Děti, které zůstávají doma. A neměly by. Chybí jim asistenti

Podpůrná opatření na financování asistentů pedagogů ve speciálních školách byla totiž zrušena. Následky? Tisíce dětí s těžkým kombinovaným postižením zůstávají mimo vzdělávací systém. Bez možnosti učit se, bez kontaktu s vrstevníky, bez šance na vývoj.

Centrum Smiling Crocodile patří mezi ta zařízení, která tuto situaci pociťují každý den. Vzdělávají děti, jež potřebují nepřetržitou individuální péči. A právě asistenti pedagogů jsou v tomto procesu naprosto klíčoví. Bez nich není možné zajistit nejen výuku, ale často ani samotnou bezpečnost těchto dětí. Asistenti zde nejsou „jen“ pomocníky učitelů. Jejich role často přesahuje do zdravotní péče, krizového managementu a každodenního udržení důstojnosti dítěte ve školním prostředí.

Bez asistentů bychom nemohli fungovat. Každé dítě potřebuje individuální přístup. Není to volba, je to nutnost. Jenže stát už několik let tuto potřebu přehlíží. Dnes rodiče čelí volbě, kterou by neměl nikdo dělat: buď platit asistenty ze svého, nebo dítě nechat doma.

Děti doma = upadající naděje

To druhé bohužel začíná být čím dál častější. Děti se ocitají v izolaci, bez vrstevníků, bez rozvoje, bez možnosti zažít obyčejný školní den. V některých případech jde přitom doslova o ztrátu jediné šance, jak se zapojit do společnosti, naučit se komunikovat, posunout se o krok dál.

Smiling Crocodile není jediná organizace. Podobně se potýkají s nedostatkem financí i další speciální školy a centra napříč Českou republikou. A zatímco stát mlčí, neziskové organizace se snaží alespoň částečně vykrývat tento výpadek pomocí dárců z řad veřejnosti a firem. Díky tomu vznikla iniciativa #Dikytobemuzu, která upozorňuje na závažnost celé situace a sbírá prostředky na pokrytí platů pro asistenty.

Vyšší šance na život

Výzkumy přitom jasně ukazují, že děti, které mají pravidelnou odbornou podporu, mají větší šanci na začlenění, na rozvoj, na plnohodnotnější život. Ztráta asistenta proto neznamená jen konec výuky, ale často znamená i ztrátu naděje.

Bez stabilního financování není možné mluvit o skutečné inkluzi. Ta se totiž neděje jen proklamacemi na papíře, ale právě v těchto každodenních maličkostech: v tom, že dítě s postižením ráno vstane, obleče se a ví, že někdo ve škole na něj čeká. Že tam bude v bezpečí. A že mu někdo pomůže otevřít dveře do světa, který pro něj jinak zůstává zavřený.

Asistenti pedagogů nejsou luxus. Jsou základním předpokladem k tomu, aby každé dítě mělo přístup ke vzdělání – bez ohledu na to, s jakou výbavou přišlo na svět.

Seznam pramenů: