Článek
Speciální nádivka patří k velikonočním tradicím asi stejně jako malovaná vajíčka. Alespoň v rodině mého manžela tomu tak bylo po celé generace. Nesměla chybět na stole vedle mazanců, kraslic a v kostele posvěcených kočiček. V rodinách mého otce i mojí maminky se tato tradice příliš neudržovala a jídlo nesoucí jméno nádivka se smrsklo obvykle v něco malého, co se nacpalo dovnitř kuřete, a bylo celkem jedno jestli jsou Velikonoce, Vánoce nebo kterýkoliv jiný týden či den v roce.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem poprvé viděla tchyni připravovat Velikonoční nádivku, si asi dovedete představit. Když jsem viděla tu hromadu všelijaké „trávy“, kterou přinesla do kuchyně ze zahrady, nemohla jsem uvěřit, že to chce dávat do jídla, které pak budeme všichni společně jíst.
Kopřivy a bršlice kozí noha
Pažitku jsem poznala, ale co to ostatní? Tedy alespoň jsem si myslela, že pažitku poznám. Jenže ouha, byl to prý divoký česnek, tvrdila tchyně. A to další byly kopřivy, bršlice kozí noha, medvědí česnek a ještě něco, co jsem si ani nedokázala zapamatovat. Nejvíc mi vadily ty kopřivy a bršlice. Přece nebudu jíst něco, co pálí? Tchyně se dušovala, že v nádivce kopřivy nepálí. A poctivého člověka prý nepálí ani kopřivy rostoucí na zahradě, když o ně zavadí holými lýtky, nebo se je snaží vytrhnout holýma rukama jako plevel. Měla jsem chuť to na tchyni v kuchyni hned vyzkoušet. Trochu ji „pošimrat“ přinesenými kopřivami. Aby se ukázalo, jestli je tak poctivá, jak si o sobě myslí. Jestli ano, kopřivy jí nepopálí.
A co teprve bršlice, ten divný plevel, který tak složitě tahám ze záhonků? Kořeny ta rostlina má jak provazy. Táhnou se i hodně hluboko pod zemí a snad na kilometry daleko. Jen se ale přetrhnou, hned je tu nová rostlina. Nekonečný příběh. Můj nekonečný příběh. To já jsem ohýbala záda nad záhonky, tchyně jen dohlížela, jestli vše dělám pečlivě. Copak nestačí, jak mě pořád prohání, abych bršlici vytrhala ze záhonů, to mi ji ještě musí nacpat do jídla? Ach jo.
Těžko říct, co na mě v pestrobarevné Velikonoční nádivce působilo odpudivěji, jestli kopřivy nebo bršlice kozí noha. Anebo představa že po zahradě běhá velký pes, který čůrá, kde se mu zlíbí a na co se mu zlíbí. A je mu celkem jedno, jestli to pak budeme jíst nebo ne.
Je to zdravé, tak to budeš jíst
Každý rok jsem prosila tchyni, ať tyhle rostliny nedává do jídla, které pak nutí jíst mého manžela. Že pak nebudu schopná dát mu polibek bez odporu, protože ho pořád budu vidět, jak přežvykuje kopřivy a kdoví co zeleného v nádivce. Jako tur. Nebo jiný přežvýkavec. Nikdy mi nevyhověla. Trochu jsem ji podezřívala, že to dělala úmyslně, aby mi znechutila intimnosti s manželem, protože ty jsou podle křesťanů hříchem.
Tvrdila zarytě, že kopřivy i bršlice jsou velice zdravé. A z očí jí přitom šlehaly zelené a žahavé blesky. Tedy alespoň se mi to tak zdálo. A já se prý špatně starám o zdraví svého manžela, když mu nedopřeji tuhle jarní lahůdku podporující zdraví. Chtělo se mi ječet nahlas, že je mi jedno, jak moc je ten plevel zdravý, protože je mi odporný svým vzhledem i na dotek. A nejsem dobytek, abych musela spást všechno, co vyroste na zahradě.
Tradice se musí dodržovat
Tchyně obhajovala kopřivy, a všechny ty další zelené podivnosti v nádivce také jako tradici. A tradice tu jsou prý proto, aby se dodržovaly. Odporovala jsem. Kdyby se dodržovaly všechny tradice, tak ještě bydlíme v jeskyních a jíme syrové maso a kořínky vyhrabané v lese. Tchyně ale byla neoblomná. Nacpala ten plevel do velikonoční nádivky rok co rok.
Já sama jsem nikdy tu její zelenou nádivku nejedla. Až po letech, kdy mi její obdobu položila na talíř manželka mého bratra. Zelená uvnitř barevné mozaiky byla jen pažitka a medvědí česnek. A mnohem víc v ní bylo uzeného masa, než bylinek. Nádivka byla velice dobrá. Byla totiž bez kopřiv a bez bršlice. Možná jsou tyto dvě rostliny zdravé, ale mě prostě nechutnají. A řídím se heslem slavné Heleny Růžičkové, která říkala, že když už má něco dát do pusy, pak to musí být požehnané tím, že jí to chutná.
Ale nevysvětlujte si můj odpor ke kopřivám a bršlici jako odpor ke všem bylinkám. Miluji bylinky a zelené natě jako je kopr, petržel, řapíkatý celer, řeřicha, majoránka, tymián, rozmarýn a další. Vím, jakou mají na jaře sílu. A že je to podle nauky feng shui ta největší síla, jakou máme na jaře k dispozici. Jen podle tohoto východního umění šťastného života je také dobré řídit se pravidlem, že co nám nechutná, i když se to tváří zdravě, nemusí to být pro nás to nejlepší. Tělo není blbec a dokáže si říct, co mu prospívá a co ne. A na to byste měli myslet, až vás někdo začne do něčeho nutit tak, jako mě moje tchyně do kopřiv v nádivce.
Hezké Velikonoce vám všem, přátelé :)
