Článek
Známí ale Polsko vychvalovali, a tak jsme vyrazili na dvoutýdenní road trip od západu na sever a zpět přes historická města. Po pár dnech byly moje pochyby pryč. Polsko nás dostalo – čistá země, přátelští lidé a skvělá atmosféra. Tady je naše cesta.
Łeba a duny, co stály za to
Začali jsme cestou na sever přes Krivý les - malá ale hezká záhada. U Baltského moře jsme bydleli poblíž Łeby. Slavné duny v Národním parku Słowiński nás zklamaly – byly přelidněné, drahé a upřímně trochu nuda. Ale jen pár kilometrů na východ jsme objevili volně přístupné duny, skoro bez turistů, zdarma a mnohem krásnější. Moře bylo chladné, pláže čisté, ale oblíbené šnorchlování nemělo smysl – Baltské moře prostě není Středozemní. Počasí se měnilo rychle, z minuty na minutu přišel déšť. Poláci to řeší jednoduše – navléknou pláštěnky a pokračují, ať prší, nebo ne. Rychle jsme si zvykli a pláštěnku nosili všude.
Do Łeby jsme si přivezli vlastní klasické koloběžky – byli jsme asi jediní, kdo na nich brázdil pláže a stezky, ale byla to pecka! Cyklistické trasy jsou tu všude, a měli jsme skvělou svobodu.
Krivý les
Hel vlakem a Trojměstí
Na poloostrov Hel jsme nejeli autem, ale vlakem – silnice tam bývají ucpané. Cesta byla pohodová, a na Helu nás čekala tulení rezervace, která nejen děti nadchla, i když jsme museli vystát šílenou frontu - ne fakt nestačí půl hodiny, jak píšou v recenzích. Pokud ale nemilujete tuleně, asi Hel vynechte. Cestou zpátky nás zmátla kategorická instrukce na nádraží, že lístek koupíme u kirovníka v počongu (psáno foneticky). Bohužel důsledek privatizace regionálních tratí. Zpátky jsme pokračovali přes Trojměstí – Gdyni, Sopoty (ty jsme jen projeli autem) a Gdaňsk. V Gdyni jsme byli v mořském akváriu) dal bych tak 3 hvězdičky. Gdaňsk má nádherné centrum s malebnými uličkami a barevnými domy, Gdyně působí moderněji s obrovským přístavem. Apartmán v centru Gdaňsku byl – čistý, moderní, prostorný. Parkování byl ale problém – placené zóny jsou všude a nejsou levné. Navíc centrum Gdaňsku je dlouhodobě a nečitelně uzavřené pro auta. Proto jsme s sebou vozili koloběžku, abychom mohli parkovat dál od center a pohodlně se dostat kamkoli.
Gdaňsk
Silnice v Polsku nás překvapily – většina je hladká, moderní, žádné srovnání s minulostí. Jednou nás navigace zavedla na rozbitou cestu bývalé ruské letecké základny, což nám připomnělo staré časy cestování po Polsku. Rychlostní limity jsou trochu zmatek – 140, 120, 90, někde 40 km/h – ale řidiči je dodržují, nikdo nás nepředbíhal ani netlačil. Řízení bylo příjemné a bez stresu. S Českem nesrovnatelné.
Gdaňsk - galeona
Malbork a Toruň – historie, co ohromí
Malbork
Z Trojměstí jsme zamířili na hrad Malbork, obrovský cihlový křižácký hrad, který ohromí. Prošli jsme muzeum, věže, nádvoří, a děti byly unešené ze skvélého audio průvodce s gps v Češtině. Toruň, město perníku a Koperníka, mělo úplně jinou atmosféru – úzké uličky, gotické domy a… kočičí kavárnu s kočkami, jejichž názvy si nepamatuji. V restauracích jsou, ceny o něco vyšší než u nás. Na benzinkách jsme se najedli levněji a překvapivě dobře, zatímco stánky s jídly jako zapiekanky byly výrazně dražší, než jsme čekali.
Toruň
Krakov – smíšené pocity a konec cesty
Pak jsme přijeli do Krakova, který je prostě klenot, ale ne všechno nás nadchlo. Úplné centrum s Rynkem Głównym nás po Toruni zklamalo – příliš přelidněné, turistické a méně autentické. Naopak skvěle nám přišlo staré židovské město Kazimierz s řadou „živých“ synagog – klidnější, s atmosférou a zajímavou historií. Apartmán v centru byl opět perfektní, čistý, s výhledem na staré město. Poláci jsou všude přátelští – v obchodech, restauracích, na ulici. Kartou zaplatíte prakticky všude, hotovost jsme skoro nepotřebovali. Obchody mají nižší ceny než u nás, od malých večerek po velké supermarkety, a kvalita jídla je výborná.
Krakov - židovská čtvrť
Krakovem jsme ale nekončili – chtěli jsme děti vzít do Březinky u Osvětimi, aby viděly kus historie. Po letech se ale místo hodně změnilo. Vstup je nutné rezervovat online minimálně týden dopředu (ideálně déle), jinak vás nikam nepustí – ani do Birkenau (Březinky), která byla dřív volně přístupná. Samotný vstup do areálu je zdarma pro individuální návštěvníky, ale pokud chcete průvodce (což je doporučené), zaplatíte navíc – ceny za prohlídky se pohybují kolem 50-80 PLN na osobu. Občerstvení na místě je neskutečně drahé (např. zmrzlina kolem 120 Kč), a celkově to působí příliš komerčně. Myslím, že to je chyba – cílem by mělo být připomínat hrůzy holocaustu co nejvíce lidem, ne je omezovat rezervacemi a vysokými cenami za doplňky.
Osvětim
Praktické tipy
Počasí: Pláštěnka je nutnost, déšť přijde rychle. Poláci to berou s klidem, inspirujte se.
Ceny: Obchody jsou levnější než v ČR, kvalita super. Restaurace mají podobné ceny jako u nás, benzinky jsou levnější alternativa. Stánky s jídlem (zapiekanky, langoše, atd.) jsou výrazně dražší.
Silnice: Většina je výborná, limity sledujte – jsou různé. Řidiči jsou ohleduplní.
Parkování: Placené zóny jsou skoro všude, ceny nejsou nízké. Koloběžka je skvělý pomocník pro parkování dál od centra.
Platby: Kartou zaplatíte všude, hotovost je zbytečná.
Sladkosti: Zmrzliny a wafle koupíte prakticky kdekoli, oboje mají skvělé. Zmrzliny srovnatelné s Itálií, jen dražší.
Ubytování: Apartmány jsou špičkové, kempování na divoko je tu jednoduché a bezpečné.
Děti: Šnorchlování je nuda, ale na kole nebo koloběžce se vyřádíte všude.
Památky jako Auschwitz: Rezervujte online včas, jinak zklamání. Připravte se na drahé občerstvení.
Závěr
Polsko nás překvapilo. Čistá země, upravená krajina, skvělé silnice a přátelští lidé. Vidět, jak Poláci využili EU fondy na rozvoj, zatímco u nás se spousta peněz rozkradla, mě donutilo změnit pohled. Pokud hledáte dovolenou bez veder, plnou historie a přírody, Polsko je jasná volba. My se tam vrátíme a rádi. Zkuste to, stojí to za to!
