korun. Sochůrek navíc ukázal odvahu, nebojí se hrát s míčem, nebojí se jít jeden na jednoho, má kuráž i správnou mladickou drzost. Česko se tak zařadí po bok takového Německa, Pobřeží Slonoviny, které mají rovněž ve svých řadách neobroušené talenty jako Lennart Karl, Bazoumana Touré nebo Yan Diomandé. A Sochůrek se zařadí vedle těchto talentovaných hráčů.
Tito čeští mladíci píší báječnou fotbalovou pohádku a pokud dostanou příležitost a lapí ji za pačesy, nebudeme sledovat jen nové talenty. Budeme sledovat hráče, kteří svými výkony můžou skautům nasměrovat pozornost do České republiky. Jak jsme se mohli přesvědčit, čeští hráči jsou stále v kurzu. A radary zahraničních klubů budou víc a víc zaměřovat pozornost právě do tuzemského fotbalového rybníčku. Kluci, držíme pěsti!
Adam Hložek to má stále v noze, proč absence Ladry s týmem nehne?
Předposlední kapitolu věnuji ofenzivním hráčům a tím prvním je Adam Hložek. Ten kluk to prostě má stále v noze. Kdekdo si myslel, že to bude jednosezónní zázrak a v Bundeslize se potká s realitou. Jenže po ne tak vydařené štaci v Leverkusenu předváděl v dresu Hoffenheimu skvělé výkony. Loni vstřelil jedenáct soutěžních branek a na čtyři přihrál. A když to vypadalo, že letošní sezona bude průlomová, přišla vážná zranění. Zlomená kůstka v noze, problémy se šlachou v lýtku, to mladého útočníka zastavilo. Není to hráč pro základní sestavu kvůli fyzičce po zranění, ale jako super-sub si ho umím představit. A nechat takového hráče doma? To by byl absolutní nesmysl.
V tomto bodě se vrátím i k absenci Tomáše Ladry. Jistě, co měl udělat víc, když dal v posledním přáteláku gól? Co měl dělat víc, když letos ukazoval solidní ofenzivní produktivitu? Tady ale však to vezmu z opačného pohledu než u Jindřicha Staňka. Nominace Denise Višinského mi dává smysl. Letos rozhodně nebyl o nic horší než Tomáš Ladra, vstřelil devět soutěžních branek a tady by nebyla špatně žádná volba, ať už by zůstal doma ten nebo ten.
Navíc jde v obou případech o hráče, kteří budou na okraji sestavy, tudíž tady nejde o to, že by účastí či neúčastí Ladry tým utrpěl. Višinský navíc tuto severoamerickou školu z mistrovství světa může krásně využít pro svou fotbalovou budoucnost. Ve svých 23 letech má celou kariéru před sebou, dokázal rozjet svou kariéru po paběrkování ve Slavii a kdybych byl trenérem, také bych spíše ukázal na něj než na Ladru. Zároveň je potěšující pro trenéra i fanoušky, že si konečně můžeme dovolit vybírat z hráčů, co mají formu. A to značí opět, že český fotbal míří nahoru.
Závěr: Osmifinále pro Česko není utopie
Pro většinu fanoušků je úspěch už jen fakt, že po dvaceti letech jsme se na mistrovství světa dostali. Vyřadit supersilné Dánsko, které má persony jako Hjulmand, Höjlund, Högh, Andersen a další, to byla událost hodná oslavě. Ale postupem tohle rozhodně končit nemusí. Proti Korejcům nebo Jihoafričanům rozhodně máme šanci na to urvat tři body. Mexiko před domácím publikem asi neporazíme, protože Mexiko doma je úplně jiný tým, než jak ho známe normálně.
Postup ze skupiny za mě určitě bude, byť se mohu mýlit. Ale s tímto týmem může Česko rozhodně dojít daleko. Miroslav Koubek udělal dokonale vyvážený mix zkušeností, mládí i hráčů v ideálním fotbalovém věku. A co víc, všichni tito hráči jsou ve výborné formě a to ještě další hráči ve výborné formě byli vynecháni z nominace. Osmifinále pro český tým rozhodně utopie není a málokdo by se mohl divit, kdyby to naši do té TOP 16 dotáhli.
Tak kluci, držíme vám pěsti, udělejte tam úspěch!
Zdroje
Livesport statistiky
Eurofotbal
Transfermarkt
názor autora
