Článek
Tentokrát to bylo spíš obráceně. Žena moje řekla, že by ráda na ten film šla. „Rok vdovy“ se to jmenuje a já jen doufal, že v tom byl ryze „filmový zájem“.
Film vznikl na základě deníkových záznamů Z. Pokorné, které vyšly v roce 2014 v Respektu a já si pamatuji, že nejen mě otevřely oči k tématu přijímání smrti v naší společnosti a také jak se naše společnost chová k pozůstalým. Pomáhá jim nebo nepomáhá? Co myslíte?
Úmrtí blízkého člověka je podle psychologů nejhorším možným zážitkem, se kterým se člověk může setkat a okolí často neví, jak reagovat. No, bodejť by taky vědělo, když se jako společnost snažíme tu ošklivou smrt neustále vytěsňovat.
Jak vyplynulo z následné debaty po filmu, to jak se s takovou situaci vyrovnáte, dost záleží i na lidech, které potkáte. Ono stačí, když vás paní za přepážkou pošty nebo zdravotní pojišťovny pošle do háje, protože nemáte ověřený podpis. To pak brečíte celý večer.
I přes smutné téma však nepůsobí film depresivně, spíš až lehce terapeuticky a přináší důležitý a nápomocný vhled do složité situace, která nastane po úmrtí blízkého člověka. Tvůrcům filmu a samotné Z.Pokorné patří velký dík za otevření tohoto tématu.
No a je třeba zmínit, že Pavla Beretová dostala Českého lva za její výkon v hlavní roli zcela zaslouženě! S tak profesionálním a uvěřitelným výkonem se v českých filmech setkáváme zřídka… i když stále častěji, to zase jo :).
Chcete vědět, co je v životě důležité? Třeba jestli má smysl se hádat s tchýní o tom, kde máte bydlet? Pokud neznáte odpověď, jděte do kina. Pokud znáte odpověď, jděte si ji nechat do kina potvrdit :).
