Článek
Přiznám se, že ještě před pár lety jsem měl Lucembursko zaškatulkované. Banky, daňové optimalizace, europoslanci a drahá auta. Tím to pro mě víceméně končilo. Jenže čím častěji jsem narážel na nabídky práce s místem výkonu právě tam, tím víc mě začalo zajímat, jestli za těmi vysokými čísly není něco víc než jen marketing.
A ono je.
Lucembursko dnes patří mezi ekonomicky nejsilnější státy v Evropě a zároveň dlouhodobě řeší nedostatek kvalifikovaných lidí. Nejen bankéřů, ale i IT specialistů, inženýrů, účetních nebo zdravotníků. A protože je to členská země EU, administrativně je to pro Čecha překvapivě jednoduchý krok.
Peníze, o kterých se doma moc nemluví
Začněme tím, co zajímá většinu lidí jako první. Mzdy. Průměrná hrubá mzda se tu pohybuje kolem šesti tisíc eur měsíčně. U specialistů v IT nebo financích není výjimkou ani výrazně vyšší částka. Minimální mzda je nejvyšší v Evropské unii.
Když si to člověk přepočítá na koruny, zní to skoro neuvěřitelně. Jenže hned vzápětí přijde studená sprcha v podobě nákladů. Bydlení je drahé. Opravdu drahé. Nájem menšího bytu ve městě může bez problému přesáhnout dva tisíce eur měsíčně. Proto spousta lidí bydlí za hranicemi v Německu nebo Francii a denně dojíždí.
Přesto to ekonomicky často vychází lépe než srovnatelná pozice v Česku. Zvlášť pokud člověk přijíždí s konkrétní kvalifikací a nebere první práci, která se naskytne.
Kdo má otevřené dveře
Lucembursko stojí na finančních službách, investičních fondech a mezinárodních firmách. Velká poptávka je po lidech v IT, v oblasti dat, kyberbezpečnosti, účetnictví, práva nebo logistiky. Pokud má člověk zkušenost z korporátu a mluví plynně anglicky, má solidní startovní pozici.
Hodně pomůže znalost francouzštiny nebo němčiny. Oficiální jazyky jsou tři a místní tím dávají jasně najevo, že jazyk je součást kultury. Na druhou stranu je to extrémně mezinárodní prostředí. V některých firmách uslyšíte během jednoho oběda pět různých jazyků.
Pro občany EU je výhoda, že nepotřebují pracovní vízum. Stačí splnit registrační povinnosti po příjezdu. V porovnání s prací mimo Evropu je to administrativně nesrovnatelně jednodušší.
Život mimo kancelář
Lucembursko je čisté, bezpečné a organizované. Veřejná doprava je zdarma. Míra kriminality patří mezi nejnižší v Evropě. Na druhou stranu je to malá země. Pokud někdo hledá pulzující metropoli velikosti Berlína, bude zklamaný.
Co mě osobně překvapilo, je pracovní kultura. Není to žádný jižanský chaos, ale zároveň ani extrémní dril. Lidé si hlídají pracovní dobu a volný čas. Rodina má své místo a víkendy jsou opravdu víkendy.
Musím ale říct i to, že začátky nemusí být jednoduché. Najít bydlení chce trpělivost. A pokud člověk neumí francouzsky nebo německy, může se mimo práci cítit chvíli jako outsider. To se ale postupně láme, hlavně díky silné komunitě cizinců.
Není to pro každého, ale dává to smysl
Lucembursko není sen pro každého. Je drahé, náročné a člověk musí přijmout, že je v menšině. Na druhou stranu nabízí kombinaci vysokých mezd, stability a mezinárodního prostředí, která se v Evropě hledá čím dál obtížněji.
Pokud bych to měl shrnout chlapsky a bez zbytečných řečí: kdo má kvalifikaci, jazyk a chuť posunout se dál, ten by měl Lucembursko minimálně zvážit. Ne kvůli lesku finančního sektoru, ale kvůli reálné šanci vydělat si, získat zkušenost a otevřít si dveře do světa.
A to už podle mě stojí za seriózní úvahu.
Zdroje:
