Článek
Velikonoce jsou tradičními svátky, které oslavují příchod jara. Věřící křesťané určitě hned namítnou, že jde o svátky spojené s příběhem jejich gurua, Ježíše z Nazaretu, jeho ukřižování na Golgotě a následné z mrtvých vstání.
Vzhledem k tomu, že se Velikonoce odvíjejí podle lunárního kalendáře, mám poněkud pochybnosti o pravdivosti historických souvislostí s mistrem Ježíšem. Při určování data slavení Velikonoc ten který rok se vychází z lunárního kalendáře. Rozhodující je datum prvního úplňku po jarní rovnodennosti. To od něj se odvíjí datum Velikonoc.
Nechci se nijak dotknout křesťanů. Jejich víru respektuji, ale nesdílím. Proto mě zajímají především velikonoční zvyky spojené s jarem, hospodařením, rodinou, zdravím, hojností. Všechny tradice odvíjející se od důležitých astronomických i astrologických dat mají vždy jediný důvod a cíl. Jejich prostřednictvím se má chránit a podporovat zdraví celé rodiny, všech hospodářských zvířat, úroda na polích i zahradách, ochrana před škůdci a všemi nepřátelskými vlivy.
A je nezbytné dodat, že naši předkové měli ještě čisté vidění i jemnohmotných energií, které je dnes vzácností. Naši předkové viděli svým rozšířeným vnitřním i vnějším viděním souvislosti, které dnes většina lidí nevnímá, podobně jako člověk uprostřed hluku v továrně nebo na rušné ulici neuslyší tiché bzučení komára. To zaznamená až v noci, až okolní ruch utichne. Ale vraťme se k velikonočním, respektive jarním, zvykům.
Naši předkové vnímali velmi citlivě nejrůznější vibrace ve vzduchu, vodě ale i v půdě. Možná to bylo spojeno s tím, že většinu roku chodili bosky nebo v měkkých opánkách, které neizolovaly chodidla od vibrací šířících se zemí, hlínou i kamenitou stezkou. Ostatně mnohá zvířata se orientují podle vibrací, které cítí v chodidlech nebo tlapkách. Možná všechna zvířata, jen jsme to ještě neobjevili. Kdo ví.
Vibrace šířené půdou prozrazovaly, co se děje pod zemí nebo přímo v zemi. Pod zemí si stavěly svoje tunely a dálnice krtci a myši všeho druhu, rejsci a co já vím, jak se jmenuje všechna ta mrňavá havěť oblečená do sametových kožíšků, s blyštivýma očima a s ostrými zoubky a drápky, která si staví doupata i únikové chodbičky pod zemí. Zeptejte se vaší kočky nebo psa. Budete překvapeni, co uslyšíte. Nebo spíš, co slyší zvířata a co cítí, když se jejich tlapky nebo celé tělo dotýkají země.
Naši předkové proto dobře věděli, proč na Zelený čtvrtek, v době příprav na Velikonoční neděli - Vzkříšení, obcházeli hospodáři svoje domy kolem dokola a bušili cepy do země. Věděli, že tento hluk, tato vibrace, spolehlivě odhání myši od domu a z domu. Představa, že dnes někdo běhá s cepem kolem paneláku a buší do trávníku nebo asfaltových chodníků, aby zahnal potkany od sklepních okének nebo kontejnerů s odpadky, vyvolá akorát úsměv na tváři. Tedy za předpokladu, že víte, co je to cep a že se s ním vytloukala zralá zrna obilí ze sklizených klasů.
Obyčejnou myš navíc ve městě potkáte jen vzácně. Zato se to všude doslova hemží potkany. A na ty by cep i před desítkami let byl zřejmě krátký. Leda, že byste potkana trefili cepem přímo mezi oči. Ale potkani jsou jak známo velice chytří a velice odolní, takže by se vám to pravděpodobně nepovedlo ani při největší snaze.
Obcházení domu s cepem v ruce tedy zřejmě zůstane už pouhou historií. Zato další zvyky, mezi které patří konzumace zelených výhonků všeho druhu od pažitky přes medvědí česnek až po kopřivy, bršlici apod. na Zelený čtvrtek, půst na Velký pátek, nebo barvení kraslic, věřím, že ještě dlouho zůstanou s námi a lidé je budou praktikovat i nadále.
Zdroj: Informace o zvycích našich předků jsem načerpala v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně
