Zapomenutá věc z dob bolševika může mít cenu 1,2 milionu. Češi ji mají doma

Přiznám se, že když jsem před časem pomáhal rodičům vyklízet půdu, čekal jsem všechno možné. Staré lyže, školní sešity, kazety s Michalem Davidem. Ale že mezi hromadou papírů najdu obálku s několika tuzexovými bony, to mě překvapilo. Ještě víc mě překvapilo, když jsem si začal zjišťovat, jakou mohou mít dnes hodnotu.

Tuzex byl pro mnoho lidí v době socialismu symbolem nedostupného světa. V běžném obchodě jste koupili to, co bylo. V Tuzexu jste mohli mít džíny, zahraniční elektroniku, kvalitní kosmetiku nebo čokoládu, kterou jinak nikdo neznal. Platilo se tam takzvanými bonovými poukázkami, které oficiálně získali jen ti, kdo měli přístup k valutám. V praxi fungoval i černý trh a slovo „vekslák“ zná dodnes skoro každý.

Po roce 1989 se z bonů staly bezcenné papírky. Lidé je vyhazovali, zapomněli na ně, případně si je nechali jen jako kuriozitu. Jenže svět sběratelství má vlastní logiku. A ta je neúprosná. Čím méně kusů se dochová, tím vyšší je cena těch, které přežijí.

Dnes se o tuzexové poukázky zajímají numismatici i sběratelé moderní historie. Nejde jen o nominální hodnotu, ale o konkrétní sérii, rok vydání, stav zachování nebo tiskovou chybu. Některé varianty jsou mimořádně vzácné. A právě ty dokážou na aukcích vystřelit cenu do astronomických částek.

Mluví se o případech, kdy se jednotlivé kusy prodaly za částky přesahující milion korun. Ne každá poukázka má takovou cenu, to je fér říct hned na začátku. Většina běžných bonů se pohybuje v řádu tisíců až desítek tisíc korun podle stavu. Ale existují výjimky, které sběratelé hledají dlouhé roky.

Zásadní roli hraje zachovalost. Přehyby, skvrny, natržení nebo vybledlá barva cenu výrazně snižují. Naopak nepoužitý kus v perfektním stavu je pro sběratele malým svátkem. Důležitá je i pravost. Na trhu se objevují padělky a laika může zmást i drobný rozdíl v tisku.

Zajímavé je, že zájem roste i mezi mladší generací. Pro ně už nejde o osobní vzpomínku na fronty a podpultové zboží, ale o symbol určité doby. O kus příběhu, který si chtějí uložit do sbírky. A příběh prodává.

Pokud doma objevíte staré bony, určitě má smysl nechat si je odborně posoudit. Ideálně u numismatika nebo v renomované aukční síni. Internetové aukce mohou být lákavé, ale bez znalosti trhu člověk snadno prodá cenný kus pod cenou.

Doporučil bych postupovat s rozvahou. Nic nežehlit, nelaminovat, nijak „nevylepšovat“. Paradoxně tím můžete hodnotu nenávratně poškodit. Nejlepší je uložit poukázky do ochranného obalu a obrátit se na odborníka.

Je také dobré počítat s tím, že mediální titulky často pracují s maximální možnou částkou, nikoli s běžnou realitou. Dvanáct milionů korun za nález doma je spíš extrémní scénář než pravidlo. Ale i několik desítek tisíc korun za věc, která ležela roky bez povšimnutí, není zanedbatelných.

Na celé věci mě ale fascinuje ještě něco jiného než potenciální zisk. Je to zvláštní návrat minulosti. Kus papíru, který byl symbolem nedostatku a omezení, se dnes stává vyhledávaným sběratelským artiklem. Z věci, která reprezentovala uzavřený systém, je najednou investiční příležitost.

Možná je to připomínka toho, že historie není jen v archivech a učebnicích. Leží i v našich šuplících. A někdy má hodnotu, kterou bychom ještě před pár lety nečekali.

Takže až příště budete třídit staré dokumenty po rodičích nebo prarodičích, nespěchejte. Mezi pohlednicemi a zažloutlými účtenkami může být něco, co má větší cenu, než se na první pohled zdá. A i kdyby ne, minimálně si připomenete dobu, která formovala celou generaci.

Zdroje:

www./tn.nova.cz - https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/476602-prohledejte-supliky-jestli-tam-nemate-bony-v-aukci-se-prodal-za-vice-nez-milion

www.sberatelske-mince.cz - https://www.sberatelske-mince.cz/89-tuzex-poukazky-bony