Článek
Jelikož tento pojem sám hojně používám, nemine týden, kdy by se mě nějaká (většinou potrefená) husa nezeptala, co je to dezolát. Některé z hus šly ještě dál a automaticky předpokládají na základě ničeho, že dezolátem je pro mě každý člověk s jiným názorem. No a protože mě nebaví každému dezolátovi znova a znova vysvětlovat, jak se věci mají, od teď mu prostě pošlu odkaz na tento článek a jestli si ho bude chtít přečíst, je jen na něm. I pokud ne, splní to svůj účel, kdy mě s touto otázkou snad již přestane otravovat, protože odpověď jednoduše již dostal. No a ta zmiňovaná služba spočívá v tom, že ho sem můžete odkázat taky a máte klid. ;-)
Kdo je to dezolát?
Pojďme se ale podívat na celou historii tohoto pojmu. Pojem jsem samozřejmě nevymyslel já, nevymyslela ho ani Fialova vláda, aby mohla nálepkovat své názorové odpůrce. Dříve byl však používán zřídka a měl označovat člověka zkrachovalce. V moderním pojetí se tento pojem používá zhruba od období covidu a označuje „protagonistu dezinformační scény, většinou trvale nespokojeného jedince z okraje společnosti, který si životní frustraci kompenzuje odmítáním společenských autorit a příklonem ke konspiračním teoriím a politickému extremismu“. Co si ale pod tím představit? Opravdu není dezolát jen člověk s jiným názorem? Respektive s jiným názorem než jaký prezentuje mainstream? Jak se tedy liší dezolát od „nedezoláta“ a co vlastně dělá dezoláta dezolátem? A jak takový dezolát „vzniká“? Jak uvažuje (uvažuje-li vůbec)?
Hlavní myšlenka dezoláta plyne z představy, že lidská společnost je samozřejmě zkažená a je posedlá honbou za penězi a mocí. Tato myšlenka sama o sobě není nikterak scestná, ono je to vlastně do jisté míry pravda. Lidský svět je skutečně konkurenčním prostředím, kde se značná část žene za vlastním ziskem ať už materiálním či nemateriálním. A mnohdy je to na úkor druhých. Zvířecí svět je v tomto velmi podobný, jen se redukuje většinou na možnost plození potomstva, případně u nějakých více vyvinutých druhů i na další „společenské“ výhody. V čem je tedy problém, když tento svět dezolátů stojí na reálné myšlence? Především v naprosté posedlosti. Abych to více přiblížil, uvedu příklad. Každý z nás jednoho dne zemře. Je to stoprocentní jistota. Přesto…pokud nám smrt nehrozí nějak akutně, nemyslíme na to a tato myšlenka není každodenní součástí našich životů. Asi si většina z nás neřekne „zítra nejdu do práce, protože za nějakých x let budu stejně mrtvej, tak co se budu honit, kašlu na to už teď“. Ve světě dezoláta hraje myšlenka, že část společnosti se žene za penězi a mocí zcela zásadní roli. Tuto část společnosti nazývá „elitou“ (s hanlivou konotací). Tyto elity nejsou vnímány jako jedinci s výjimečnými schopnostmi, díky kterým se elitami staly, nýbrž se má jednat o vysoce amorální jedince a důvod, proč to dotáhli až na vrchol, je právě ten, že nemají žádné morální zábrany a jdou přes mrtvoly. Anebo jednoduše svou pozici zdědily po předcích (kteří byli stejní parchanti jako ti v prvním případě). Vlastními silami se pak není možno mezi tyto elity nijak dostat. Elity tedy tvoří horní část pyramidy a pod nimi na nižších patrech se nachází různé typy posluhovačů, které se rovněž „těší“ nenávisti dezolátů, ačkoli nejsou chápáni jako hlavní strůjci všeho zlého. Kdo přesně je tím nejsvrchnějším zlem, se kus od kusu mírně liší a není to v celkovém kontextu ani nijak podstatné, podstatný je pouze samotný princip elit. Velice často jsou za hlavní zlo považováni Američané (samozřejmě ne všichni občané USA jsou elita, ale národ jako celek je považován za proradný a elity se rekrutují nejčastěji právě z jejich řad), někteří tuto množinu více zobecňují na Anglosasy, někdo jiný do této role pasuje třeba Židy a pro někoho dalšího je pojem elita jen virtuální a neznamená nějakou konkrétně ohraničenou skupinu. Jednota nepanuje ani v pohledu na elity z hlediska jejich soudržnosti. Pro jedny jsou tyto elity něco jako sekta (zednáři, ilumináti,…), pro méně iracionální dezoláty je to spíše skupina mocných a tvrdých byznysmenů, které spojují jen jejich společné zájmy a nikoliv nějaká jednotící ideologie. Tyto elity z pozice své moci generují různá nepopulární nařízení, která občany nějak omezují a která jsou jim více či méně násilně vnucována. Ať už jsou to různé green dealy, lockdowny, kvóty,…Za těmito opatřeními nestojí z pohledu dezolátů nikdy žádná praktická nutnost plynoucí ze situace, ale vždy je za tím zlý úmysl. Míra zla se může velmi lišit. Může jít o prostou snahu nutit lidi poslouchat na slovo, ale v krajním případě může jít dokonce až o snahu eliminovat část lidstva fyzickou likvidací (Bill Gates, zlatá miliarda,…). Elity mají pod sebou různé posluhovače. To jsou lidé, kteří vyznávají a prosazují stejné myšlenky jako ony, ale jejich moc je omezená. Sem patří typicky některé národní vlády, ale i reprezentace Evropské unie apod. Další patro tvoří posluhovači posluhovačů, tedy různé neziskovky a užiteční idioti, kteří jsou za svou službu elitám nějak odměněni. Nejspodnější patro pak tvoří tzv. ovce. Ovcemi jsou všichni ostatní, kteří nemají žádnou politickou, výkonnou, ani jinou výraznou společenskou moc, ale ztotožňují se s hodnotami prezentovanými protagonisty z vyšších pater pyramidy, avšak nejsou za svou loajalitu ani nijak placené a dělají to jen „z vlastní blbosti“. Ovce bývají považovány za bytosti s nízkým intelektem, a to bez ohledu na to, jaké mají vzdělání nebo jakých profesních úspěchů dosáhly. Elity využívají k manipulaci ovcemi mainstreamová média. Tato média patří k nejmocnějším a nejnebezpečnějším nástrojům a posluhovačům elit. Ovce se tedy vyznačují tím, že jsou hltači mainstreamových médií.
Dezoláti sami sebe považují především za jedince velmi bystré. Jedince, kteří se nedají opít rohlíkem, kteří mají zdravý selský rozum a hlavně mají svůj vlastní názor. Veřejná prezentace tohoto názoru pak zpravidla bývá považována za projev odvahy. Postavit se mainstreamu je samo o sobě vždy velmi vysoce ceněno, a to i přesto, že autor takového názoru téměř nic neriskuje.
Jak takový dezolát vzniká?
Jak je uvedeno v definici, dezolát je trvale nespokojený jedinec. Typického dezoláta si sice stereotypně opravdu můžeme představit jako zkrachovalce na okraji společnosti s deficitním počtem zubů, který společensky či ekonomicky neuspěl v konkurenčním boji. To, co z něj dělá dezoláta, ale není reálné postavení v tomto pomyslném společenském žebříčku jako spíše jeho vlastní mindset. To znamená, byť to není zrovna typické, že dezolátem může být i relativně úspěšná a finančně zajištěná osoba, která ale trpí pocitem, že se reálně nachází níž, než by si zasloužila. Tito lidé mají často byť explicitně nevyřčený pocit, že jsou geniální, zatímco společnost s nimi takto nenakládá, což v nich způsobuje pocit křivdy a následně i pocit žárlivosti na ty úspěšnější. Naopak…existují relativně chudí spokojení lidé, kteří pocitem křivdy nijak netrpí a tito jedinci pak nejsou dezoláty. To, že dezoláti kritizují společenskou honbu za majetkem i mocí, není důsledkem pohrdání materiálními statky, jako to známe třeba z příkladu anarchistů, ale jedná se o frustraci z vlastní neúspěšnosti v tomto boji, pocitu, že takovému jedinci „ujel vlak“, a tak se následkem toho rozhodl hodit flintu do žita a raději se zaměřil na kritiku prostředí, než by se aktivně snažil sám něco změnit. Proto mezi dezoláty jen zřídka najdeme vyloženě mladé lidi, protože ti mají ještě celý život před sebou a chybí u nich tedy ona nezbytná frustrace z vlastního neúspěchu či pocitu nedocenění. I jejich motivace pak bývá odlišná a jejich prognóza není tak tragická. Frustrace je tedy odpověď na otázku, proč dezoláti oplývají takovou touhou bořit a často mají škodolibou radost, když se něco nepovede. O tom bude řeč ještě později.
Opravdu nejsou dezoláti prostě jen lidé s jiným názorem?
V prvé řadě dezoláti mají zcela odlišnou definici toho, co je to pravda. Pravda není to, co jsme schopni pozorovat, měřit, vypočítat nebo logicky odvodit a následně ověřit. Pravda je to, co je v souladu s výše uvedeným nastavením bez ohledu na objektivně pozorovatelná či prokazatelná fakta. Pravda je téměř vždy opačná k tomu, co prezentuje mainstream. Pravda je vytvořena předem a vše ostatní se přizpůsobuje tomu, aby tuto pravdu jen potvrzovalo. Jedná se v podstatě o opak vědeckého přístupu. Vědecký přístup vychází z reality a je schopen sebeopravy na základě novějších zjištěných dat. Aby se to dále nepletlo, budeme dezolátní pravdu nazývat pseudopravdou. Pseudopravda je předem daná a jakmile nějaká zjištění naznačují opak, jsou automaticky považována za neplatná. Názor dlouholetého odborníka v oboru má nižší váhu než názor laika, pokud tento odborník tvrdí něco jiného než ukazuje pseudopravda, a laik naopak pseudopravdu podporuje. Protože takový svět je de facto postaven na lžích (respektive přáních a s realitou nekorespondujících projekcích), dezoláti extrémně nenávidí požadavky na předložení zdrojů či obecně důkazů. Na fakta a důkazy se zde totiž vůbec nehraje. Zde platí jednoduchá rovnice. Pokud informaci předkládá mainstream, je nutné důkazy dodat. Ale ani poté, co jsou důkazy dodány, stejně není informace považována za platnou, protože důkazy jsou zmanipulované. Kdo takové informaci věří, je ovce. Naopak požadovat důkaz po alternativních médiích, které se staví proti mainstreamu, případně ruských mediích nebo členům komunity, je vnímáno jako společenské faux pas a kdo tak činí, je opět zmanipulovaná ovce, která nechce vidět realitu. S takovým člověkem se pak údajně nemá smysl vůbec bavit. Členové komunity totiž „ví“. Kdo ví, ten ví, kdo tvrdí něco jiného, ten vidět nechce. Pokud požadujete zdroj, jste většinou odkázáni, že si ho máte najít sami. Dezolát zde není od toho, aby svá slova nějak dokládal, on je zde od toho, aby prezentoval „pravdu“ a vy byste mu měli bezmezně věřit. Pokud zdroj potvrzující pseudopravdu, nenajdete, protože neexistuje, není to bráno jako zpochybnění dezolátova tvrzení, ale důkaz toho, že jste neschopní. Pokud přesto trváte na zdroji, je s vámi něco špatně už z principu, protože to, na co se ptáte, je samozřejmě v komunitě dezolátů obecně známá věc a nemá smysl požadovat zdroj či důkaz něčeho, co již bylo komunitou prohlášeno za pravdu. Pokud ale nastane situace, kdy je možno nalézt důkaz svědčící proti tvrzení dezoláta, je naprsto vyloučeno, že by dezolát uznal chybu nebo se dokonce omluvil. V takovém případě nastane buď hra na mrtvého brouka (protože dezolát jednoduše neví kudy kam), anebo vám napíše nějaký terminální vzkaz a následně si vás zabanuje, abyste už nemohli reagovat. Banování sice není vůbec nutné, protože oponenta stejně nemáte v plánu nijak pronásledovat a z jeho strany by bohatě stačilo, kdyby na váš poslední příspěvek už nereagoval a vy už ho nijak nebudete dále kontaktovat a trápit. Ale mnoho z nich se nedokáže smířit s tím, že nebude mít poslední slovo. Mít poslední slovo je totiž alespoň malá dávka dopaminu a částečná náplast na poraněné ego. Ani poslední zpráva však nenese žádnou zásadní informaci. Zjednodušeně se dá říci, že v očích dezoláta je pravda jakékoliv tvrzení (tedy i zcela vymyšlené), které podporuje dezolátovo vidění světa. Svět dezoláta tedy nestojí na faktech ale na pocitech. Pocit hraje v jeho argumentaci nejdůležitější roli. Pravda je největším nepřítelem dezoláta. Jeho hlavní náplní a někdy doslova smyslem života je šíření dezinformací.
Lidoví hrdinové a vyvrhelové
Protože mainstream je v podstatě považován za třídního nepřítele a dezolát jako jednotlivec je prakticky bezmocný, často se tito jedinci upínají k nějakým lidovým hrdinům. Lidový hrdina je v podstatě každá celebrita (nebo člověk mající alespoň nějaký vliv - influencer), která se nějak vyhrazuje proti mainstreamu a elitám. Tito hrdinové jsou pak zbožňováni podobným způsobem jako například sportovní hvězdy. Jakékoliv nemorální chování lidových hrdinů je v první fázi zpochybněno a interpretováno jako snaha mainstreamu o jeho dehonestaci a společenskou likvidaci s vykonstruovanou či zveličovanou podstatou. Pokud jsou důkazy nevyvratitelné, přejde dezolát do fáze „no a co jako?“. V této fázi se snaží o bagatelizaci nemorálního jednání lidového hrdiny, které považuje v podstatě za normální (a to bez ohledu na to, že dříve stejné projevy u jiné osoby, která není lidovým hrdinou, kritizoval), případně přejde do standardního módu, kdy kauzu lidového hrdiny zcela ignoruje a snaží se poukázat na jiné, zcela nesouvisející, kauzy protistrany. Tedy argumentační faul typu red herring. Kolovrátek „dozimetr, kampelička, bitcoin“ všichni dobře známe a dezoláti z toho dokáží žít roky. Lidový hrdina může lhát, podvádět, krást,…vše je předem odpuštěno. Pokud je tato osoba potrestána, je to interpretováno jako snaha elit o eliminaci nepohodlného jedince. Lidový hrdina je tedy osobou nedotknutelnou. Neznamená to však, že se situace nemůže obrátit. Láska dezolátů je totiž vrtkavá. Pokud by lidový hrdina po čase prozřel a začal hlásat stejné myšlenky jako mainstream, bude zatracen. Mnohdy stačí třeba jen převzít nějaké ocenění z rukou dezoláty nenáviděné osoby a sympatie opadnou, pokud nejsou vykompenzovány činem s opačným efektem. Nikomu nepřísluší jakkoliv kritizovat lidového hrdinu a to bez ohledu na kvalitu i kvantitu argumentů, kterými oponent disponuje. Pokud tak jednáte vy, budete označeni nějakým nelichotivým výrazem, pokud s kritikou přijdou novináři, bude jejich médium označeno za žumpu. Pravdivost zde opět nehraje žádnou roli. Média by obecně vůbec neměla informovat o kauzách lidových hrdinů nebo strany, se kterou dezoláti sympatizují. Pokud tak učiní, diskuze pod články jsou plné výzev, ať se raději věnují kauzám jiným. Kauzy sympatizantů by tedy měly být zcela ignorovány. Kritizovat lidového hrdinu, i kdyby spáchal jakýkoliv přečin, je nepřípustné. Lidoví hrdinové nemohou být ani terči vtipů, protože humor v těchto případech není na místě a bez ohledu na kvalitu vtipu, bude tento označen za trapný, což je, jako všechno ostatní, předem dané. Pokud se chcete stát lidovým hrdinou, musíte mít tedy nějaký vliv. Stačí, když budete herec, influencer nebo prostě obecně někdo, kdo je znám početnější skupině lidí. Pak už jen stačí dezolátům říkat, že za jejich neschopnost může někdo jiný. Nenávist vůči elitám je ze strany dezolátů natolik silná, že hledají naději a spasení i u „externích zdrojů“. Tyto zdroje jsou lidé, kteří nejsou součástí nejbližší společnosti, která má nějaký vliv na jejich životy, ale lidé bojující proti společnosti, ve které dezoláti žijí. Typickým příkladem je v současnosti třeba Putin, který je vnímán jako spasitel, protože chce společnost, ve které dezoláti žijí, tedy západní společnost, de facto zbořit. I když je objektivně vzato nepřítelem, který potenciálně může přinést i zkázu, pro dezoláta je hrdinou a nadějí. Dezolát se řídí heslem, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem a čím hůře, tím lépe. Proto platí paradox, že třeba dříve i nenáviděný muslim (obecně) může náhle získat sympatie dezolátů, pokud se aktivně vymezí vůči některému z lídrů kolektivního Západu. Lidoví hrdinové mají na dezoláty obrovský vliv a tvoří značnou část jejich (ne)informovanosti. Vytváří různé axiomy a mantry. Rajchl řekne, že Zelensky je prezident bez mandátu a druhý den všichni dezoláti jako přes kopírák tvrdí to samé (přestože to samozřejmě není pravda, neznalost tématu, o kterém hovoří, je pro dezoláty typická). Rajchl řekne, že Ukrajinci, kteří přišli před válkou, nejsou problém (zřejmě proto, že některé z nich využil jako bílé koně), ale ti, co přišli později, ano a druhý den dezoláti tvrdí, že Ukrajinci, kteří přišli před válkou, nejsou problém, ale problém jsou ti, co přišli potom. Že to nedává ani za mák smysl, protože ti první přišli za lepším životem a ti druzí - část z nich utekla před válkou a druhá část také za lepším životem, není logický důvod považovat je za horší…Čili naprosto stádní chování bez jakéhokoliv kritického myšlení.
Dezolát je zároveň permanentním čekatelem na neurčitou tajemnou událost, která však nepřichází. Tato událost je dlouho očekávaný krach elit, kdy „pravda vyjde najevo“ (řeč je opět o pseudopravdě). Zároveň má zkrachovat a rozpadnout se Evropská unie, USA, NATO a vlastně celý kolektivní západ. Osoby z řad elit mají být soudně potrestány nepodmíněným odnětím svobody včetně jejich posluhovačů. Dezoláti během času postupně ztrácejí a zase znova nabývají naději, že tato událost se již brzy stane skutečností.
Existuje i opak lidového hrdiny, kterým je lidový vyvrhel. Ten se většinou objektivně téměř ničeho nedopustil nebo jeho čin má spíše symbolický charakter. Přesto je silně nenáviděn. Výroky lidového vyvrhele jsou často dezinterpretovány, zveličovány a prezentovány trochu jinak, než se staly nebo byly myšleny. Asi nemusím připomínat, že pokud by se lidový hrdina dopustil naprosto stejného negativního činu jako lidový vyvrhel, bude to hrdinovi zcela odpuštěno, zatímco vyvrhel bude zatracován. Samozřejmě nesmí se jednat o některý z prohřešků vůči ideologii, pokud by lidový hrdina začal hlásat například protiruské myšlenky, bude zatracen zrovna tak jako je zatracován vyvrhel, ba dokonce může spadnout na stejnou úroveň. Toto je ovšem jediný způsob, jak se může lidový hrdina zprofanovat.
Abychom si dokázali, že tomu tak opravdu je, bude nejspíše nutné uvést si několik konkrétních příkladů. Jako prvního lidového hrdinu si uvedeme bývalou učitelku Martinu Bednářovou. Ta měla být potrestána samozřejmě „za pravdu“. Lidoví hrdinové jsou totiž vždy trestáni jen za pravdu. Máme zde tedy spiknutí zlých elit, máme tady lidového hrdinu, tedy aktuálně hrdinku, která má automaticky pravdu. Pojďme se ale podívat na její tvrzení. Nemá smysl se pozastavovat nad tím, že k šíření zvé propagandy si vybrala hodinu českého jazyka a zneužila ji tedy k svým účelům. To je zcela odpuštěno. To, že tvrdila, že v Kyjevě se nic neděje, je do značné míry hodnocení podléhající subjektivnímu dojmu. Nebudeme to tedy rozporovat. Ale pojďme na další tvrzení. Bednářová popisuje, jak měli být vražděni Rusové na Donbasu jen proto, že jsou Rusové. Měly se údajně zatloukat dveře a baráky měly zapálit. Toto již je lživé tvrzení, které si Bednářová nejspíše vycucala z prstu, neboť ani ruská média nic takového nehlásají. Ruští civilisté měli být dokonce stahováni z kůže, což je další nesmysl, který opět nenajdete ani v ruských médiích. Bednářová však tvrdí, že se toto děje běžně. Doložit to ale není schopna. Dále tvrdí, že Ukrajina měla dostat 900 miliard dolarů za to, že nikdy nevstoupí do NATO. Toto by byla snadno doložitelná informace, pokud by byla pravdivá. Musela by existovat nějaká smlouva, alespoň Rusové by se s ní jistě vytasili veřejně, v neposlední řadě jsou finanční toky dobře sledovatelné a toto je opravdu obrovská částka (která ani není v ruských možnostech). Další její tvrzení je, že si Ukrajina začala zaopatřovat jaderné zbraně, což je samozřejmě rovněž lež. Pak tvrdí, že ve Vrběticích byly umístěny jaderné zbraně. Opět další lež. Přesto, že Bednářová tedy lže, jako když tiskne, pořád platí, že je trestána za pravdu a je stále za hrdinku, které si dezoláti velmi cení. Je to nějaká výjimka? Ne, naopak. Je to naprostá klasika. Můžeme pokračovat dál třeba s další lidovou hrdinkou - Soňou Pekovou. Jako správná lidová hrdinka i ona trpěla a nadále trpí „za pravdu“. Té bylo nedávno odebráno znalecké razítko a ještě před tím měla být údajně perzekuována ze strany mainstreamových médií. Tak pojďme do toho. Soňa Peková si vysloužila úctu dezolátů zejména tím, že naplnila základní bod dezolátství. Zlé elity v laboratoři vyvinuly virus, který následně účelově vypustily do společnosti. To je přesně to, co dezoláti rádi slyší. Samozřejmě je třeba hlavní zlo napasovat na Američany nebo Židy. A i toho jsme se nakonec dočkali. Pojďme ale zpět k Pekové. O tom, zda má nebo nemá SARS-CoV-2 svůj původ v laboratoři, nemáme dodnes jasno. A možná ani mít nebudeme. Dezoláti mají přesto jasno v tom, že tomu tak je. V tomo tvrzení ale problém nespočívá. Problém je v tom, že Soňa Peková tento únik prezentuje jako záměrný. Toto již nikdo ze seriózních vědců netvrdí, protože k tomu nemá žádné indície, nehledě na to, že takový cílený únik (navíc zrealizovaný v Číně) by neměl žádný smysl. Peková jde ale ještě dál a tvrdí naprosto bez důkazů, že covid byl vyvinut v oněch ukrajinských biolaboratořích (tak tajných, že o nich víme už z dob SSSR). Prý to měla přiznat i OSN, což je samozřejmě také nesmysl a jediný, kdo toto tvrdí, jsou samotní ruští zástupci v OSN jinak nikdo. Peková ale není mimo jen v této oblasti. Tvrdí, že mezi námi žijí mimozemšťané, že Ježíš Kristus byl Slovan a největší peckou je její video, kde pláče dojetím a tvrdí, že do týdne přijde konec světa, jak ho známe. Má jít o záblesk a grandiózní finále. To je ta tajemná událost, na kterou dezoláti neustále čekají. Poté, co se na tomto videu tolik ztrapnila a žádný konec světa nepřišel, tak se od něj distancovala a tvrdila, že je to fake, který na ni někdo nastražil, aby ji zdiskreditoval. Jenomže ono to nebyl jen tak někdo, ale její známá Iveta Šilhová. Asi sotva tedy bude někdo, s kým se Peková osobně zná, vytvářet fake video a ještě se k tomu hrdě hlásit. To by jaksi asi nedávalo smysl, že? Ale její fanoušci ji její verzi stejně ochotně zbaštili, protože proč? Protože platí vše, co bylo napsáno výše. Lidový hrdina má vždycky pravdu bez ohledu na to, jak nelogické to je. Čili dokázali jsme si, že opravdu platí, že lidový hrdina může opravdu blábolit podle libosti, stejně to bude dezoláty vždy považováno za pravdu. Nakonec není pravda ani to, že Peková byla mainstreamem zavrhnuta, ale ona sama se vyjádřila, že s médii končí. A jak to bylo s jejím znaleckým razítkem? Přišla o něj proto, že aktivisté (ať už na jedné či druhé straně) nesmějí vypracovávat znalecké posudky v případech, ve kterých jsou podjatí. Není to nic, co by bylo ad hoc ušito pro tuto situaci, je to již dlouho platný zákon. A teď se podíváme naopak na lidového vyvrhele.
Jedním z typických zástupců lidových vyvrhelů je jistě Otakar Foltýn. Člověk, který se ničeho nedopustil a který nemá na životy lidí žádný vliv. Neporušil žádný zákon, nezavedl žádné omezující opatření, nikomu neublížil. Přesto patří mezi dezoláty vůbec k nejnenáviděnějším lidem. Problém je v tom, že řekl „Proč vůbec někdo může obdivovat, omlouvat a nebo dokonce blahořečit tak neuvěřitelně zvrhlý režim jako je například současný Putinův režim? Velmi často to jsou lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, anebo prostě jenom měli životní smůlu. Anebo jsou to prostě jenom svině.“. Tento výrok je zcela jistě pravdivý, neboť důvodů, proč adorovat totalitní režim, který vraždí i své vlastní lidi, kteří nejsou režimu po vůli, který neumožňuje vznik reálné opozice a který vojensky napadá své sousedy, není mnoho. Ano, jednou z takových motivací je skutečně i to, že je člověk ve svém jádru v podstatě svině. Foltýn záměrně nikoho nejmenoval a jeho výrok byl čistě obecný, principiální. Ale potrefené husy se samozřejmě ozvaly. Protože ačkoli se jedná o lidi, kteří jsou skutečně nenávistní a zákeřní, nikdo jim nemůže říkat, že jsou svině, byť toto označení do posledního zbytku naplňují. Čili zatímco lidový hrdina může libovolně lhát a je to považováno za pravdu, lidový vyvrhel na pravdu nemá nárok. Pokud by pan Foltýn prezentoval opak, tedy že ti, kdož pomáhají Ukrajině, jsou svině, protože pomáhají prodlužovat válku, byl by naopak lidovým hrdinou a slovo „svině“ by bylo zcela na místě a v pořádku. Dvojí metr je nezbytnou pomůckou dezoláta. Toto je zároveň ukázka toho, že ačkoli dezoláti cítí permanentní křivdu ohledně toho, že mainsteam upředostňuje „jediný správný názor“ a údajně utlačuje názory jiné, sami naprosto nejsou schopni jiný názor přijmout. Jejich volání po pluralitě názoru je tedy jen další z projevů ryzího pokrytectví a nyní již víme, jak ta jejich pluralita názorů vypadá v praxi. Není výjimkou, ba naopak, je téměř pravidlem, že mají rádi nějakého herce, zpěvačku, bloggera,…a stačí, aby tento člověk vyjádřil jiný názor a u dezolátů prostě končí. Pár dní zpět jsem viděl reakce například pod blogem jednoho cestovatele (Turista Sváťa), který se o politiku vůbec nezajímá, ale na jedné ze svých mnoha cest natočil záběr na nápis „Nenávidím Rusko“ v Donbasu…no, dezoláti se mohli zbláznit a výkřiky, že u nich skončil, se to jen hemžilo.
Argumentační impotence dezolátů
Jedním z největších problémů dezoláta (a to v mnoha případech doslova nepřekonatelným) je normálně odpovědět na otázku. Dezolát s vámi stráví klidně několik hodin, ale i dní či dokonce týdnů (pokud máte tu trpělovist), napíše textu, který by vydal na půlku knihy, ale…odpověď na to, co jste se ptali, prostě nedostanete. Získáte tedy spoustu reakcí, odpověď však nikoliv. Nejvtipnější výmluvou je, že nemá čas, ale přesto ho s vámi ztrácí výmluvami, místo toho, aby jednoduše odpověděl a celou věc tím ukončil.
Dezolát jde do diskuze téměř vždy s pocitem, že je perfektně informovaný, anebo alespoň mnohem lépe informovaný než (mainstreamové) ovce. Ve skutečnosti se nejedná o vysokou míru informovanosti, ale vysokou míru přesvědčení, že takto informovaný je. Realita ovšem brzy dokáže pravý opak. Ostatně správný dezolát ve většině případů čte stejně jenom nadpisy. Falešný pocit informovanosti pramení z toho, že má nastudovány zdroje, které tvrdí něco jiného než tvrdí mainstream. Tyto (dez)informace jsou považovány za fakta a pokud jsou v rozporu s tvrzením mainstreamu, nejsou podrobována žádnému kritickému zkoumání, takže vůbec nevadí ani to, jsou-li protichůdná nebo logicky zcela nesmyslná. V komunitě dezolátů pak dochází k vzájemnému poplácávání se po zádech a ujišťování se, že mají pravdu. Efekt sociální bubliny a konfirmačního zkreslení udělají své. V konfrontaci s okolím mimo komunitu může nastat několik scénářů. Nejslabší kusy reagují na předkládané informace, které jsou v rozporu s jejich tvrzeními pouze heslovitě – „To je ale blábol“, „A teď tu o Karkulce“, „To jsi slyšel kde? V ČT?“, případně použíjí nějaký předvytvořený meme. Pokud je tento meme vytvořený jiným dezolátem a nachází se na něm text, je vysoká pravděpodobnost, že je v něm pravopisná chyba (nejoblíbenější je patvar "by jste"). Někteří dezoláti ovšem mají naučenu spoustu příběhů, které jim poskytli většinou někteří ze zmiňovaných lidových hrdinů. Jedná se o soubor x-krát vyvrácených mýtů. Tyto mýty byly buď zcela vymyšleny (Alež Svoboda), nebo mají nějaký reálný základ, ale byly účelově zkresleny tak, aby odpovídaly propagandě, případně nebyla pochopena podstata věci (Fauci, Peková a původ covidu). Správný hardcore dezolát nedokáže opustit pseudopravdu ani tehdy, když samotný její autor přizná, že si vše vymyslel. Příkladem může být Aleš Svoboda (na základě reputací získavší přezdívky Alež), který přiznal například to, že schůzku Petra Pavla s kontroverzním ukrajinským podnikatelem Jermakem v Malaze si vymyslel. Někteří dezoláti přesto vytrvale dál obhajovali tuto pseudopravdu. Je tedy paradox, že zatímco u mainstreamu, o kterém dezoláti neustále tvrdí, že je prolhaný, jednak nejsou schopni ty konkrétní lži uvést a prokázat, u jiných situací jim vyložené lhaní vůbec nevadí a pokud se lhaní dopustí některý z lidových hrdinů, je jeho lež stejně považována za pravdu. Jen to potvrzuje to, co již bylo sděleno výše.
Pravděpodobnost, že byste narazili na dezoláta, který by vám na vaši otázku reagoval tak, že by jeho reakce opravu obsahovala odpověď a ne jen omáčku bez informace nebo výmluvy, proč odpověď nelze dodat, se blíží nule. Dezolát nemá schopnost argumentace. Pokud vám dezolát předloží nějaké odkazy, nepředpokládá, že byste je opravdu pěčlivě prostudovali, protože to se u nich v komunitě nedělá. Pokud to uděláte, zjistíte, že pokud jsou tyto odkazy z důvěryhodných zdrojů, článek ve skutečnosti říká něco jiného, než jak to dezolát interpretuje.
Dezolát se také velmi často ohání pojmy, jejichž význam nezná. Jedním z takových pojmů je „fašismus“. Zkuste se ovšem takového dezoláta zeptat, co je ideologickou podstatou fašismu. Nezvládne to (z mé zkušenosti jen asi 10% dezolátů dokáže odpovědět). Jeho jediná záchrana je AI, protože ani když si definici přečte, není schopen odpovědět svými slovy, musel by odpověď zkopírovat a vložit. Dezolát se velice často angažuje v kritizování vakcín, zejména těch anticovidových, zkuste se ho ale zeptat, z čeho se ta vakcína skládá a jaký její princip. Je v koncích (odpovědět dokáže méně než procento). Tak jako mají v některých tropických oblastech období dešťů, u dezoláta nastane období výmluv. Dezolát neustále tvrdí, že je ČT prolhaná, ale když ho požádáte, aby uvedl konkrétní lži, opět končí. Hardcore jedinci pak dokáží jako vrchol všech manipulací ČT vytáhnout 5 let staré zpravodajství, kde informovali o událostech na Ukrajině a na pozadí běžely záběry moravské vesnice zasažené tornádem. A tímto většinou končí.
Dvojí metr dezoláta a proč nelze pseudopravdu vyvrátit fakty
Základní pomůcka, bez které se žádný dezolát neobejde, jsou dvojice různých metrů. Jak již bylo řečeno, jedním metrem měří lidovým hrdinům a druhým, zcela odlišným, svým názorovým odpůrcům. Pokud se někdo dezolátům znelíbí, pak nejsou ochotni takovému člověku přiznat ani dílčí dobrou vlastnost. Ten člověk může být inteligentní, odvážný, vzdělaný nebo pro stát ekonomicky přínosný, vše je zapomenuto. Pokud je někdo například proukrajinský, všechna jeho pozitiva v očích dezolátů okamžitě zaniknou. Je to jako kvantově provázané částice. Dezoláti rádi srovnávají tyto jedince s jejich lidovými hrdiny, přičemž lidový hrdina nad tímto „padouchem“ ve všech parametrech drtivě zvítězí. Petr Pavel je špatný, protože byl komunista a rozvědčík. Vladimír Putin jakožto bolševik a agent KGB je naprosto v pohodě a nejlepší prezident světa. Volodymyr Zelensky, za jehož vlády klesl počet civilních obětí při střetu ukrajinské armády se separatisty z několika tisíc ročně na necelých 30, je válečným zločincem, Putin, který rozpoutal válku se stovkami tisíc obětí, je velký státník. Vojenské potlačení separatistů na Donbase je válečný zločin a genocida, ale masakrování povstaleckých Čečenců ze strany Ruska je naprosto v pohodě. Člověk, který má prozápadní postoje, je bruselský kolaborant, člověk, který má proruské postoje, je naprosto v pořádku. Když v Oděse házeli zápalné láhve a stříleli ukrajinští nacionalisté, je zrůdný zločin, ale to, že ze střelných zbraní pálili a rovněž házeli zápalné lahve proruští aktivisté, přičemž první obětí se stal proukrajinský demonstrant, je v pořádku. Oslavování Stepana Bandery Ukrajinci je zavrženíhodné, ale stejné oslavy Stalina v Rusku nebo Mladiče v Bosně a Srbsku, je v pořádku. Porušování Minských dohod ze strany Ukrajiny je proradnost, ale totéž ze strany separatistů je v pořádku. Zatímco Dominik Hašek je špatný a je zmiňováno, že byl veden v záznamech STB, donašeči a konfidenti Koller či Klempíř jsou v pohodě. Svěrák je špatný, Nohavica je dobrý. Státní zaměstnanec jako je Otakar Foltýn by vůbec neměl mít jakoukoliv veřejnou funkci, protože je sprostý, u Ševčíka (který byl mimochodem komunistou) jsou ale vulgarity namířené vůči europoslancům doprovázené potleskem. Velebení Stepana Bandery Ukrajinci vadí, velebení Ratka Mladiče Srby dezoláti kvitují. V čem byl Bandera horší než Mladič? Čili…co z toho vyplývá? Že ve skutečnosti dezolátům vůbec nevadí žádná komunistická minulost, udavačství, vulgarity, kolaborace s cizí mocností a vlastně vůbec nic. Pro ně je podstatné, zda ten či onen vystupují či nevystupují v souladu s jejich viděním světa. Pokud ano, je vše v pořádku navzdory všemu, pokud ne, je vše špatně opět navzdory všemu. Výše jsme si řekli, že dezolát má naprosto odlišnou definici slova „pravda“, nyní jsme si řekli, že za každým dezolátem je obrovská porce pokrytectví a dvojího metru. Z těchto předpokladů už můžeme vytvořit závěr, proč dezoláta nelze přesvědčit fakty. Ano, přesvědčit dezoláta by nemělo být naším primárním cílem, protože to nemáme ve svých rukou. Kvalita vašich argumentů nemá rozhodující vliv na to, jaký bude mít názor. Není to ani vaše selhání. Dezolátství je prostě víra. Víra nepotřebuje důkazy, člověka věřícího v Boha nepřesvědčíte, že Bůh neexistuje nebo že existuje jiný Bůh než ten, ve kterého věří. On nepotřebuje předkládat důkazy, vy nikdy nemůžete doložit neexistenci Boha. Pokud se o to pokusíte, aniž byste činili něco objektivně špatného, chtěli dotyčnému ublížit nebo ho nějak znemožnit, můžete velmi tvrdě narazit a tento člověk začne být na vás agresivní. Totéž platí u dezolátů. Jsou to hrozní vzteklouni.
Dezoláti a posedlost Ruskem
Dezoláti milují Rusko. Důvody jsou dva. První a důležitější je samozřejmě ten, že Rusko tvoří protipól kolektivnímu Západu a bojuje proti společnosti, ve které jsou oni tak neúspěšní a která je tolik frustruje. Dezolát si přeje, aby přišel Putin a všechny nás srovnal do latě. Dezoláti by pak byli odměněni za svou kolaboraci a konečně by se z nich stali vážení lidé. Druhý důvod pak souvisí s tím, že dezoláti jsou nejčastěji lidé narozeni před rokem 1989 a Rusko nebo dokonce komunismus v nich vyvolává nostalgii na dobu, kdy bylo nebe modřejší a tráva zelenější…jinými slovy, kdy byli mladí a všechno bylo skvělé. Jak jsem již zmiňoval, dezoláti nežijí z faktů ale pocitů. Pocit je víc než všechno. Rusko je ve skutečnosti zemí s násobně vyšším počtem vražd ve srovnání s EU (po přepočtu na obyvatele), s HDP Itálie a doma nejspíše nemáte žádný zásadní ruský produkt. A to přesto, že je Rusko zemí se 140 miliony obyvatel, čemuž se žádná západoevropská země ani nepřibližuje. Je to země, kde můžete jít do vězení za názor, kde je zakázáno kritizovat režim, kde neexistuje opozice a kde nepohodlné osoby padají z oken. Pokud by se dezolát choval stejně jako se chová zde, v Rusku, skončil by za mřížemi. Přesto je Rusko v jejich očích dobro a Západ zlo. Podobně je to s komunismem. Komunistický režim okradl občany o jejich majetky. Za 40 let své zrůdné vlády udělal z Čechů občany druhé kategorie, kteří když přijeli na Západ, tak byli za trhany. Firmy po pádu režimu okamžitě zkrachovaly nebo byly koupeny lidmi, kteří na rozdíl od chudých Čechů, Slováků, ale i Maďarů, Poláků nebo východních Němců měli kapitál na to, aby tyto společnosti mohli koupit. Nutno poznamenat, že ne každý dezolát velebí komunismus, ale téměř každý, kdo velebí komunismus, velebí i Rusko. Lži, manipulace, záminky, výmluvy a to vše doprovázeno naprostou argumentační neschopností – to je svět dezolátů. Ostatně můžeme se o Rusku bavit třeba hodiny. Fakt, že tam z vyspělého světa nikdo nejde žít, je dostatečně vypovídající a tím pádem veškeré popírání nemá smysl. A proto, že svět dezolátů je světem neuvěřitelných paradoxů, platí, že ani tito dezoláti se do Ruska nijak nehrnou a v současné době žije v Rusku méně Čechů než v brazilském Sao Paulu. Naopak…mnozí dezoláti narození v ČR velebící Rusko, píšou z Německa, Francie, Británie, Švýcarska,…To je chucpe, ne? Toto je ve světě dezolátů naprostý standard.
Dezoláti výhradně čekají na ruské noty. Pokud Rusko prohlasí jednou to a podruhé ono, je to dezoláty vnímáno jako jedna velká pravda, i když si první výrok a druhý odporuje. Rusko prostě nikdy nelže. Můžete si to snadno ověřit. Pokud znáte nějakého prorusáka, zeptejte se ho, zda je schopen uvést 5 konkrétních příkladů, kdy podle něj Rusko lhalo. Přesto, že takových příkladů jsou mraky, většina dezolátů nebude schopna uvést téměř nic. Je paradox, že takový člověk, který zcela bezmezně věří úplně všemu, co ruská strana vygeneruje, považuje druhé lidi za zmanipulované.
Dezoláti a intelekt
Ačkoli dezoláti pokrývají široké spektrum intelektuálních skupin, po zprůměrování je to bída až tragédie. Nyní již víme, kdo jsou to dezoláti a že se jedná o trvale frustrované jedince, kteří si myslí, že prokoukli svět. Čili Dunning-Kruger jako vyšitý. Frustraci cítí většinou člověk neúspěšný spíše než úspěšný (byť významnou roli hrají i jiné faktory a psychický tlak je vyvíjen i na osoby naopak úspěšné, ale v takovém případě onen tlak souvisí se zodpovědností a nároky na jedince kladené, což tedy není případ dezolátů). Dezoláti se velmi často a rádi ohání řečmi o intelektu a oponenty označují za hlupáky. Na druhou stranu se brání jakýmkoliv IQ testům a všemu, co by reálně ukazovalo nějaké výsledky, protože v takovém případě se výmluvy generují obtížně a dezoláti nenávidí exaktní hodnoty, ale naopak mají rádi takové situace, kde se z toho dá nějak vykecat a vše zpochybnit. Nastane tedy vodopodád výmluv. Pokud se dáte s dezolátem do debaty, pravděpodobně budete mít vyšší vzdělání než on. V takovém případě začne argumentovat tak, že vzdělání nezaručuje inteligenci. Jakmile mu ale předložíte možnost udělat IQ test, odmítne, protože ví, že ani v tomto ohledu by reálně neuspěl. Mají tedy rádi různé jednoduché hádanky, pokud se jim podaří najít opici mezi smečkou psů, což podle titulku zvládne jen jedno procento nejinteligentnějších lidí světa, mají radost a považují to za potvrzení své geniality. Naopak nemají rádi náročnější úkoly, které sice běžná populace zvládá, nicméně pro ně jsou již většinou nedostižitelné. Standardní test zavrhne na oko proto, že je špatný a že zdaleka nedosahuje kvalit „správného“ IQ testu. Pokud mu předložíte důkaz, že testy, které jste vykonali vy, vám naměřily vysoké IQ, dozvíte se, že právě tyto testy jsou špatné a že by je zvládl každý. On je však vykonat nechce…Už z principu. Pokud takového člověka přesto nějak přimějete, aby test dokončil, dopadne velice špatně. To pak začne omlouvat tím, že IQ test měří jen jednu část inteligence, ale existuje dalších milion druhů, které test opomíjí a v těch je samozřejmě tento dezolát naprostý mistr. Opět se tedy ukazuje, jak dezolát nenávidí důkazy. Osobně jsem se dvěma kamarády připravil něco na způsob IQ testu, který již 2 roky běží a měří intelekt napříč různými skupinami většinou na sociálních sítích. Ukazují se dvě věci. Výtěžnost testu v kritických skupinách, ve kterých se vyskytují různí pseudovlastenci, je extrémně nízká. A těch málo lidí, kteří testem přesto prošlo, dopadlo velmi špatně. Toto již není závěr, který plyne z nějakých předsudků a přání. Toto je důkaz, že dezoláti jsou na tom s intelektem skutečně velmi špatně.
Dezoláti a slušnost
Dezoláti se strašně domáhají slušného zacházení a jednání. Jak už to ale bývá pravidlem, figuruje zde opět dvojí metr. Dezolát žije v přesvědčení, že může své názorové oponenty nazývat jakkoliv podle libosti a zejména vůči lidovým vyvrhelům být vyloženě vulgární. Pokud si třeba na Novinkách vyberete profil některého z nich, zjistíte, že člověk, kterého se strašně dotýká označení „dezolát“ nemá vůbec problém označovat druhé jako „libtardy“ a poté každého toho libtarda ještě častuje dalšími nálepkami, ačkoliv tento člověk nikomu nijak neublížil. Samozřejmě v rámci Novinek může použít pouze slova hanlivá nikoliv vyloženě vulgární, protože ta systém neumožní napsat nebo je následně smaže, případně udělí ban. A aby toto pokrytectví nebylo možno dezolátovi ihned omlátit o hlavu, raději si v profilu skryjí výpis historie vlastních komentářů, protože moc dobře ví, že měří dvojím metrem a někdo by mu to mohl vyčíst. Dezolát zbožňuje monology, rád svůj názor sděluje, rád si do někoho bodne, ale nenávidí dialogy a nemá odvahu čelit argumentům. To na sociálních sítích se to vulgaritami jen hemží. Dezolát považuje jako naprosto v pořádku, že o druhých šíří lži, které je poškozují, vytváří dehonestační videa, Foltýn či Zelenský jsou pro ně „zmrdi“, ale běda vám, pokud je označíte za dezoláty. To je okamžitě argumentační faul ad hominem. Terčem nenávisti se často stávají i vyloženě mírumilovní lidé, kteří nikoho nijak neprovokují, nemají na sobě tričko „Fuck Putin“. Příkladem může být dvojice Trojan - Dvořák, která se provinila jen tím, že do Kyjeva dovezla sanitku. Žádné zbraně, žádnou hotovost ale sanitku. Nenávistné reakce ze strany dezolátů na sebe nenechaly dlouho čekat. Vítejte ve světě dezolátů.
Poslouchej, Kröner, nejsi ty náhodou také dezolát?
Protože, jak již bylo řečeno, dezoláti nejsou zrovna argumentačně zdatní, ve svém bezmocném vzepjetí se často uchylují k převedení nějakého nelichotivého popisu či označení na osobu oponenta. Pokud je tedy označíte tak či onak, oni budou reagovat stylem „přesně ses popsal“. Problém je, že je to jen postoj a berlička, která byla vytvořena uměle aniž by jakkoli korespondovala s realitou a argumentačně se dále nedá obhájit. Čili dezolátem nejsem a ani nemůžu být, protože nesplňuji praktický žádný z předpokladů. V prvé řadě nešířím žádné dezinformace. Správný dezolát by samozřejmě řekl „…ale šíříš!“ ale už by nebyl schopen je konkrétně uvést, respektive pokud by je uvedl, není schopen dokázat, že se jedná o dezinformace. Dezolát není argumentace vůbec schopen. Samozřejmě, nejsem také nijak posedlý elitami, ať už si pod tím představíme kohokoliv. Je mi jasné, že bohatí lidé mají moc, beru to jako přirozenou věc, nemyslím si, že by nás chtěli povraždit a nemyslím si ani to, že bez nich by byl svět lepší. Dále…jsem schopen argumentace, pokud mi někdo položí otázku, jsem schopen na ni normálně odpovědět místo toho, abych jen neustále mlžil, což dezolát prostě nedokáže. A své argumenty jsem samozřejmě schopen dokládat. Pokud mě někdo přesto chce za dezoláta považovat, ať tak klidně činí. Nemá to na můj život žádný vliv. A pokud je takovým člověkem přímo sám některý z dezolátů, tak je vlastně všechno v nejlepším pořádku, protože dezoláti mají jiné vnímání reality, jak jsem snad dostatečně jasně popsal. Dá se to i použít jako návod, jak nebýt dezolátem.
Považuji sebe sama za něco víc? Jsem „lepšočlověk“?
Samozřejmě! Ještě aby ne! Není to o tom, že bych byl nějaká hvězda. Jsem lepší než dezoláti, to ano. Ale to je 90% všech lidí. Přece nelze obecně srovnávat člověka, který lže a šíří nenávist, který překrucuje realitu, obviňuje lidi bez toho, aby se něčeho dopustili,…Je to o namyšlenosti? V žádném případě. Já si kupříkladu vůbec nemyslím, že bych byl něco víc než je kdejaký Ukrajinec. Zatímco dezolát sám sebe za něco víc považuje, ačkoli na to nemá vůbec parametry. Pokud by šel po ulici a potkal náhodného člověka, budu si myslet, že jsem něco více než on? Ne! Je pravděpodobné, že to bude jeden z těch 90% lidí a já nemám důvod si myslet, že jsem něco víc než někdo z této velmi početné skupiny. Ano, dezoláty považuji za naprostou spodinu, na druhou stranu dezolátem se člověk nerodí, ale stává se jím z vlastní vůle. Nevidím důvod brát na takového jedince či skupinu nějaké ohledy.
V čem jsou dezoláti nebezpeční?
Dezoláti jsou bezpochyby patologickou sedlinou společnosti. Způsobů, jak tato skupina škodí, je celá řada. Svět lží již z principu nemůže přinést nic dobrého. Překrucování pravdy, osočování nevinných lidí z činů, kterých se nedopustili, bojkotování různých bezpečnostních opatření, narušování soudržnosti a šíření nenávisti. Právě toto téma chci podrobněji probrat v následujícím článku, uvést konkrétní příklady z praxe a vyvrátit několik lidových mýtů. Takže zde si vystačíme jen s tímto krátkým přehledem.
Závěr
Svět dezolátů je světem paradoxů, dvojího metru, přetvářky, manipulací, záminek, lží, nenávisti a permanentní frustrace. Osobně si nekladu za cíl být milý, hodný ani slušný, ale být spravedlivý. Proto nemám problém sdělit libovolnému dezolátovi, že jím pohrdám. Proč bych měl tyto lidi považovat za sobě rovné a proč bych si jich měl jakkoliv vážit? Je snad morálně špatné vymezovat se proti morálně špatným? Špatné je označovat za dezoláty lidi, kteří dezoláti nejsou. Pokud jste se však ve výše uvedeném textu poznali, je to jen váš problém.
Upřímně…nemyslím si, že by se našlo mnoho těch, kteří článek dočetli až sem. Je příliš dlouhý a vlastně i trochu nudný, protože jen říká, že je tráva zelená a voda mokrá. Nečekám, že to někdo přečte jedním dechem, tak jako encyklopedii si asi taky člověk nedá na jeden zátah. Ale má to všechno pěkně pokupě. A jelikož jsou dezoláti až extrémně prediktivní, je mi naprosto jasné, že nejraději by mi zde do diskuze napsali „větší blbost jsem nikdy nečetl“, ale už neumí přesně specifikovat proč.
