Článek
Téměř před půl rokem prošla tiskem zpráva, že madagaskarský prezident, Andry Rajoelina, byl svržen. Ten, kdo čeká příběh o úpadku autoritáře a nástupu liberální demokracie, nebude potěšen. Staré české přísloví říká „S čím kdo zachází, tím také schází“, na Rajoelinu to sedí až moc dobře.
Sám se v roce 2009 dostal k moci kombinací protestů a vojenské intervence. Stejná kombinace zpečetila osud i jemu. Jen v tomhle případě to začali mladí lidé nespokojení s vyhlídkami na budoucnost. Kritizovali omezený přístup k pitné vodě, elektřině a vysoké ceny základních potravin.
V tu ránu zasáhla armáda, která doposud Rajoelinu podporovala. Než se k němu stihli dostat, už byl pryč. Jeho francouzské občanství mu zajistilo odlet ze země francouzským vojenským letadlem. Zemi opustil i premiér Christian Ntsay, a tak se prvním úkolem nového premiéra stalo sestavit novou vládu.
Přechodným prezidentem se nestal jen tak někdo. Velitel speciální jednotky CAPSAT, plukovník Michael Randrianirina. CAPSAT je nejlépe vyzbrojená a politicky velmi silná vojenská jednotka. Je řízena elitami s napojením na vlivné podnikatele. Mít vedení CAPSAT na své straně je rozdíl mezi tím, jestli prezident zůstane u moci, nebo ne.
Ihned po převzetí moci převzal Randrianirina kontrolu i nad zbytkem ozbrojených sil. Do čela nové vlády posadil premiérem Herintsalama Rajaonarivela, ekonoma a podnikatele. Asi byste čekali, že na místa ministrů dosadí armádní elitu, ale to se nestalo. Vláda byla většinově složena z civilistů, ale Randrianirina si jako prezident drží klíčovou pozici.
Madagaskarský politický systém
Dovolím si krátkou odbočku pro kontext k širšímu pochopení situace. Do roku 1993 na Madagaskaru vládl marxismus-leninismus, který byl svržen a byla nastolena demokracie známá jako „třetí republika“. Měli ambiciózní ústavu, která dávala moc do rukou lidmi zvolené národní rady. Nechybělo ani rozdělení státní moci a ochrana lidských práv.
Bohužel demokracie má tendence selhávat v ekonomicky chudých zemích a Madagaskar nebyl výjimkou. Téměř každou administrativu provázela korupce a prezidenti si začali pomalu zvyšovat pravomoci. Pak v roce 2009 přišel Rajoelina, který omezil rozdělení státní moci a novou ústavou zbavil národní radu pravomocí.
Pro tento systém se v politologii vžil termín hybridní režim. Není to ani autokracie, ani liberální demokracie, je to „něco mezi“. V Madagaskaru stále probíhaly volby a Rajoelina dokonce předal na jedno volební období prezidentství jinému, než ho v roce 2023 získal zpátky. Volby mohou být kompetitivní, ale stejně jako v případě Maďarska (viz můj minulý článek) jsou nakloněné vládní straně. Ať ve zdrojích na kampaň, které čerpají ze státní kasy, nebo v rozdílném pokrytí kampaně veřejnoprávní televizí.
Pro nás je důležité, že z parlamentarismu vybudovali cihlu po cihle prezidentský režim. Prezident jmenuje 1/3 senátorů, vydává dekrety a může dokonce odvolat vládu kdykoliv se mu zachce.
Odvolání vlády
Ačkoliv nebylo pochyb o vlivu armády na civilní vládu, Randrianirina nebyl spokojen. Bez udání důvodu 9. března 2026 odvolal Rajaonarivelovu vládu a o několik dní později 15. března jmenoval novou vládu vedenou Mamitianem Rajaonarisonem. Celkem třicetičlenný kabinet obsahuje většinou osoby z civilní sféry a šestnáct členů z bývalé vlády. Můžeme jenom hádat, proč se tak stalo.
Gen Z protesty, které celý převrat umožnily, zůstávají přehlíženy a ignorovány. Jejich hlasy proti Rajaonarivelově centralizaci moci a vágním slibům o budoucích volbách jsou utlačovány ve jménu „hrozby národní bezpečnosti“. Ekonomická situace se nijak nelepší a chudoba je každodenní realitou (80 % lidí žije pod hranicí chudoby).
Možná je to zapříčiněno tím, že Gen Z protesty nezávisle na jejich velikosti neměly prominentního lídra, kterého by mohl CAPSAT dosadit do vedení. V případě protestů v roce 2009 byl Andry Rajoelina velmi viditelný díky vlastní televizní a rozhlasové stanici Viva TV a Viva Radio. Pro vojenské představitele je vždycky lepší mít u moci někoho z civilu, na koho mají velký vliv. Management armády a řízení státu jsou dvě úplně odlišné disciplíny.
Vyhlídky do budoucna
Budoucnost nevypadá pro východoafrickou zemi nikterak zářivě. Randrianirina slíbil, že se zbaví kontroly nad CAPSAT před volbami, které plánuje na rok 2027. Ovšem je realistické očekávat, že se kontroly nad jednotkou nevzdá, ale pouze ji deleguje na někoho jemu loajálního. Tím si bude moct zachovat vizáž „občanského kandidáta“ a stále ovládat ozbrojené složky.
Tohle je vlastně poměrně běžný postup, protože z minulosti víme, že vojenské junty nemají dlouhého trvání. Lídři obvykle převlečou uniformu za značkové sako a sednou si do křesla prezidenta. Vládnou železnou rukou a hlavní přednost dostává řád a disciplína. Tím bude obnoven cyklus, který se na Madagaskaru opakoval už v minulosti. Znelíbí se lidem a nějaký nový lídr nahradí jeho místo do té doby, než ho nahradí někdo další.
Co to znamená pro lidi? Určitě nic hezkého. Armádní vedení nemá moc důvodů se starat o blahobyt obyvatel či veřejné služby. Přestože nový premiér řešil případy korupce, nemusí to nic znamenat. Dokud nebude armáda plně pod civilní kontrolou, nic se nezmění.
Zdroje:
https://www.france24.com/en/africa/20251013-madagascar-president-andry-rajoelina-leaves-country-weeks-of-protest
Andriamparany, D. F., Dávid-Barrett, E., Rafitoson, K., & Shipley, T. Madagascar at a crossroads: breaking the cycle of state capture.
Ratsimbaharison, A. M. (2016). The obstacles and challenges to democratic consolidation in Madagascar (1992-2009). International Journal of Political Science (IJPS), 2(2), 1-17.
https://www.britannica.com/biography/Andry-Rajoelina
https://www.amnesty.org/en/latest/news/2026/03/from-gen-z-revolt-to-junta-control-madagascars-promise-of-change-is-slipping-away/
