Článek
Upražené laciné suché nudle, rozmačkaná sezamová semínka, nad kterými milovníci lahůdek často ohrnou nos, rozpatlané pistácie a to celé zabalené do malého množství čokolády, aby to nevypadalo tak hrozně. To je dubajská čokoláda. Něco upatlaného, chuťově nepřitažlivého, a když chcete rozlomit tabulku této podivnosti navíc nevzhledného, pobláznilo v poslední době mnoho Čechů.
Co způsobilo takový zájem o cosi, co s čokoládou v podstatě nemá nic moc společného, a navíc to skoro nikomu nechutná? Je to snad exotický název „Dubajská“? Když dáme něčemu, co příliš dobře nechutná a ani to nevypadá nijak zvlášť hezky, exotický název evokující bohatství, zahálku, luxus paláců i vůni dálek, tak to možná stačí k tomu, aby to všichni začali kupovat jako smyslů zbavení. Kdyby se totéž jmenovalo „z Horní Lhoty“, asi by to nevzbudilo takový zájem, že.
Možná je za tím obrovským zájmem kde koho i nehorázně vysoká cena. Předpokládáte, že když je to drahé, tak to bude něco výjimečného a kvalitního. Ouha. To, že nudličkám z úplně obyčejného těsta, z jakého dělaly naše babičky domácí nudle do polévky, dáte název „kataifi“, nic nemění na tom, že jde o mouku a vodu a trošku oleje. Ano, máte pravdu, naše babičky do nudlového těsta olej nedávaly, ale to je rozdíl zcela nedůležitý. Ten vychvalovaný „křupavý moment“ v dubajské čokoládě jsou prostě obyčejné, laciné nudle. A dávají se dovnitř směsi rozdrcených semen pistácií a sezamu s největší pravděpodobností kvůli tomu, že jsou velmi levné a „odlehčí“ ceně finálního výrobku.
Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by si tuto tvrdou a křupající vycpávku náplně dubajské „čokolády“ pochvaloval. Nejsme totiž na tyhle divné nudle ve sladkostech zvyklí. Pro nás jsou typické nadýchané jemné dortíčky a cukroví rozplývající se v ústech.
Tvrdé, suché nudle, do kterých se balí pomleté ořechy všeho druhu a pak se to celé prolije velice sladkým sirupem, jsou typické pro arabský svět. Této sladkosti se říká obecně baklava a najdete ji i v mnoha zemích kolem Středozemního moře. Některé její varianty se balí ne do nudlí, ale do tenoučkých plátků těsta, ze kterého se dělají i zmíněné nudle.
Zdá se mi, že celá dubajská čokoláda je jen upravená forma baklavy. Ořechy, které v baklavě jsou v příjemných kouscích, nově někdo rozpatlal na kaši. Drahou ořechovou kaši zlevnil přidáním rozdrcených sezamových semínek a pak místo toho, aby to zabalil do tvrdých, suchých nudlí, strčil ty nudle dovnitř. Aby to celé drželo pohromadě a nevypadalo to na první pohled jako něco, co už někdo jednou jedl a pak vrátil ze žaludku nazpět, tak to obalil tenkou vrstvou čokolády. Aby nebyla vidět ta otřesná, zelenožlutá barva uvnitř. A možná i proto, aby nebylo hned zřejmé, že naplň je vycpaná obyčejnými nudlemi.
Kdyby se to prodávalo jako forma baklavy, neštěkl by po tom zřejmě ani pes. Baklava se u nás příliš neprodává. A rozhodně se na ní nestojí fronty a nezahlcujeme eshopy objednávkami. Taky není tak příšerně drahá.
Tak co tedy způsobilo to současné šílenství, kdy se lidé ženou jako splašené stádo za něčím tak divným? Jsou to příspěvky na sociálních sítích? Nebo snad reportáže v televizi? Kdyby televize nezačala masírovat moji mysl informacemi o dubajské čokoládě, ani bych nevěděla, že existuje. Když jsem se ptala přátel a známých, řekli mi v podstatě totéž. Někdo o ní slyšel v televizi, jiný na sociálních sítích a pak se to „ústním podáním“ od jedné pusy k druhé šířilo dál.
Docela mě zaujalo, že se okamžitě začaly objevovat i recepty na domácí výrobu této podivné sladkosti. A opravdu mě rozesmálo, když jsem četla od českých autorů receptů na dubajskou čokoládu, že kromě tradičních surovin mám přidat i kokosový olej a sušené mléko. A nudle bez chuti osmažit na másle. Snad proto, aby se zlepšila ta nepěkná chuť vyhlášené sladkosti? Sušené mléko a máslo je přeci v arabském světě něco, co neodpovídá tradici a běžně se nepoužívá. Mléko a máslo obecně jsou v arabském světě a kdekoliv, kde vládnou přes den vysoké teploty, velký problém, protože se rychle kazí a mohou snadno způsobit značné zažívací obtíže.
Kdo tedy rozpoutal to pobláznění něčím, co k běžné čokoládě má dost daleko a skoro nikomu to nechutná? A proč? Možná jsme jen svědky skvělé marketingové kampaně a schopnosti obratných obchodníků vytřískat z lidí obrovské peníze za příslib něčeho exkluzivního. Zdůrazňuji slovo „příslib“. Až se napálí dostatečné množství lidí, tak tahle vlna zájmu rychle zmizí a dubajská čokoláda upadne v zapomenutí.
A možná se ti, kteří ji teď tak vychvalují na internetu, jen smějí těm, kteří se napálili stejně jako oni a za nehorázně vysokou cenu si koupili něco, co jim taky nechutnalo.
