Článek
V boxu je důležitý rytmus, ale i jeho změny, je dobré držet se plánu a je skvělé dokázat improvizovat. A rytmus, rytmus mládenci z Jednoty Kolín držet umí, což prokazují ve všech ohledech.
Je sobota 27. ledna 2024. Počasí fajn, sice chladněji, ale světla venku dost, žádný déšť, žádný sníh, ne moc mraků.
Ideál.
Začne to lítat před Branickou Formankou ve Vodičkovce. Už se to schází, a žádní švábi na pivo, ale všechno na čas a všechno podle plánu. Tommy už tam čeká, slušnej kluk, slušnej bijec, co mohl bejt mistrem světa, mohl se bít se Schmelingem, jen prostě to tak nedopadlo. Jsou tam kluci z Jednoty, štáb je připraven… a Vilda už je tam taky! Ani jedna z boxerských hvězd na sebe nenechala čekat.
Jsou holt profíci.
A profíci chodí včas.
Hospoda je útulná a už letí první vtipy, první smích, setkání Vildy s Tommym je tak srdečné, že nemůže být snad ani hrané. Na nic se nečeká. Čas v ringu je vyměřený, od gongu do gongu. A mezitím nemá smysl otálet. Záběr stíhá záběr a těch pár piv zasyčí. Režisér do toho šlape od začátku, další profík každým coulem.
Možná i sami autoři scénáře jsou překvapeni, jak to jde jako po drátkách.
Potají hýčkané sny se zhmotňují.
A nelze si nevšimnout, že dva chlapi z celé party svítí do dálky. Jasně, jsou to Tommy (Pavel Nový) a Vilda (Marek Vašut). Dobře, sklopit na chvíli hlavu, užívat si momenty, co ke všem zúčastněným přivála náhoda, které by nikdo kromě nich snad ani neuvěřil.
Točí se na Karláku s Vildou. A objevují se i letec z RAF, legionář a druhováleční odbojáři, však uvidíte! Skvěle dokreslují atmosféru vznikajícího videoklipu.
Tommy odpočívá.
A potom. Potom přichází ta chvíle. Chvíle, pro kterou stojí za to žít. Chvíle, která se rovná prvním riffům kytary u nejoblíbenějšího songu.
Jde se do toho velkého baráku nedaleko!
Jde se do Lucerny!
Čekáme, čekáme, přešlapujeme, svaly na nohou hrají, v hlavách se přehrávají direkty, háky, zvedáky, hýbe se rameny. Adrenalin se dere do všech kousků těla. Už vlétnout do ringu.
A je to tu!
Jdeme po schodech dolů. Jedno patro, druhé, třetí… je to jako potopená loď uprostřed Prahy, jak psal Jaroslav Vokřál, autor námětu a spoluautor scénáře původních Pěstí ve tmě.
A věděli jste, že tam v hlubokém podzemí – a to šatny pro sportovce jsou ještě o patro níž! – měl původně být ledový palác? Ještěže Marek Vašut ano.
Tady stával ten ring, kde Vilda Jakub knockoutoval Kurta Schallera. Tady řvali diváci! Tady… tady se to všechno dělo a stalo.
Teď je tu ticho, ale my prostor vyplníme smíchem a poznámkami a přípravami a kamera! Akce!
Vilda s Tommym se po desetiletích přišli podívat na místo činu.
Jen tak. Nepřišli se pobít, už… už ne. Jsou to přece staří kamarádi, kteří dávno pověsili boxerky na hřebíček, ale ty Pěsti ve tmě tady okolo nás pořád jsou. Pořád jsou ve Vildovi, v Tommym, v Lucerně, v nás, co jsme ten film viděli a obdivovali.
Lucerna je jako stroj času, je rok 2024 a točí se tu klip Jednoty Kolín, zároveň jsou osmdesátky a vzniká tu Soukupův skvělý film a… když se zaposloucháte, uslyšíte pleskání rukavic, vzdálený, tlumený křik obecenstva: „Tempo! Tempo! Tempo!“ a uprostřed sálu se znovu zjeví ring. V něm vysoký, elegantní tanečník Vilda Jakš (předobraz filmového Vildy Jakuba) a proti němu zarputilý světlovlasý Franta Nekolný, Česká mlátička, co se proslavila i v Americe. U ringu postává František Malínský, Frantův manažer a o desítky let později poradce u Pěstí v tmě. A boxerské rukavice, které věnoval Marku Vašutovi hrají v klipu z roku 2024 nemalou roli.
A když se zaposloucháte pořádně, zavřete oči až to zabolí, možná uslyšíte hukot čtyř motorů těžkého Liberátoru, na jehož palubě Vilda Jakš (či Vilda Jakub?) svedl svůj poslední životní boj.
