Článek
Petr Macinka si sice stále neodpustí výpady vůči Pražskému hradu a prezidentu Petru Pavlovi, ale válčí na zamrzlé frontě. Prezidenta nikterak jeho pubertální výlevy nerozhodily, kromě esemesek, kde se Macinka pokusil prezidenta vydírat. Ale jinak si prezident z Macinky příliš mnoho nedělá a soustředí se spíš na to, aby kvůli politice nebyli Češi ve světě za úplné pitomce. Což se prezidentovi částečně nějak daří, přestože summit v Ankaře nechal ve spojencích rozporuplné pocity. Zvláště proto, když se do čela delegace nasáčkoval premiér Andrej Babiš, který prakticky ani nerozumí tomu, jak NATO funguje. Což není nic nového, když víme ještě z roku 2023, jak by se zachoval vůči Polsku v případě napadení.
Ale válka mezi prezidentem a vládou se aspoň naoko chýlí ke konci. Možná se jen Andrej Babiš s Petrem Macinkou dočasně stahují a připravují se na příští rok, kdy proti prezidentovi budou chtít to nejhnusnější z nejhnusnějších, přestože ani ty věci nemusí být pravdou. Ale výroková logika nebo jejich pravdivost je vládním stranám ukradená stejně jako jejich předvolební sliby. A navíc teď budou muset střílet šípy do zad hnutí STAN, které je nejsilnější opoziční stranou, obhajuje deset senátních křesel a postupnými krůčky se oni v čele s Vítem Rakušanem stávají lídry opozice.
Jenže když je válka mezi Hradem a Černínským palácem aspoň teď zamrzlá, je načase hodnotit výsledky tohoto sporu. A především hledat vítěze a poražené tohoto boje. A mnohé to překvapí, ale Petr Macinka i když v konfrontaci s prezidentem neobstál, tak v konečném důsledku na tomto sporu vydělal víc, než by si kdo řekl. A jediný, kdo nejde zařadit mezi vítěze a poražené, je Andrej Babiš, který sám neví, na čí straně stát a jestli vůbec jít proti prezidentovi.
Začněme ale samotným prezidentem Petrem Pavlem, který rozhodně je vítězem tohoto sporu. Jeho obliba možná klesla u voličů Motoristů, ale ne drasticky. Stále si drží důvěru občanů mezi 54-63 procenty a na těchto sporech s vládou mohl ztratit opravdu mnoho. Jenže to se nestalo, ukázalo se, že u nás je prezident brán jako takový masarykovský následník. Ať už byl u moci Havel, Klaus nebo Zeman, bez ohledu na jejich kroky či kontroverze, byli velmi váženými prezidenty. Lidi je respektovali, Miloš Zeman dvakrát vyhrál přímou volbu prezidenta a dokázal otočit výsledek na svou stranu i ve chvíli, kdy se zdálo, že v roce 2018 budou volby formalitou ve prospěch Jiřího Drahoše.
Petr Pavel na tomto sporu vyhrál nejvíc tím, že neztratil důvěru lidí. A naopak si získal sympatie těch, kteří vyžadují od prezidenta aktivnější politickou roli. Nyní bude pro vládní strany velmi těžké Pavla diskreditovat, protože on sám veřejně prohlásil, že ani Andreje Babiše, ani Petra Macinku jako nepřátele nebere. A je otevřen politické diskusi na jakékoli téma. I takový Petr Macinka sám prohlásil, že Motoristé s prezidentem mají mnoho názorů společných. Ale zkrátka u Macinky převážila lidská vazba k Filipu Turkovi než snaha o to dělat dobrou politiku. Tady je vítěz naprosto jasný.
Překvapivým vítězem je ale i samotný předseda Motoristů Petr Macinka a ukázal, že v aktuální vládě on je asi nejchytřejším politikem. Protože jeho strana, ve které je sice pramálo výrazných tváří, stála na tom, že voličsky ji ovládá Filip Turek a potenciál pro profit leží v kapsách Pavla Tykače. A on tady vydělal neuvěřitelné kvantum politických bodů. Dokud nezačal Macinka válku s prezidentem, věděli jsme o něm jen to, že měl v minulosti kolotoče, že je ministr zahraničí a vicepremiér a že celý život dělal podržtašku Václavu Klausovi. A i když i jeho zvednutá ruka dává zelenou k tomu, aby vláda měla důvěru a byla politicky legitimní, on jede vlastní politiku.
Nedá se říct, že by Macinka skutečně aplikoval nějaký klausismus do politiky anebo se snažil o nějaký „macinkismus“, ale na tomto sporu si udělal politické PR. Najednou už to není jen o Filipu Turkovi, ale Macinka konečně jako předseda strany získal relevanci. Do eurovoleb v koalici s Přísahou dva roky zpátky šel až jako čtvrtý, jedničkou byl Filip Turek. Celostátní volební lídr v roce 2025 byl opět Filip Turek, Macinka zůstal někde v jihomoravské kleci, kde získal 6 483 preferenčních hlasů. A to není track record, který by z Macinky dělal skutečně známého nebo vlivného politika už jen v řadách Motoristů, ne tak ještě vlivného politika v Česku.
Provokování a vytváření sporů udělalo z Macinky politickou hvězdu. Kdybychom si chtěli zahrát politické „Co na to Češi?“, tak by se Macinka umístil zcela jistě v TOP 10 nejznámějších českých politiků. Do té doby o něm příliš mnoho nikdo nevěděl. A tady se ukázala jeho politická inteligence, protože on ze sebe udělal výraznou tvář. Má to ale i svou negativní stránku, neboť headliny plní to, že ve sněmovně dělá grimasy jako afektovaná puberťačka. Anebo to, že odmítá pouštět na své tiskovky Zdislavu Pokornou. Což je škoda, neboť jako ministr zahraničí úplně špatný není. Nemyslím si, že pracuje tak, jako by se na resortu narodil, ale nedělá zlou práci. A to ty jeho výstřelky jeho práci dost kalí.
Jenže válka s prezidentem má negativní stránku především pro samotné Motoristy. Teď jsme řešili Macinkovo osobně-politické PR, pro Motoristy ale tohle byla sebevražedná mise. Protože tento spor odkryl v plné nahotě, že jejich politický program byla jedna obří lež. Především kecy o udržitelnosti veřejnoprávních médií a vyrovnaném rozpočtu. Na to, že Motoristé tepali vládu Petra Fialy za neodpovědné nakládání s veřejnými financemi a chtěli mít rozpočet příští rok někde na 165 miliardách korun, tak bude zábava sledovat, jak bude probíhat diskuze o plánovaném schodu 389 miliard korun. Jenže to je tak, když vyměníte volební program za věrnost a loajalitu Andreji Babišovi.
Tady Motoristé jako celek prohráli, neboť se ukázalo, že kromě provokace, trollení a uměle vytvořených sporů nemají prakticky vůbec nic, co by mohli v politice dokázat. Skákat se bude totiž tak, jak pískne Andrej Babiš, takže i kdyby Motoristé se sebevíc mlátili do hrudi, že chtějí mít veřejnoprávní média a vyrovnaný rozpočet, premiér jim důrazně ukáže, kde je jich místo. A jelikož Motoristé nejsou politickým holdingem jednoho muže, ztrácí se tím pádem postupně i jejich relevance. A jejich politická síla propadá do hluboké fáze marginalizace.
Kdo ale schytal neskutečný politický výprask, tak to je Filip Turek. Nebudu rozebírat jeho kauzy, protože ten člověk je zkrátka už jen směšnou karikaturou sebe sama. A tak, jak ambiciózně v politice začal, se stal pro většinu lidí nejstarším pětiletým klukem v České republice. Minimálně po mentální stránce, protože s trapnými výmluvami a pubertálními výlevy se opravdu Turek nedá považovat za zralého čtyřicetiletého jedince. Jenže proč je toto pro Turka taková drtivá porážka?
Filip Turek byl europoslancem, kde mohl reálně ovlivnit Green Deal a kde bral královskou gáži zhruba ve výši čtvrt milionu měsíčně. Vrátil se do české politiky, kde byl zvolen jako poslanec. Ale vzhledem k tomu, jak výraznou tváří Motoristů byl, respektive tou nejvýraznější, tak logicky očekával, že jej Petr Pavel bude jmenovat ministrem čehokoli. A s tím, jak ho prezident nejmenoval, tak úplně vymazal jeho politickou existenci. Turek se stal zmocněncem pro Green Deal, ačkoli z této pozice nemá vůbec žádnou možnost něco s Green Dealem dělat. A aby si pohladil své vlastní ego, tak anektoval ministru Červenému jeho ministerskou kancelář, kde si hraje na rádoby ministra hraje. A dennodenně dokazuje, že jeho nejmenování ministrem bylo tím nejlepším, co se Česku mohlo stát.
Ale za rok prakticky Turek se stal politickou mrtvolou. Prázdnou politickou schránkou, která nemá moc cokoli ovlivnit kromě toho, že poslušně zvedne ruku na cokoli, co se ve vládních kruzích nachystá. Z ambiciózního europoslance se tak stalo politické nic, ze kterého lidé mají legraci. Postupně mu ubyli i fanoušci na sociálních sítích, přestože má stále 250 tisíc sledujících, jeho čísla ještě rok zpátky byly někde jinde. A z královské gáže mu zbyl jen post poslance, kterého se podle právníků měl vzdát, jelikož smlouva s resortem životního prostředí se vylučuje s poslaneckým mandátem. Co na to říct? Je to zasloužený pád hranaté legendy.
Přestože zřejmě nás budou provázet i další spory mezi Petrem Pavlem a Petrem Macinkou + možná dalšími členy vlády, tak vítěze a poražené už máme. A premiér Babiš tím tak nějak proklouzl, aniž by si někdo všiml, že tento pán dělá premiéra. Řečeno v nadsázce. Vítězem je Babiš možná v tom, že Pavel Turka nejmenoval, protože tyto výstřelky by Babiš nervově neměl šanci zvládnout.
Česká politická válka tak zamrzla na stojící frontě. Ale Filip Turek s Motoristy jsou definitivně na ručník.
