Hlavní obsah
Příběhy

Dřela celý život, teď má důchod 10 000 Kč a musí se spolehnout na dávky. Jak je to možné?

Foto: Gpointstudio, Freepik

Ilustrační foto

Celý život pracovala, přesto má paní Michaela důchod 10 000 Kč a spoléhá na dávky. Příběh, který odhaluje realitu českých seniorů a nutí k zamyšlení nad důchodovým systémem.

Článek

Říká se, že stáří má být za odměnu. Po letech dřiny si člověk konečně odpočine, procestuje svět, užívá vnoučat a dá si nohy nahoru. Jenže v Česku tohle platí jen pro vyvolené – nebo spíš pro ty, co měli štěstí.

Paní Michaela z Moravy celý život pracovala – čtyřicet let ve zdravotnictví, směny, noční, víkendy. Dnes má důchod lehce přes 10 tisíc. A aby vůbec vyšla, musí si zažádat o všechny možné dávky. A ne, nedostane je automaticky. O všechno si musí žádat sama – s papíry, frontami a nejasnými formuláři.

Důchodová realita, která bolí

Přidali? Ano. Ale komu to pomohlo?

Od ledna 2025 se sice důchody zvedly – v průměru o 358 korun. Super. Jenže když má někdo nízký důchod, zvedne se mu o pár korun. A ceny? Ty letí nahoru rychleji než valorizace. Pečivo, energie, léky – všechno stojí víc. Mnohem víc.

Předčasný důchod = celoživotní trest

Michaela šla do důchodu dřív. Už to nezvládala. Tělo řeklo dost. Ale to taky znamená trvalé krácení. Stát jakoby říkal: „Chceš jít dřív? Fajn, ale zaplatíš si to.“ Jenže ne každý má sílu makat do sedmdesáti. A zrovna těmhle lidem se krátí penze nejvíc.

Cestování v důchodu? Jen pro bohaté nebo šťastlivce

Ano, jsou senioři, kteří si dopřávají výlety do Vietnamu, na Kubu nebo do Španělska. Ale to jsou spíš výjimky. Většina lidí řeší, jak zaplatit nájem, jídlo a léky. Na dovolenou zbude možná tak víkend u vnuků nebo „luxusní“ výlet do lázní na poukaz.

Dávky? Když víš, jak na to

Spousta důchodců vůbec netuší, že na něco mají nárok. Nikdo jim to neřekne. Musí si všechno zjistit sami. Michaela taky dlouho nevěděla, že může žádat o příspěvek na bydlení. Když to zkusila, bylo to jako boj s úředním molochem. Ale díky tomu si teď aspoň může občas koupit maso.

Tohle není v pořádku. A ví to každý.

Mluvíme tu o generaci, která vybudovala tenhle stát. Která makala, když my ostatní ještě hráli s autíčky. A jejich odměna? Často jen bída, samota a pocit, že už nejsou potřeba.

Michaela není výjimka. Je to bohužel pravidlo. Možná právě proto tolik seniorů říká: „Nechci být nikomu na obtíž.“ Jenže tím, že mlčí, se nic nezmění.

Je na čase přestat dělat, že je všechno v pořádku. A místo toho se ptát: Co jsme jako společnost udělali špatně, když lidem po čtyřiceti letech práce zůstane důchod, který nestačí ani na skromný život?

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz