Článek
Když mi kamarád mezi řečí prohlásil, že by si chtěl „zajet na Everest“, málem jsem si ukopl hrnek s kafem. Ne kvůli tomu, že by na to neměl – ale kvůli tomu, jak to řekl. Jako kdyby se šlo o výlet do Krkonoš. Pět týdnů volna, něco to sice stojí, ale hlavně aby to bylo na Instagram. Víte, co je největší problém Everestu? Že si dneska spousta lidí myslí, že se tam dá dojít jako na výletní rozhlednu.
Doby, kdy na střechu světa mířili jen otrlí horalé, kteří za sebou měli výstupy na osmitisícovky, jsou pryč. Dnes stačí mít peníze a touhu „pokořit“ Everest. No a tak to podle toho vypadá – fronty jako na lanovku, vyčerpaní lidé brečí, křičí a často ani netuší, co se s nimi děje. Nejsou aklimatizovaní, nemají dost zkušeností, ale zaplatili si, tak jdou. A někdy nedojdou zpátky.
Zóna smrti a selfie tyč
Vrcholový hřeben Everestu není místo, kde byste chtěli čekat na to, až se uvolní místo. Nad 8000 metrů tělo chátrá. Každá minuta navíc znamená větší riziko. Jenže když se vás na vrchol tlačí třeba 300 za den, přičemž většina má za sebou jen výstup na Kilimandžáro a skvělé fotky z fitka, tak si hold počkáte. Fronta se nehýbe, kyslík ubývá, a tak tam někteří prostě zůstanou.
Nejabsurdnější na tom je, že si to někteří přijdou vyfotit jako trofej. Stovky tisíc za expedici, ale často bez respektu k hoře nebo k vlastnímu tělu. Horské vůdce popisuje, jak se lidi psychicky hroutí už při výstupu na menší vrcholy v Himálajích. Brečí, nejsou schopní se rozhodnout, ale čekají, že je někdo vytáhne nahoru. Tohle není výlet, to je ruská ruleta v mrazivých výškách.
Hora jako skládka
A pak je tu druhá věc – bordel. Odpady, prázdné bomby, použité vybavení… Everest se mění v nejvýše položenou skládku na světě. A kdo má sílu to tahat dolů, když bojuje o vlastní přežití? Zajímavé je, že o ekologii se často nejvíc mluví v nížinách, ale v horách se na ni dost zapomíná. Místní nosiči i horští vůdci mají plné ruce práce a nervy na pochodu.
Kde je respekt?
Chápu, že Everest láká. Taky mě to kdysi svrbělo. Ale než se na takovou výpravu vůbec začne člověk připravovat, měl by si srovnat v hlavě, jestli ho tam žene láska k horám nebo jen touha po uznání. Protože hora vás nezajímá, jestli máte na sobě péřovku od nejdražší značky. Ona si vás přebere podle vlastních pravidel.
Nepál teď chystá zpřísnění podmínek – a dobře dělá. Bez zkušeností na osmitisícovku? Zapomeň. A možná by nebylo špatné, kdyby si každý, kdo „má Everest v bucket listu“, nejdřív zkusil něco poctivého – třeba Tatra challenge nebo výstup v zimě na Mont Blanc. Jen pro orientaci.
Mount Everest není turistická atrakce. Není to cíl, kam se jede s foťákem, abyste měli co sdílet. Je to hora, která dává – a taky bere. A když jí člověk ukáže respekt, může se dočkat něčeho výjimečného. Když ale místo respektu nabídne jen peněženku a ego, může skončit v dlouhé řadě těch, kteří si mysleli, že se projdou do nebe – a už nikdy neslezli zpátky.
Zdroje:
www.tn.nova.cz – https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/611149-cesky-everest-lidi-na-to-nemaji-nekteri-krici-a-skoro-breci-popisuje-horsky-vudce
www.nationalgeographic.com - https://www.nationalgeographic.com/environment/article/mount-everest-waste-climbers-cleanup
www.bbc.com – https://www.bbc.com/news/world-asia-48388825
