Článek
Prahu většina lidí vnímá přes pohlednice. Hrad, Karlův most, Staromák. Jenže skutečný život města se odehrává jinde. Stačí vystoupit z metra na severozápadě a během pár minut zjistíte, že jste objevili místo, které si drží vlastní tempo. Vokovice nejsou turistická atrakce. A možná právě proto mají takové kouzlo.
Poprvé jsem sem zamířil spíš náhodou. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu po náročném týdnu a někdo mi řekl: „Zkus Divokou Šárku.“ Netušil jsem, že cestou projdu čtvrtí, která ve mně zanechá silnější dojem než samotný výlet.
Od vesnice k městské čtvrti
Historie Vokovic sahá hluboko do středověku. Původně šlo o malou vesnici, která byla spojena s řemeslem a prací se železem. Název oblasti se vyvíjel, ale kořeny jsou staré víc než šest století. Dlouho šlo o nenápadné místo za hradbami Prahy, kde se žilo klidně a bez velkých ambicí.
Zlom přišel až ve 20. století. Rozvoj dopravy a postupné rozšiřování Prahy změnily charakter oblasti. Roku 1922 byly Vokovice připojeny k Velké Praze a začala nová etapa. Postupně vznikaly vilové domy, činžovní zástavba i pozdější moderní stavby. Přesto si čtvrť dodnes uchovala zvláštní rovnováhu mezi minulostí a současností.
Divoká Šárka jako každodenní luxus
To hlavní ale začíná pár kroků od domů. Přírodní park Šárka–Lysolaje patří mezi nejkrásnější zelené oblasti v Praze. Skalní útvary, lesní cesty, výhledy, které člověku připomenou, že příroda má v hlavním městě pořád své místo.
Vodní nádrž Džbán se v létě mění v živé koupaliště, kde se potkávají rodiny s dětmi, sportovci i lidé, kteří si chtějí jen lehnout do trávy. Běžci tu mají své trasy, cyklisté své kopce a ti, kdo hledají klid, si najdou tichý kout mezi stromy.
Osobně mě fascinuje kontrast. Ještě před chvílí jedete po rušné Evropské třídě a najednou stojíte mezi skalami, kde slyšíte jen vítr a kroky na štěrku. V Praze je málo míst, kde tenhle přechod zažijete tak rychle.
Divoká Šárka na dosah
Architektura, která vypráví příběh
Vokovice nejsou jednotné. Najdete tu starší rodinné domy, prvorepublikové vily i výrazné moderní administrativní budovy. Některé stavby působí až futuristicky a vytvářejí zajímavý kontrast k okolní zeleni.
Právě tahle různorodost dává čtvrti osobitost. Není sterilní ani okázalá. Spíš autentická. Žijí tu rodiny, studenti, lidé, kteří pracují v centru, ale večer chtějí mít ticho. A když si sednete do některé z místních kaváren, máte pocit, že jste spíš v menším městě než v metropoli.
Místo, které dýchá
Možná největší síla Vokovic spočívá v atmosféře. Není to čtvrť, která by na sebe hlasitě upozorňovala. Nepotřebuje velké reklamy ani masivní turistický ruch. Je to místo, které si člověk musí objevit sám.
A když to udělá, začne sem jezdit znovu. Na procházku. Na běh. Nebo jen tak, aby si sedl na lavičku a na chvíli vypnul.
Vokovice nejsou ikonou turistických průvodců, ale právě v tom je jejich síla. Nabízejí kombinaci historie, zeleně a městského komfortu, která dnes není samozřejmostí. Pokud hledáte v Praze místo, kde můžete zpomalit, nadechnout se a přesto zůstat pár minut od centra, tady ho najdete.
Někdy není potřeba jezdit daleko. Stačí změnit směr tramvaje.
Zdroje:
www.prahaneznama.cz - https://www.prahaneznama.cz/praha-6/vokovice/
