Článek
Že svět se nachází v geopolitické nestabilitě, není jen chyba Vladimira Putina, který již pátým rokem útočí na Ukrajinu. Pilířem nestability je americký prezident Donald Trump, u něhož svět okolo neví, co se bude dít za hodinu, natož za týden. USA jsou nyní brány jako nespolehlivý partner, což je Trumpova vina bezesporu. Frustruje to i samotné Američany, kterých několik dní nazpět vyšlo do ulic hned osm milionů. Jde o třetí obří demonstraci ve Spojených státech během několika měsíců proti Trumpovi, ta na konci března byla zatím největší.
Trump začíná Američanům lézt krkem. Jeho podpora klesá k hranici čtyřiceti procent, jeho počínání ničí i Republikánskou stranu, která míří k vysoké prohře v midterms volbách. Trump je autoritář, který se neváhá kamarádit s kdejakým diktátorem, který pohladí jeho ego nebo sdílí jeho imperialistické choutky. Zároveň jde však o člověka, který své činy nedělá jen kvůli nějakému obchodnímu stylu politiky. Jde o dýmové clony před Epsteinovými spisy.
Tuto věc píšu poměrně často a jistě, jde o názorovou oblast, nicméně když se podíváme do nedávné minulosti, tak jde o pomalu naučený vzorec:
V létě roku 2025 se začalo nahlas mluvit o Epsteinových spisech a spojení s Donaldem Trumpem. Výsledek? Trump zaútočil na íránská jaderná zařízení.
Po Novém roce už začala veřejnost tlačit na americkou administrativu, ať Epsteinovy spisy zveřejní. Výsledek? Únos Nicolase Madura a myšlenky na anexi Grónska.
Tlak však pokračoval a proto Trump udělal dýmovou clonu v podobě masivního útoku na Írán. Výsledek? Epsteinovy spisy teď nikdo neřeší, řeší se zdražující pohonné hmoty, životem zaplatil íránský ajatolláh Alí Chameneí a zbytečná válka v Íránu má horší následky spíše pro Američany.
Američané totiž ztrácí ve válce hromadu válečné munice. Teokratický režim v Íránu neskončil a co hůř, Hormuzský průliv je uzavřený, tím pádem krize s pohonnými hmotami či plynem nekončí. Trump navíc neustále něco žvaní o příměří, ačkoli toto Teherán odmítá. Ještě komičtěji pak působí to, když Trump říká, že jeho kroky respektuje celý svět nebo, že je nejlepší vyjednavač. Dejme si pár faktů, jak to vlastně s tím respektem a podporou je:
1) Německo tvrdě s Trumpem zametlo. Německý ministr obrany Boris Pistorius i kancléř Friedrich Merz odmítli pomoct Trumpovi s Íránem s tím, že evropské země tento konflikt nezačaly.
2) Proti Trumpovi je i Keir Starmer. Ten na svých sociálních sítích i veřejně prohlásil, že Británie rozhodně do války s Íránem nepůjde, protože tohle je dílo amerického prezidenta. Trump tak poštval i druhého klíčového spojence.
3) Trumpův postup odmítli i Francie, Španělsko i Itálie. Proti Trumpovi se tak postavila i jeho oblíbenkyně Giorgia Meloni. Ještě razantněji pak zakročilo Polsko, které Trumpovi vzkázalo, aby nechal být jejich systémy PVO. Trump tak ztratil evropské velmoci. A co hůř pro něj, Švýcarsko, které je po celou dobu neutrální, se nyní proti Trumpovi také ohradilo.
Trump jednu věc udělal naprosto výborně a zároveň ji nepředpokládal. Čekal, že mu Evropa odkývá kdejakou blbost a on si může moct nerušeně užívat svých imperialistických choutek. Jenže se přepočítal. Evropa nachází půdu pod nohama, zvyšuje výdaje na obranu, vyvíjí protiatomové kryty i zbraně. A co může dělat Trump? Maximálně se vztekat a kopat nohama okolo sebe.
Trump zároveň zatloukl hřebíky do rakve co se týče NATO. Otevřeně vyhrožuje, že USA stáhne ze Severoatlantické aliance, jenže naráží tady na několik věcí. On jako prezident si nemůže říct, že USA odchází z NATO. Toto rozhodnutí díky zákonu z roku 2023 musí posvětit Kongres i Senát. A navíc „výpovědní“ lhůta trvá jeden celý rok. Trump sice může s USA dostat členské státy pod tlak tím, že nebude dávat tolik peněz na obranu, bude vydírat členské státy s HDP na obranu anebo poruší článek 5 v případě napadení jiného členského státu. Ten už mimochodem stačil zpochybnit.
Trump navíc svou bezpáteřnost potvrdil tím, když pohrozil státům NATO, že pokud mu nepomůžou s Hormuzským průlivem, tak přestane dodávat zbraně Ukrajině. Opravdu si musí oranžový klaun brát za rukojmí napadenou zemi? Navíc Trump zapomíná na jednu klíčovou věc. NATO není útočný pakt, nýbrž obranný. V roce 2001, kdy došlo navíc k útoku na newyorská dvojčata, členské státy NATO aktivovaly článek 5 a šly USA na pomoc.
Ovšem, jsou za tím jen dýmové clony? No, ne jen dýmové clony. Z tohohle marasmu se může radovat jeden člověk a jedna země: Rusko a Vladimir Putin. Díky stoupajícím cenám ropy a zavřenému Hormuzskému průlivu má šanci opět živit svou válečnou ekonomiku. Evropa tak musí urychleně hledat co nejlepší alternativy. Trump potvrzuje, že není spojencem Evropy, Ukrajiny ani NATO. Ale spojencem Putina. Tyto kroky zachraňují Rusko od pogromu, ačkoli se v ruských kruzích začíná stále víc a víc mluvit o tom, že válku na Ukrajině prohraje.
Opět se tak oživují teorie, jestli Trump nebyl agent KGB s krycím jménem Krasnov. Je to nepodložená teorie, nicméně spojenectvím s Putinem Trump opravdu jedná z jedné strany jako ruský agent. Z druhé strany pak jedná jako narcista, který si myslí, že mu patří svět a že spojenci i rivalové jsou dívky z Epsteinových spisů, které se mu pod nátlakem podvolí.
Závěrem, jaké jsou tedy výsledky Trumpova šíleného vládnutí?
- Trump rozložil celní válkou s Čínou i válkou v Íránu důvěru Američanů
- občané proti němu ve velkém demonstrují
- Trump zničil partnerství s evropskými spojenci i spojenci v NATO
- Evropa ukázala Trumpovi, že se ho nebojí a zároveň ukázala i kus vlastního sebevědomí
- USA válku v Íránu nevyhraje a pokud ano, tak za cenu Pyrrhova vítězství
- Trumpovi jde hlavně o sebe, ne o vlastní zemi
Nezbývá než doufat, že Republikáni se otočí proti Trumpovi a s Demokraty podají ústavní žalobu. Anebo doufat, že svět pár měsíců ještě vydrží, Republikáni ve volbách schytají debakl a Demokraté úspěšnou ústavní žalobou dostanou Trumpa ze hry. Evropa se možná nějak ubrání, protože už i Macron, Merz, Rutte i Starmer začínají dostávat odvahu.
Ale USA? Ty s tímto oranžovým klaunem budou mít ještě hodně dlouho neklidné spaní.
