Jižní Korea - Česko 2:1. Totálně bezkrevný výkon, takhle to nejde, pánové

Disclaimer: Jedná se opět o názor autora, jak viděl zápas. Zároveň se chci omluvit za obrázek vygenerovaný umělou inteligencí. Jelikož nejsem v Mexiku, poradil jsem si tímto stylem, snad to nebude nikomu vadit.

Dlouhých dvacet let jsme čekali na tento zápas. Pamatuji si, když jsem jako malý špunt sledoval tehdy zápas USA - Česko, který naši kluci zvládli 0:3. Parádní ofenzivní výkon, zasloužené vítězství, akorát dojem kalilo zranění Jana Kollera. To bohužel v zápase proti Koreji nebylo. Ačkoli Česko vedlo 1:0 po gólu kapitána Ladislava Krejčího, výkon byl mdlý. Míč byl víc času ve vzduchu, nebyla žádná mezihra a prakticky jsme sami tímto herním pojetím vymazali ze hry Patrika Schicka a Pavla Šulce.

Korejci sice nepředvedli výkon, že by si z toho divák sedl na zadek, ale ukázali dravost, fotbalovost a chladnou hlavu v klíčových momentech. Jistě, kdyby Tomáš Souček si dal pozor na náběh, díky kterého skóroval z těsného ofsajdu, asi bychom se bavili po zápase jinak. Bohužel, nebavíme se jinak. Jižní Korea si šla za vítězstvím víc a do vyrovnávací branky jsme mohli líbat na dálku rukavice Matěji Kovářovi, že náš tým držel nad vodou. Leč, i on si pak vybral slabé chvilky, které Korejci po zásluze potrestali.

Proto si shrneme pár poznatků ze zápasu, kdo předvedl solidní výkon, čím můžeme porazit naše soupeře a kde by kouč Koubek měl udělat změny v sestavě. Sledujte.

Tohle je asi věc, která mě zamrzela na zápase nejvíce. Jakmile Češi zavětřili skutečnost, že skutečně si ze zápasu nemusí odnést ani bod, změnil se obraz hry. Změnilo se i herní pojetí. A najednou to nevypadalo zas úplně špatně. Pokud naši spoléhali na to, že to uhrají jako Arsenal, že umlátí soupeře po standardkách a centrech, tak taktika to špatná nebyla, ale to by musela fungovat obrana. Robin Hranáč se sice v Hoffenheimu vyprofiloval v klíčového hráče, ale zejména on podcenil situaci u obou branek.

Čisté svědomí nemá ani Matěj Kovář, který do vyrovnávací branky chytal, že by si ho činovníci Neapole mohli rovnou po zápas odvést domů. A potom přišlo vyběhnutí pomalu na hranici šestnáctky a majestátně natažená ruka s vírou, že Oh Hyeon-Gyu Kováře trefí a míč se odrazí ven. Leč, nestalo se. Bázlivá hra bez konceptu a nákopy do země nikoho bohužel a očekávatelně nevygenerovala ani jeden bod. A za to, že naši začali pořádně souvisle hrát až pět minut před vypršením základní hrací doby, za to nemůže ani rychlý balon, ani střižený trávník a ani nadmořská výška.

Už v úvodu utkání se snažili Korejci působit dominantně na míči i na hřišti. A od dvanácté minuty si Češi koledovali o branku. Mimořádně pasivní hra totiž poskytla Korejcům platformu neomezeného působení, hráli rychle po zemi a kdyby Lee Han-Beom mířil ve dvanácté minutě lépe, nikdo by proti inkasované brance nemohl nic namítat. Pasivní hra byl první problém, který dostal Česko do úzkých, ovšem rozhodly i další faktory.

Tím dalším byla díra v meziprostoru. Son Heung-Min, Lee Kang-In nebo Lee Jae-Sung využívali děr mezi obranou a zálohou. Právě odtamtud hrozilo největší nebezpečí pro naši branku, Korejci těchto děr využívali do mezihry i náběhů do zmíněného meziprostoru či za obranu. Díky toho se tak dostávali do větších a větších šancí a nad vodou nás držel právě do té doby bezchybný Kovář anebo nepřesná muška korejských útočníků.

Proto nebylo divu, že Korejci zápas otočili právě po dvou takových útocích. Hwang In-Beom v plné nahotě pak ukázal recept Jihoafričanům, kterak se dá na naši obranu vyzrát. Díry mezi řadami i ve středu hřiště zcela jistě budou studovat i nebezpeční Mexičané. Co jsme viděli jejich kreativitu v ofenzivě, tak Roberto Alvarado nebo Julian Quinones se budou v těchto prostorech cítit jako ryba ve vodě. Proti Koreji jsme prakticky zázrakem drželi čisté konto do 67. minuty. Poté se to sesypalo, bohužel.

Co se týče složení sestavy, tak další zápas bych osobně dal do branky Lukáše Horníčka. Ten po životní sezoně v Braze by měl dostat proti Jihoafrické republice šanci, kór poté, co Kovář se spolupodílel na obou inkasovaných brankách. Kovář ukazuje, že konzistence je jeho největší nepřítel. Je schopen vytáhnout dva tři zákroky světové třídy a potom je schopný totálně zadrbat zbytek utkání. Dlouhodobě z něj necítím jistotu a i když se zalíbil činovníkům Neapole a přeju mu úspěšnou kariéru, Horníček zkrátka by měl být volba číslo jedna.

Vyloženě špatný výkon nepředvedl ani Alexandr Sojka, ale v druhém zápase by měl i on zůstat na lavičce. Totéž i Lukáš Provod, který měl výborný první poločas a pak se ze hry úplně vytratil. Šanci by za mě měl dostat Lukáš Červ, který je motorovou myší v záloze, dobře vyplňuje prostory a není mu cizí ani výstavba hry. Útočný trojzubec bych si uměl představit ve složení Pavel Šulc-Patrik Schick-Adam Hložek. Zejména Hložek ukázal během pár minut na hřišti, že je při chuti, cítí se velmi dobře a umí uplatnit sílu v soubojích. A pokud ještě nevydrží celých 90 minut, nasadit jako žolíka Provoda by byl dobrý tah.

Když máte ve své základní sestavě polovinu hráčů, co má okolo 190 centimetrů, bylo by asi zločinem proti lidskosti, kdybyste si nechodili pro standardky. Přesně tohle na Korejce platilo, kde kromě snad prvních dvou nevydařených standardek či centrů hrozilo pokaždé nebezpečí. Tomáš Souček kromě gólu také nebezpečně zakončoval, po dlouhém autu mohl srovnat na 2:2 Adam Hložek. V tomhle je rozhodně síla českého týmu a proti nevysokým Afričanům nebo Mexičanům zde můžou rozhodně zápas zlomit na svou stranu.

Jenže je třeba hrát i po zemi. Není náhoda, že co se obměnila sestava a začalo se hrát po zemi, byly z toho nebezpečné šance. Máme ve svém týmu technicky zdatné fotbalisty a navíc právě v onom závěru utkání hráči ukázali, že ani zrychlení hry jim není cizí. Než hrát nekoncepční nákopy do vzduchu, kde větší polovina míčů byla pouze odevzdanými, hra na rychlý ofenzivní přechod může být klíčem k vítězství. Zejména proti mátožným Jihoafričanům, jejichž pomalá hra bude nyní oslabena o dva hráče.

Co jsem koukal na úvodní zápas turnaje, tak Mexiko je sice fotbalovější tým než Jihoafrická republika. Ale ani od nich to žádná hitparáda nebyla. Jihoafričané pak i v devíti ukázali, co platí na mexickou obranu a kapitán César Montes to odskákal v podobě červené karty. Ovšem Jihoafričané se vytasili příšerným výkonem, jaký již dlouho na šampionátu nepamatuji. Snad kromě krajního beka Khulisa Mudaua tam nikdo nepředvedl výkon, který by aspoň sahal po průměru. Ani opěvovaný Lyle Foster z Burnley.

Tři body v dalším zápase jsou absolutní povinnost, pokud se změní styl hry. A upřímně, fungovat to může i na Mexičany. Mexiko má postavenou výstavbu hry na Eriku Lirovi, případně Edsonu Álvarezovi, kteří se stahují mezi stopery a odtamtud adresují přesné přihrávky. A právě na takový zápas může platit jeden z dvojice Červ nebo Sadílek, kteří zvládají pravidelně otravovat soupeřům život při rozehrávce. A především pozor na údernou dvojici Quinones-Jiménez. Protože tihle dva jsou absolutní gamechanger pro mexickou hru.

Tyto dva celky musíme porazit a myslím si, že rozhodně je v našich silách je porazit. Jen to nepůjde tak bezkrevným výkonem jako předvedli naši hráči proti Jižní Koreji.

Dá se říct, že pro český tým už nyní neexistuje prostor na chyby. Vyřazovací boje začaly pro naše hochy právě teď. Navíc co víme z velkých turnajů, tak druhé zápasy jsme kolikrát nezvládli. Na mistrovství světa v Německu jsme takhle vyhořeli proti Ghaně. Evropské šampionáty v letech 2000, 2008, 2020 i 2024 jsme také nedokázali vyhrát. Navíc na posledním Euru jsme pouze remizovali s Gruzií, která byla brána za papírově nejslabší tým skupiny, stejně jako před dvaceti lety Ghana. Nyní nás čeká JAR, papírově nejslabší tým skupiny, tak snad to dopadne dobře.

Teď už není zkrátka prostor na nějaké spoléhání se na chyby druhých anebo, že se to nějak udělá. Historický zápis stále můžeme udělat, ale reprezentanti musí změnit přístup i herní pojetí. Jinak z toho může být fiasko, konec v základní skupině a maximálně jeden bod z turnaje. A kvůli tomuhle fotbalisté ani fanoušci nečekali dvacet let, než další zápas na mistrovství světa přijde.

A vzpomínat s úsměvem pouze na to, jak Pavlu Šulcovi roztrhl dres jeden z korejských obránců, to by bylo sakra málo.

Livesport statistiky

sledování zápasu autorem