Článek
Věřím, že jsou místa na světě, kde máte smůlu v tom, co chcete zažít nebo jak se tam chcete cítit. Jsou to místa, co si sama řeknou, co vám nabídnou a ukážou. Líbí se mi názor, že samo BALI se rozhodne, zda vás přijme, nebo ne. Tenhle úhel pohledu změnil mé cestovatelské úvahy. Nechala jsem doma evropské móresy a nechala si jen hrubou představu, jak na mě Bali asi dýchne.
Cesta na konec světa, když máte pocit, že už jste jisto jistě museli minout zeměkouli a stále letíte, nechám stranou. Kombinace alkoholu s léky na spaní mi let do ráje zkrátil. Slintala jsem ještě při příletu a se zakaleným zrakem jsem započala nasávat energii místa.
Na Bali si přijdete jako obr, který si nesměle přeje začlenit se mezi místní populaci. Balijci jsou malí, drobní, usměvaví. Mají malá auta, skútry, malé vrabce, malé šneky, štíhlé kočky, psy i opice.
Současně mají velká srdce, velký oceán a obří flóru, jejichž nedomrlé miniatury pěstujeme doma v květináčích a jsme na ně pyšní.
Indický oceán je živel. Zdá se vám, že s vámi komunikuje jako živočich oblečen do pláště nezměrné masy vody. Oťukává si vás, nabízí tvář dobrotivou, ale současně vás nenechává na pochybách, že dokáže být tvrdohlavě drsný. A vy stojíte na pláži u paty té nejmenší vlnky, která si vás zvědavě olizuje.
Tak tam tak stojíte a marně přemýšlíte o tom, kde se vzal ten názor, že jsme páni tvorstva a když chceme, poručíme větru, dešti…
A on se potichu zeptal: „A ty jsi čí a co chceš?“
„Já?“
Chtěla jsem spustit časem ověřené a vybroušené fráze o sobě, o svém vzdělání, o společenském statusu, koho znám, co všechno umím a pomlčela bych o tom, co neumím. Asi bych končila tím, co všechno už mám, co ještě chci, čeho jsem dosáhla, na co jsem pyšná, kdo všechno mě má rád a proč…a pak jsem pochopila, že na to se mě neptá.
Dřepla jsem si s vědomím, že tohle nebude „small talk“. Vyčítavě jsem pohlédla do tváře vodnímu monstru a s definitivní platností jsem pochopila, že pro tyhle otázky jsem si přes celou planetu přiletěla. Chjo.
Když se vás takhle někdo zeptá, nemůžete dělat, že to neslyšíte, nemůžete chtít zkonkretizovat dotaz, neb otázce podvědomě velmi dobře rozumíte. Pak začnete formulovat odpověď, kterou Xkrát vezmete zpátky, protože zkraje všechno zní divně, prkenně až debilně.
Oceán mě nakonec propustil. Vypíchl mi tam několik hluchých míst v odpovědích, se kterými nebyl spokojen on ani já, ale k meritu věci jsme se dostali.
Přeji vám všem s koncem starého roku malá zastavení se sebou samými. Přeji vám zachytit ty správné otázky, které vás vrátí do skutečného života a na které je čas začít si odpovídat.
Přeji vám ať máte kolem sebe lidi, kteří vás milují tak jak jste, bez nutnosti se přetvařovat. Příští rok bude o autenticitě, která je dle mého názoru jedinou schůdnou cestou k jednoduchosti ve světě příliš složitém.
Vaše Dagmar
